Příběhy o hrdinech, vílách, stromech, mluvících kamenech, studánkách, dracích a léčivých rostlinách, zvyky během letnic, svatojánské noci, žní, dokonce Vánoc a Velikonoc mají původ ve starých pohanských časech, kdy naše kulturní dědictví bylo ještě silné a obsahovalo naši vlastní totožnost, jedinečné obřady a spojení s krajinou kolem nás. Naneštěstí nemáme nepřerušovanou tradici jako například někteří původní Američané nebo Australané, avšak je naší povinností se chytit toho mála, co máme, a dále si naše vlastní dědictví, naše „lidové fantasy“ uvědomovat a sami k němu přispívat.

cesko
ukus

Ladovid z Hor

folklorní fantasy
folklorní, fantasy, duchovní, satira

Pro stažení elektronického rukopisu
klikněte na příslušný formát*:

PDFAZW3 (Kindle) – Jiné
Máte zájem o papírové vydání?
Prosím vyjádřete svůj názor zde. :-)

*Elektronický rukopis je pod ochranou autorského
práva a slouží pouze pro osobní použití.
Více informací zde.

Příběhy Vindů

Začít číst …

Pro stažení elektronického rukopisu
klikněte na příslušný formát*:

PDFAZW3 (Kindle) – Jiné

*Elektronický rukopis je pod ochranou autorského
práva a slouží pouze pro osobní použití.
Více informací zde.

Jídlo neutíká Pravá láska Zlá macecha
Vlčí pomoc viz K. J. Erben – Živá voda
Dívky s ohněm v srdci Slib Bílé a Červené řeky
Vindové Sluneční kohout Pomoc zvířat a rostlin
Zobrazit vše …

Naučný příběh:
Jídlo neutíká

Naučný příběh:
Pravá láska

Naučný příběh:
Zlá macecha

Poznávací příběh:
Vlčí pomoc

viz K. J. Erben – Živá voda

Poznávací příběh:
Dívky s ohněm v srdci

Poznávací příběh:
Slib Bílé a Červené řeky

Vážný příběh:
Vindové

Vážný příběh:
Sluneční kohout

Vážný příběh:
Pomoc zvířat a rostlin

Přečtěte si příhodu
Jak malý Lado vařil mýdlo.

Lado ve své vesnici v horách žije poměrně klidným a ničím nerušeným životem. Před rokem se oženil, pomohl zahnat nájezdníky na Červeném ostrově, a dokonce uprostřed lesa v jedné podivné bylinným kouřem provoněné chaloupce získal prazvláštní sen, ve kterém k němu ze svého hnízda promluvil ohromný Jestřáb, jenž slíbil, že mu bude ve všem pomáhat. Avšak jedné temné noci se Lado ocitne tváří v tvář skupině podivných krvepijců, kteří ho budou chtít zabít. Na poslední chvíli však Lada zachrání bílý Vlk, který mu pomůže krvepijce zahnat a kouzlem vykřesat plamen života. Když se posléze Lado probudí, uvědomí si, že je celý propocený. Zpočátku si všichni včetně Lada myslí, že šlo pouze o noční můru, avšak celá vesnice brzy zjistí, jaké hluboké dopady mají tyto sny na svět a krajinu kolem. Ničím moc nevybočující laskavý podivín Lado se totiž má stát součástí pradávného povolání, takzvaným křísníkem. Do toho všeho západní říše hrozí nečekaným útokem a Lado je nucený opustit své přátele, aby mohl vyrazit do Města rady jako poradce. Tam potká svého starého známého, Johana, který před mnoha léty přišel k němu do vesnice pozorovat a zaznamenávat vindské zvyky. Ladovi jeho myšlení přijde velmi zábavné, protože Johan se snaží vše obhajovat, o všem diskutovat a hledat obecnou pravdu, zatímco Lado věří v různé světy a snaží se vyhledávat prostý a vyrovnaný život. Nakonec všichni musí vyrazit za úkolem, při jehož nesplnění by se říše okamžitě obrátila proti Vindům a všechny by je zničila. Lado, Johan a velitel bojovníků z Červeného ostrova Jaromír tak vyráží na dobrodružství, na jehož konci se Lado ještě více sblíží se svou ženou Mladou. Lado si stále více uvědomuje, jak jeho osobní zážitky, sny, vidění a přírodní síly kolem splývají se skutečností a vzájemně se ovlivňují. Během svého dobrodružství se utká v boji se cvičenými zabijáky, projde šípkovým keřem, provede pradávné obřady, pomůže bojovníkům v bitvě proti říšskému vojsku, potká císaře, zúčastní se oslav a sněmů pod vysokým Dubem, se svou ženou prozkoumá houští u horského potoka, potká veselé Seveřany a čarodějky z blat, zažene Černého draka, nasbírá houby, zachrání svou ženu před pádem ze srázu, setká se s vílami, bohy, duchy předků a dalšími bytostmi a hlavně bude mít tu čest promluvit s tím, který za všemi jeho zážitky stojí a jenž se mu zjevuje jako Jelen se zlatými parohy – Mocným Videm, s jehož dvěma bratry a půvabnou ženou, Květinovou Dívkou, zažene zbývající krvepijce v nitkách času. Do toho všeho stále nenápadně vstupuje záludný Leši, který od samého počátku svým podivným způsobem stojí na Ladově straně a jehož zásluhou se nakonec Vindům podaří vojsko říše zahnat.

Poznámka: Některé poznatky v této knize obsažené mohou být založené na povídačkách pánů Knovida z Knovíze, Peruta z Peruce (kde roste památný Oldřichův Dub), Windira z Vindlandu a pocházet z nalezených badatelských spisů z relativně nedávno objevené pozůstalosti Járy Cimrmana, které mistr sám prokazatelně a nevyvratitelně sepsal na své cestě z Liptákova do Nového Yorku zkratkou přes Lužici roku 1914 plus mínus dvě stě let. V jeho zajisté správných vědeckých poznámkách se vyskytují i cizí jména jako Eurosswydd, který Vindům kdysi dávno pomáhal vojensky, Winithar (Winidar), panovačný cizinec, Vidimir, což byl potomek panovačných cizinců a zlodějů jmen, Macha, Find a Bodmall.


niklot

Na těchto stránkách je pomocí různých příběhů a myšlenek ukazováno pružné a přizpůsobitelné bájesloví určené převážně pro potomky západních Slovanů žijících zhruba mezi Labem, Baltským mořem, Vislou a Dunajem. Je založeno na západoslovanské a středoevropské lidové tradici a s ohledem na podobnosti i rozdílnosti doplněno znalostmi od ostatních Slovanů, pak Baltů, Keltů, Seveřanů a jim podobných, ale zároveň třeba i starými mravy Řeků a Římanů (nejvíce dochovaných zdrojů), čili všech původních Evropanů. Je to jeden z mnoha různých pohledů na svět, který se nesnaží být jediný správný ani žádným jiným způsobem nechce podporovat hnutí gnóze, jeho zdroje, odvozená učení, nepůvodní mytologie, moderní trendy ani další věci, které tradiční původní kulturní lidové dědictví v minulosti ohrožovaly, nyní ohrožují nebo mají schopnost ho ohrozit. Podporována je odvaha, dobré srdce, odpovědnost za zachování rodu, přirozené přírodní krajiny a tradic, ale i zdravý záludný důvtip (hloupý Honza, smělý princ, Lišák) spolu s jistou podobou satiry, která doprovází lidovou tvořivost snad každého národa. Důvtip je naším dědictvím stejně jako příběhy, zvyky a obřady spolu se všemi jejich skutečnostmi i představami. Zkrátka, ať se vám tu líbí! :) Lúa


Ten pocit smutné radosti, který mnozí z nás zažívají při čtení Babičky, při popisu onoho venkovského života, lidových tradic, barvité krajiny, babiččiny moudrosti, její vřelosti a pomoci, která má vliv na všechno dění kolem, která vypráví dávné příběhy, pracovitě se stará o hospodářství i o své blízké, která sbírá léčivé rostliny, kterou poslouchá sama paní kněžna, mlynář a myslivec, před kterou se třesou dobové nesmysly včetně nutnosti narukování do boje za říši, která jediným slovem dokáže utěšit bolavé srdce, která rozjímá u keřů, Lípy a domácího Bezu a která chodí ráno na louku k potoku modlitbami vítat svítání, je, spolu s dojetím na konci povídky, přesně tím pocitem, který ukazuje na dávné zkušenosti a vědomosti našich předků, na naše dědictví a přímo na naši vlastní totožnost. Tato totožnost není jen obyčejným pojmem, ale i přes všechny překážky a dobové potíže přímo oním věčným pocitem smutné radosti, který nás spojuje s naší krajinou, se Zemí, která je naší Matkou, s našimi předky a potomky, s naším osudem. Neznám lepší knihu.


Jak je dnes vůbec možné se na ducha tradice napojit a přispívat k němu? Určitě je na světě spousta možností. Když si na chvilku vybavíte Ovidia a jeho Proměny, kde dokázal krásnými verši celistvě shrnout to nejdůležitější z jeho chápání celého bájesloví, pravděpodobně si pomyslíte, že byl skutečně na ducha svého národa napojený a že mu to jeho přístup skrze vnuknutí a tvorbu básní a příběhů umožňoval. Nezajímal se ani tak o to, že vlastně původní římské představy byly částečně přepsány těmi řeckými, že je hlavní náboženský proud spojením několika různých kultů a roztodivných jmen, že možná pod vlivem nějakého okolního středomořského národa došlo k splynutí Nebeskozářivého a Bouřného, že Mars byl původně spíše Sluneční Hrdina než spíše Arés, že Athéna, ztotožněná s Minervou, získala svůj vliv rozmachem stejnojmenného města, a že každý národ bez výjimky – ať už chce nebo ne – má ve svém bájesloví vůni své historie, dějinných událostí, vývoje bájí, životního prostředí a představ okolních národů. Ovidiovo dílo mě uchvacuje a obdivuji ten celistvý příběhový přístup, který se dle mého názoru dokáže s tradicí spojit, a rád tedy stejně jako on přenechám zkoumání všech vlivů a detailů, jak co přesně bylo v jaké době a na jakém místě a co přesně vzniklo vlivem jakého národa, těm, co se o to zajímají a co jim na tom záleží – pro mě to není důležité. Můj přístup je příběhový a rád bych se Ovidiovi v tomto směru byť jen vzdáleně přiblížil. Mám to podobně jako on – nechci psát o detailech, ale o živém bytí tradice pomocí příhod – rád bych se napojil na ducha svého národa a na svou vlastní totožnost. Na těchto stránkách proto naleznete různé příběhy a zamyšlení založené na naší lidové tradici a tom málu, co víme o původních způsobech našich dávných předků.

Lidové představy mýtického národa.

Translate »