V povídce Zlaté srdce jsou kromě popisu života před tisícem let uvedeny odkazy na dnešní dobu, a dokonce i na řešení, která nám pohled do minulosti může dnes nabídnout, například v souvislosti se stoupajícím suchem a jeho příčinami. A jako v dávných příbězích, i zde je přesun mezi světy možný cestou do lesních hlubin …

„Běžel tiše a sebevědomě – nezastavoval se. Pravidelně dýchal, běžel z kopce, proběhl roklí i údolím, aby začal opět pomalu stoupat po kluzkém úbočí. Lískové keře mu nabízely místo, kde by se mohl schovat, ovšem on se schovávat už nechtěl. Měl ostatně naději na úspěch, i když byl sám. Doufal, že svého nepřítele překvapí. Lesy se proměnily v děsivé smrkové porosty se svým uschlým jehličím, které mělo docela hnědou barvu. Některé stromy byly holé, jiné bez kůry, sužované brouky a nemocemi. Když je někdo oslabený, ostatní toho hned využijí. A tyto ubohé smrky oslabené byly, neboť je trápilo horko a nekonečná žízeň, kvůli níž vypadaly jako uschlí kostlivci. Tyto stromy vyrovnané v řadách, aby se Arnulfovým poskokům dobře kácely, zanedlouho přenechaly své místo rozsáhlým vyschlým polím …“ – Nebezpečí ve tmě, Zlaté srdce, Přemysl Lúa Černý

Autor obrázku: Julius Eduard Mařák. Krajina kolem Řípu vypadá na obrázku jako nekonečná poušť.

Více informací o Zlatém srdci naleznete zde: http://www.vindove.cz/zlate-srdce/