Tvrdit, že Venedi (Tacitus), Vouenedai (Ptolemaios), Venethi (Jordanes) mají kromě podobně znějícího jména něco významně společného s adriatickými Venety, Veneti (Jordanes), je jako tvrdit, že přímo spříznění jsou slovanští Lužičani (Lusici) s iberskými Lusitani. Nebo že mají společný kulturní a etnický původ lidé z Walesu a moravští Valaši či Italové-Vlaši, kde naštěstí víme, že jsou všechny tyto názvy odvozeny od keltského kmene-svazu Volků (Volcae; shodou náhod obývali snad i část Moravy), protože ze začátku Germáni podle názvu tohoto kmene nazývali obecně Kelty, románské kmeny a celkově své jižní sousedy – od germánských Gótů se pak toto označení v některých oblastech „naučili“ Slované.


„Ve čtyřicátém roce panování Chlotharova shromáždil muž jménem Sámo, původem Frank z kraje senonského, větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové. Slované se již začali bouřit proti Avarům a proti jejich králi Kaganovi.“ – Fredegarova kronika, 7. století

„Když Vinidové zaútočili vojensky proti Hunům (Avarům), kupec Sámo vytáhl s nimi ve vojsku a tam se ukázal v boji s Huny tak prospěšným, že to bylo až hodno podivu, a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito.“ – Fredegarova kronika, 7. století

„Sicharius řekl: ‚Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavřít přátelství se psy!‘ Sámo pak na to odvětil: ‚Jestli vy jste boží sluhové a my jsme boží psi, i když vy stále proti němu jednáte, tedy nám je dovoleno trhat vás svými zuby!‘ I byl Sicharius vykázán ze Sámova dohledu. Když to Dagobertovi oznámil, Dagobert zpupně poručí vyslat z celého království Austrasijského vojsko proti Sámovi a Vinidům; tehdy postupuje vojsko ve třech šicích proti Vinidům, ba rovněž i Langobardi, najatí Dagobertem, vytáhli vojensky proti Slovanům. Zatímco se z opačné strany Slované na těchto i na jiných místech připravovali, dosáhlo vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem vítězství v krajině, do níž vkročilo. Rovněž Langobardi dosáhli vítězství a jak Alamani, tak i Langobardi si odvedli velmi značný počet slovanských zajatců. Avšak Austrasijci oblehnou pevnost Wogastisburg, kde zůstal největší oddíl statečných Vinidů, a po tři dny s nimi bojují; je tu mečem pobit velký počet lidí z Dagobertova vojska, a když se potom dali na útěk, zanechají tam všechny stany i věci, které s sebou měli, a navrátí se do svých sídel. Vinidové potom mnohokrát vpadnou do Durynska i do jiných krajin v království Franků, aby tu kořistili. Taktéž Dervan, vévoda národa Srbů, kteří byli z rodu Slovanů a již dávno patřili ke království Franků, se přidal se svými lidmi ke království Sámovu.“ – Fredegarova kronika, 7. století

Překlad: Dagmar Bartoňová, Irena Radová