„Před kým, bloude, to prcháš? I bohové bydlili v lesích, dlel tam i trójský Paris – nechť Pallas ve městech bydlí, kterým základy dala – my nade vše milujme lesy!“ – Zpěvy pastýřské, Publius Vergilius Maro

Tož milý návštěvníku, zde si můžeš prohlédnout seznam několika knih, ze kterých lze načerpat spoustu vědomostí, nad kterými je pak radno přemýšlet. Musel bys být blázen, pokud by ses rozhodl je pořádně přečíst a podrobně pochopit úplně všechny. Nic se nemá přehánět. Pamatuj, že pro tvůj život je výrazně lepší se sám vydat na dobrodružství, poslouchat příběhy starších a zkoušet projít skrze šípkový keř*. Jedině tam se totiž můžeš s dávnou tradicí spojit, nalézt vlastní myšlenky a nápady, načež můžeš dále své potomky vést k tomu, aby si k našemu společnému dědictví našli svou vlastní cestu a hlavně k němu sami přispěli. Poznání a objevování má totiž mnoho různých podob, ne jen jednu.


O původu a dávných časech

Stopy zapomenutého lidu: Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii, Libuše Hrabová

Slované, Magdalena Beranová; o každodenním životě našich předků a o řemeslech

Neslované o počátcích Slovanů, ed. Przemysłav Urbańczyk

Stěhování národů a východ Evropy, J. Bednaříková, A. Homola a Z. Měřínský

Naše lidová tradice

Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková; celistvý a vyčerpávající přehled lidových zvyků

Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech, Jiří Dynda

Perun: historie a typologie slovanského hromovládce, Michal Téra

Svět slovanských bohů a démonů, Zdeněk Váňa

Slovanské pohádky, Karel Jaromír Erben

Národní pohádky a pověsti, Karel Jaromír Erben

Národní báchorky a pověsti, Božena Němcová

O zbojníkoch a o pokladoch, Jan Kobzáň

Lidové pohádky Lužických Srbů,
Společnost přátel Lužice, Jiří Mudra

Serbske ludowe bajki, Ludowe nakładnistwo Domowina

Za lesy a za horami – polské národní pohádky,
Janina Porazińska

Léčivé rostliny

Nasbíráno mezi Jány aneb o lidovém léčitelství, Vanda Vrlová

Devatero kvítí a ještě některé další byliny, Vanda Vrlová

Zdraví z boží lékárny a Moje léčivé rostliny, Maria Treben

Léčivé rostliny prastaré bohyně: Jak se v pohádkách vrátit k pradávným duchovním kořenům, Wolf-Dieter Storl Ph.D.

Posvátná a léčivá bylinná piva: Tajemství dávných kvašení, Stephen Harrod Buhner

Čarodějná medicína, Wolf-Dieter Storl Ph.D., Christian Rätsch, Claudia Müller-Ebeling

Čarovná moc rostlin a Jsem součástí lesa, Wolf-Dieter Storl Ph.D.

Léčivé rostliny v současné medicíně, Luděk Jahodář

De Materia Medica, Pedanius Dioscorides

Příběhy o lidové tradici

Babička, Božena Němcová; v lužickosrbském překladu pak Wowka nebo Naša wowka

Proměny, Publius Ovidius Naso

Poznávání Přírody

Život se stromy, Marie Hrušková, Václav Větvička a spol.

Tajný život stromů a Tajná síť přírody, Peter Wohlleben

Magie reality, Richard Dawkins

O přírodě, Titus Lucretius Carus


Staré kroniky

Kroniky jsou zajímavé tím, že se nejen snaží zachytit různé dobové události, ale zároveň jsou plné propagandy daného státu, náboženství či zájmové skupiny. „Objektivní pohled“ je jen nedosažitelný pojem, kterým si dodávají na důležitosti.

Kroniky od nepřejících cizinců – ale alespoň žili vedle Vindů (věděli, o koho jde) 😛

Gótské dějiny / Římské dějiny, Jordanes

Knihy o válkách, Prokopios z Kaisareie

Historia Francorum či Fredegarova kronika

Historia Langobardorum codicis Gothani

Dějiny Sasů, Widukind z Corvey

Kronika, Dětmar z Merseburku; trochu vtipné

Činy biskupů hamburského kostela, Adam Brémský

Kronika Slovanů, Helmold z Bosau;
přijde mi, že se Helmold upřímně snaží Slovany pochopit

Knýtlinga sága (Sága Knutových potomků)

Gesta Danorum (Činy Dánů), Saxo Grammaticus

Kroniky od Řeků a Římanů – nevěděli nic 😯

„A na této straně Germánie není nikoho, kdo by mohl říci, že se dostal na počátek toho lesa – i když urazil cestu šedesáti dní – nebo kdo by se byl doslechl, na kterém místě začíná.“ – Zápisky o válce galské, Gaius Julius Caesar

Protože nic nevěděli, seznam jejich kronik tímto končí. Velmi inspirativní však může být kniha Germania od Publia Tacita, Geographica od Strabóna či Geographia od Klaudia Ptolemaia. … Zajímavý souhrn zmínek týkajících se hlavně současného českého území obsahuje kniha Antické písemné prameny k dějinám střední Evropy od D. Bartoňkové a I. Radové.

Kroniky vzniklé na zakázku z Hradu

Kosmova kronika česká, Kosmas

Zajímavé pověsti poskytují také Gallus Anonymus a mnich Nestor.

Hezké básničky

Kronika tak řečeného Dalimila či Kronika boleslavská

Pěkný souhrn z různých pramenů s uvedením původního znění úryvků přestavuje kniha Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech od Jiřího Dyndy. Některé záznamy starých kronikářů jsou vskutku úsměvné.


Veliká vzácnost

Veliká vzácnost je německy psaná kronika z 18. století od jednoho z posledních Drevanů, kmene patřícím k nejzápadnějším Slovanům sídlícím mezi lesy nedaleko Hamburku, s názvem Die Wendland-Chronik. Obsahuje osobní názory, pohledy a příběhy autora, popis zvyků (hlavně kult stromu), a dokonce slovníček s konverzacemi (jak si například v drevanštině namluvit děvče) i s jednotlivými frázemi a pokyny (třeba typu „ženo, běž domů“, „tady stojí pivo“, atp.). Autor se jmenuje Johann Parum Schultze. Je to bývalý rychtář jedné drevanské okrouhlice (Süthen).



Knihy o podobných národech a dávných dobách 😳

Velmi zajímavé a odborné čtení osvětlující pěkné lidové představy poskytuje knížka Keltské mýty od Mirandy Green a Keltové – mýtus a realita od Stefana Zimmera (editor). Dále doporučuji podrobnou a poučnou publikaci Národního muzea Keltové: Čechy v 8. až 1. století před Kristem.

Zajímavé pohledy a zamyšlení, která boří staré nepravdy (především o přímém přiřazování archeologických „kultur“ etnikům), obsahuje kniha Germáni (The Early Germans) od Malcolma Todda. Kromě Germánů jsou zmíněni právě Slované (a Venedové), Baltové a mnozí další. Doplněním je článek docenta Vladimíra Salače Podmokelská skupina: Překonaný koncept archeologie 20. století? který vyšel v rámci Archeologických rozhledů.

Naturalis Historia, Plinius Starší
I když byl Plinius Říman jako poleno, jeho stýskání po „starých mravech“, bylinném léčitelství a síle vlastní původní kultury je úžasné. Kritizuje dobovou rozmařilost, ničení Přírody, těžbu, drahé nesmyslné léky, Indii, Arábii, dokonce i Řecko, odkud si Římané a před nimi Etruskové nakopírovali bájesloví, které překrylo jejich původní. Jeho popis různých částí Přírody je velmi podrobný a mnohdy z dnešního pohledu mile úsměvný. Hrdý válečník Plinius zemřel, když vyrazil badatelsky pozorovat výbuch Vesuvu v době, kdy láva pohltila Pompeje. Nechť je mu přičteno ke cti, že se se svými loďmi prý pokoušel některé lidi zachránit. Jeho myšlení a cítění je díky zaplavení našeho území osobními problémy Římanů a jiných národů (jako bychom my sami neměli dost vlastních) velice aktuální i dnes. … Zajímavá jsou také díla (dopisy) jeho synovce Plinia Mladšího.

Metamorphoses (Proměny), Ovidius
Další větší „dílko“, tentokrát umělecky a přenádhernou řečí zpracované. Je v něm popsáno vše od počátku světa až po Ovidiovy časy přesně podle toho, jak tehdy Ovidius rozuměl řeckořímskému bájesloví. Jedná se vskutku o velmi podrobné a celistvé shrnutí celé mytologie. Vedle Proměn je zajímavý také Fasti/Kalendář, básnicky popisující náboženské a lidové zvyky.

Mabinogi (např. vydání The Mabinogion (Classics))
Velmi barvité staré velšské pověsti ovlivněné bohatými představami, skutečnostmi a tamní Přírodou; jsou mnohokrát ústně předávané, ovlivňované a přepisované. „Mabinogi“ může doslova znamenat „Příběhy o potomcích bohů“.

Červená kniha z Hergestu (sestavená ve 14. století)
Klenot z Walesu, obsahuje dávné příběhy, v nichž se odráží lidová tradice, bájesloví a mýtická minulost tamního národa a z nichž mnohé byly zahrnuty do Mabinogi, dále pak různé básně, triády, poučky a velké množství převážně bylinných receptů od mýtického rodu královských léčitelů z vísky Myddfai, jehož základem byl svazek mladého pastýře s moudrou vílou, znalkyní léčivých rostlin. Lepší zevrubné shrnutí lidové moudrosti si lze jen těžko představit.

Irské cykly (např. ve vydání Early Irish Myths and Sagas (Classics), Gods and Fighting Men, Cuchulain of Muirthemne), Lebor Gabála Érenn + Bájné plavby do jiných světů (edice Memoria medii aevi)
Čtyři cykly irské mytologie; snad jediné místo, kde se kromě zpráv od antických nadšenců objevují „druidové“ (druí) a „druidky“ (bandruí), kteří zde vystupují jako královští rádci a (často nemilosrdní) čarodějové v jednom. V příbězích se neodmyslitelně pojí skutečnost s představami. Tyto pradávné příběhy jsou nádherné, kouzelné, plné hrdosti, romantické a idealistické. V porovnání s těmito „keltskými“ jsou „antické“ pověsti mnohem více ponuré. Například zatímco v Iliadě je představa smrti neurčitá a spíše záporná („duše zabitého bojovníka sestoupila do hlubin podsvětí, smutná, že opouští mladé tělo“), tak v irských cyklech je krásně líčená: v jiných světech jsou lidé krásní a, cituji, „bílí jako sníh s červenými tvářemi jako Náprstník“. Jiný svět je zkrátka plný mladých lidí, kteří jsou bez nemocí a kteří mají dostatek jídla a pití všeho druhu.

Odysseia, Homér
Velmi pěkný příběh o statečnosti. Když se mi na škole tento veršovaný příběh dostal do rukou, nemohl jsem si pomoct a následující dny jsem věnoval pouze důkladnému čtení. V Odyssee jsou zmíněny i některé silně tabuové věci, například z nutnosti vykonaný obřad vyvolávání mrtvých.

Ilias, Homér
Na rozdíl od Odyssey je tady příběh nic moc, avšak ty proslovy a hned na začátku obřad usmiřování Apollóna je bezvadný a jeho popis zhltnete s nadšením najednou. Pěkné je vylíčení potrestání Achillea bohem řeky, dohady mezi božskou rodinkou a konečné hry a soutěže mezi bojovníky, které Achilleus uspořádal o svou kořist.

Greek Mythology: Classic Myths of Ancient Greece, Alexander Kostas
Pěkný, krátký, duchaplný a celistvý souhrn řecké představivosti a bájesloví.

Pěkné jsou Listy hetér (obsahují odkazy na každodenní antický život) a další knihy z Antické knihovny.

O irsko-keltském právu pak pojednávají například knížky The Lost Laws of Ireland od Catherine Duggan nebo The Brehon Laws: A Legal Handbook od Laurence Ginnella.

O Přírodě, vědě a poznání, které bylo na dlouhou dobu zapomenuto, mluví knížka O přírodě, jejímž autorem je Titus Lucretius Carus, který žil v 1. století př. n. l. a který „předpověděl“ mnohé současné poznatky.


Další zajímavosti

Velmi zajímavý je jedinečný lužickosrbský dokumentární film o dějinách od počátků slovanského osídlení (i s ukázkou hmotných nálezů, hradišť a s předváděním) až po současnost s názvem Stawizny Serbow: Słowjanske ludy mjez Wódru a Łobjom (slovanské národy mezi Odrou a Labem).

Poučný pohled na každodenní život v minulosti z hlediska osobních potřeb, čistoty a celkového obrazu intimních záležitostí ve vývoji společnosti nabízí kniha Intimní historie od antiky po baroko od Vlastimila Vondrušky.

Velikou zajímavostí jsou knihy od Eduarda Štorcha, které se zpravidla odehrávají na našem území v dávných dobách, a kromě velmi poutavých příběhů obsahují skryté narážky, kterým porozumí znalci archeologie, místopisu a biologie (pochopitelně třeba i na Vindy, Čechy a Lužici). Tyto knihy zahrnují Bronzový poklad, V šeru dávných věků a Volání rodu (doba bronzová) či Zlomený meč, Hrdina Nik: junácké příběhy z doby Sámovy, Zastavený příval a Meč proti meči (tato je mimo jiné i o Polabských Slovanech a obsahuje narážky na dění minulého století). Minulost není černobílá a každá historická postava si hledí především svých záměrů. Velmi jeho knihy doporučuji, protože je jimi protkáno jedinečné spojení mezi lidem a krajinou.

Tajný život stromů od Petera Wohllebena je průkopnická knížka o tom, jak fungují lesy, co to je mykorhiza a fytoncidy u stromů, jak na sebe stromy vzájemně působí a jak je možné nechat přirozené lesy pracovat, aby se vrátily do rovnováhy, byly zdravé a prospívaly i ostatním živým bytostem. Velmi zajímavá je také knížka Citový život zvířat či Les – návod k použití a Tajná síť přírody (u této je uvedeno nejvíce zdrojů) od stejného autora, dále pak Fascinující život rostlin od Volkera Arzte. Vlky a jejich podobnosti s námi se pak zabývá kniha Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe od Elli H. Radingerové.

K zamyšlení ohledně životního prostředí a kultury slouží knížka s názvem Modrá vrána od lužickosrbského autora Jurije Kocha stejně tak jako příběh Čertova kovárna od Jurije Krawžy.



*Šípkové (a také hlohové) keře byly pokládány za brány do jiných světů


Samozřejmě je na světě plno dalších knih, které můžeš, milý návštěvníku, sám objevit nebo na ně „náhodou“ narazit. Avšak pevně doufám, že to zvládneš sám a že po mně nebudeš chtít, abych tě tím směrem bral za ručičku jako bys byl nějaké malé dítě. Stejně jako lidé i knihy jsou omylné, proto k nim spíše přistupuj jako k Tondovi z vedlejší vesnice, než jako k bohu či božímu zjevení. Jsou přeci jen lepší věci a bytosti, ke kterým můžeš napřáhnout své city, například třeba ke staré Jabloni, která ti roste na zahradě a ze které již tvá babička sbírala šťavnatá jablíčka. Na chvíli si k ní sedni (k Jabloni i k babičce) a poslouchej, co ti chce říci. Uvidíš sám, musíš to jen upřímně a s úctou zkusit.