Přání k zimnímu slunovratu

V předvečer zimního slunovratu vám všem přeji co nejkrásnější chvíle s vaší rodinou a vašimi přáteli, hodně hojnosti do dalšího roku, ať jsme všichni z dobrého dřeva (z-draví; p.ie. su-dorwo), odvážní a veselí – a ať se vzájemně občas zlobíme i objímáme, neboť jedině tak dodržujeme prastarou tradici: „Po šestidenní cestě ‚hrozným a pustým hraničním […]

Vztah Čechů a Lužických Srbů

Jako další příklad toho, jak mají k sobě Češi a Lužičtí Srbové blízko, může sloužit dnešní (17. 12. 2016) koncert v kostele sv. Michala v Budyšíně, kdy lužickosrbský studentský sbor zazpíval spolu s českými sólisty Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby – celou v češtině. Předem poskytnutý text byl bok po boku česky, (horno)lužickosrbsky a německy, kde němčina pochopitelně […]

Pohané a křesťané

Staré středověké kroniky psali zpravidla křesťanští duchovní ze svého pohledu. Je proto zřejmé, že jejich text je u starých Slovanů plný narážek na „ďábelské“ pohanské náboženství, zavrženíhodné předsudky, kruté lidské oběti hlavně z řad křesťanů apod. Proto je občas příjemné, když narazíte i na zdánlivý pohled z druhé strany, kdy pohané tvrdí přesně to samé o křesťanech. […]

Kult stromu

„Kult stromu měl v Drevansku zcela konkrétní podobu uctívání posvátného stromu, což je doloženo více zprávami z 18. století, a toto uctívání souvisí s podobou vsi. Uprostřed kulaté návsi bylo místo pro tzv. křížový strom. Tento strom skáceli v lese všichni muži ze vsi, z nichž každý musel alespoň jednou tnout sekerou, aby všichni nesli stejnou vinu. Pak přivezli strom […]

Varování

„Návraty k minulosti předestíraly stále více scestné cíle. Zůstaly by na stránkách knih jen jako omyly, jakých se historiografie dopouštěla a dopouští, kdyby se ideje, které přineslo 19. století, nestaly ve 20. století návodem k reálným činům. Neplatí to jen pro ideje nacionalismu v císařském Německu. Ve stopách realizace idejí 19. století leží miliony mrtvých.“ – Stopy zapomenutého […]

Pokračování životní cesty

„Udeřil do ní třikrát po sobě třemi údery. Vtom se stal div! V Borovici něco zašramotilo, zaharašilo, kmen se otevřel a z dutiny stromu vyšla babka ve dvanácti kožiších.“ – Stříbrná mošnička, Za lesy a za horami – polské národní pohádky, Janina Porazińska Roční koloběh se ani neotočil, šípky zdaleka neopustily svá místa na trnitých keřích a […]

O Keltech a (západních) Slovanech

„Pohanské náboženství Polabských Slovanů, a především lutická střediska kultu Retra a Arkona vzbuzovaly odedávna pozornost. Už Pavel Josef Šafařík konstatoval, že jsou tu prvky neshodující se s náboženskými představami a formami kultu u ostatních Slovanů, a připisoval tyto odlišnosti baltickým (litevským) vlivům. V novější literatuře polská archeoložka Janina Rosen-Przeworska poukázala na analogie s význačnými rysy keltského předkřesťanského náboženství, […]

Serbske dobyće

Jedna z nejstarších lužickosrbských písniček ze sbírky M. Hórnika, patrně odkazující až na události 11. století, pravděpodobně na pomoc Srbů Polákům (králi Boleslavovi) proti německé říši. Serbja so do Němcow hotowachu, Słowčka pak němscy -šće njemóžachu. Swoje sej koniki sedłowachu, Swoje sej wotrohi připinachu. Swoje sej miečiki připasachu, Do pola runeho zjězdźowachu. Prěni króć na wójnu […]

O půlnoci chodí panny

Básnička vznikla na motivy lidových zvyků sesbíraných Karlem Jaromírem Erbenem. O půlnoci chodí panny k třpytící se studánce. Sbírají tam mnoho bylin, které mluví o lásce. Oj, ho, ho – které mluví o lásce! O půlnoci chodí panny prosit Měsíc z vrchů skal, aby jim dal půvab, sílu, zaplašil tak všechen žal. Oj, ho, ho – […]

O půlnoci chodí panny (K. J. Erben)

O půlnoci chodí panny, nemajíce ještě žádného milého, do zahrady plotem třást, říkajíce při tom tato slova: Třesu, třesu plotem, kde můj milý bytem: ozvi se mi, ozvi pes, kde můj milý večer dnes. Na které straně pes nejprve zaštěká, od té její souzený přijde. Ale neradí se pannám, aby užívaly tohoto prostředku, neb jedna […]

Zlatý kolovrat

Antonín Dvořák složil hudbu k některým baladám z Kytice od K. J. Erbena, například pro Zlatý kolovrat (video níže). To je mimochodem zajímavý příběh, kde hlavní roli sehrává kouzelný stařík a jeho pachole. Osobně mi trochu připomíná příhodu z velšské sbírky Mabinogi, kde zručný mladý Lleu spolu se svým starším strýcem Gwydionem, který se vyzná v kouzlech a zaříkání, několikrát […]

Dech minulosti

„Ještě známější než wódny muž jsou v Lužici, především Dolní, malí podzemní lidé – tzv. lutki (lidičky či jak dnes říkáme půlčíci). Jedná se o další z bytostí objevujících se ve snech nebo v extatických cestách a reprezentujících obyvatele onoho světa, kteří, pokud se objeví i ve světě živých lidí, půjčují si od nich kuchyňské nádobí a hovoří […]

Svatební košile

„Byla noc, byla hluboká, Měsíček svítil z vysoka. A ticho, pusto v dědině, Vítr burácel jedině. A on tu napřed – skok a skok, a ona za ním, co jí krok. Psi houfem ve vsi zavyli, když ty pocestné zvětřili; a vyli, vyli divnou věc: žetě nablízku umrlec!“ – Svatební košile, Kytice, Karel Jaromír Erben

O Lužičanů podstatě a původu (satira)

Následující úryvek z fiktivního rukopisu „O Lužičanů podstatě a původu“ z 18. století slouží jako satira na vědu, nebo spíše „vědu“, na lidi, kteří ji místo nástroje považují za životní filozofii, a na jejich vysmívání se lidovým tradicím, které úmyslně ponižují a ničí. V této kapitole se nepokusíme o nic menšího, než prostřednictvím vědy a logiky ukázat, která […]

Lužičtí Srbové v prusko-rakouské válce

Následující den jsme mašírovali po vsích až k městečku Mělníku, kde jsem dostal kvartýr u jednoho statkáře a vinaře. Dokázal jsem se s ním a s jeho lidmi pomocí srbské řeči tuze dobře smluvit; naše milá hospodyně byla tak hodná, že když jsme začali prát chlebníky, poslala k té práci svou 18letou dceru, a dokonce nám vyprala punčochy. Také […]

Čas Dušiček

Nastává tajemné, mlhavé a strašidelné období v roce. Čas zvláštního tichého klidu a přemýšlení, kdy se vše včetně našich snů a plánů rozplývá, aby to pak opět získalo tvar. Je krátce po novolunní, před úplňkem (letos předvečer 14. 11. 2016), čas Dušiček a duchů, kteří vstupují do světa živých a hodují s nimi u jednoho večerního stolu. […]

Lúbelon

Jedné temné noci se Lado posadil vedle známé křišťálově čisté studánky, kterou obklopovaly březové a bukové listy v barvě podzimu. I přes studený horský vánek Lado zapáleně naslouchal každému slovu, které vedle něj sedící usměvavý duch Margewid pronesl: Autor neznámý Onehdy mě žena pěkně vystrojila, učesala mi vlasy, namazala knír a vyslala mě s vakem plným nazdobených […]

Jméno Vid

„Černý a Váša vycházejí z osobního jména Vid, dosvědčeného jednak starým zápisem z r. 1222 (Černý-Váša 138), jednak řadou jiných místních jmen z něho odvozených, jako Vidice, Vidov, Vidovice. Vedle základního tvaru Vid vyskytovalo se toto jméno i v různých odvozeninách (jako jméno Mlad v tvarech Mládek, Mladoň, Mladota, Mlaz) a složeninách, které byly zase […]

Češi, Srbové a Charváti

Jak daleko do minulosti musí člověk jít, aby poznal sám sebe? A jak moc musí být ta minulost přesná, nestačí pouze bájné příběhy a představy, které spojují minulost s přítomností? Tak jako tak je přinejmenším zajímavé zjišťovat, jak naši předkové možná žili. Nedávno učinili u Hradce objev, který přinesl další vodítko do časů doby bronzové, a […]

Lužická kultura (přelomové zjištění)

„Objevy z Královéhradecka ukazují, že lužické kultuře předcházela specifická místní mohylová kultura, která se liší od dosud známých nálezů ze severní Moravy a Slezska. Naopak naznačuje vazby na severozápad, do oblasti Lužice. Tato kultura přímo navazuje na únětickou kulturu, což je přelomové zjištění.“ http://hradec.idnes.cz/archeologicke-nalezy-ve-hvozdnici-u-hradce-kralove-f8e-/hradec-zpravy.aspx?c=A161015_2279468_hradec-zpravy_the

Zemiu váma ostavuju

„Zemiu váma ostavuju, jazyk váš váma poručiuju, abysta jej vzdy plodila, v zemiu Němcóv nepustila … Němci-ť sě najprve krotie, ale, jakž sě rozplodie, tehdy o svej hospodě netbajú, z své země pána sobě hledajú.“ – Kronika tak řečeného Dalimila, počátek 14. století

Bořivoj (původ českých knížat)

Ilustrace: Jiřina Lockerová „Asi v roce 883 byl podle odhadu historika Dušana Třeštíka tento kníže Bořivoj při pobytu na Moravě pokřtěn arcibiskupem Metodějem. Můžeme předpokládat, že tento křest byl součástí ovládnutí Čech moravským vládcem Svatoplukem. Bořivoj po návratu postavil na svém rodovém Levém Hradci první křesťanský kostel v Čechách, zasvěcený sv. Klimentu. Nové náboženství, a především podrobení […]

Úvaha: Snění

Čím se hlouběji noříte do minulosti nebo do budoucnosti, tím více je vše nejisté, rozmazané a snové. Vzpomínky na věci, které se odehrály před několika lety, jsou neucelené a hodně ovlivněné tím, jaký pocit jsme tehdy cítili. To samé se netýká jen vzpomínání, nýbrž také předvídání. Naše omezené vědomosti a především naše touhy (pocity) vytváří […]

Drahomíra

„Drahomíra pocházela z kmene Stodoranů, Polabských Slovanů sídlících tehdy kolem řek Havoly a Sprévy zhruba v oblasti nynějšího Berlína. Patrně byla knížecí dcerou. Historik Dušan Třeštík ji považuje za tetu knížete Havolanů Tugumíra, kterého v roce 928 zajal saský panovník Jindřich I. Ptáčník. Do Čech přišla v roce 906, zhruba ve svých šestnácti letech, když se provdala za Bořivojova […]

Mravenci chovatelé

Někdo může tvrdit, že je zemědělství nebo chov nepřirozený, avšak i mezi zvířaty jsou velmi zkušení chovatelé – Mravenci. Ti kvůli sladké medovici chovají Mšice, které si přenesou do své „farmy“ blízko svého mraveniště. A Mšice mají samozřejmě vycvičené. Poklepají na ně tykadlem, čímž je přinutí medovici vyloučit podobně, jako my třeba dojíme Krávy. Mravenci […]

Árjovista

Věnováno památce mého prastrýce, který byl za druhé světové války nacisty umučen k smrti. Jakákoli podobnost s historickými postavami je čistě náhodná. 😉 Říká se, že je zrodilo samo ledové moře, z něhož povstal ohnivý drak v podobě hořící dřevěné lodi. V té době připomínali spíše obry než lidi, jejich otcem byl spíš zmatek než moudrost kořenů nejvyšších stromů, sahajících […]