Hluk zvonů

„Zabíjejí Vlky, ničí lesy, říše je přelidněná, staví domy z kamene a nekonečné cesty. Místo naší lesnaté a živoucí krajiny zalité slunečním a měsíčním světlem chtějí mít poušť – a v té pouští město, kde budou žít různé národy pospolu v blahobytu, město, kde divná světla budou zářit celou noc, město, které pokryje celý širý svět.“ – Lado v pozdním věku

„To město nepotřebuje ani Slunce ani Měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva boží a jeho světlem je beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů … Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.“ – Zjevení Janovo, Bible


jmeli
Jmelí při sušení vytvoří takovéto krásné zelené
a zlaté srpky. 🙂

Ve Jmelí toxin objevili,
za jedovatý ho pak prohlásili,
mezi lidmi zprávu roznesli,
kdož na tom zájmu měli.

A zvony hučí:
„Přijměte naši víru, pravé poznání,
máme na to nezvratitelné důkazy!“

Babička se ihned ohradí,
vždyť Jmelí používá a choroby jím léčí,
čaj z listí a větviček odmala pije,
avšak tvrdá kritika jí smrt přinese.

A zvony hučí:
„Přizpůsobte tradici našim poznatkům,
jedině tak se lze vyhnout pověrečným klamům!“

Avšak toxin se v těle nevstřebává, to teď zjistili,
jen ničí zmatené buňky a podporuje léčbu rakoviny,
dodnes je Jmelí výzkumu součástí,
to se však žádný z lidí nedozví.

A zvony hučí, uši drásají:
„Zmýlily jsme se, to se může stát,
odpovědnost neneseme, v pokroku je řád!“

A tradice umírá …


„Zkoumejte Přírodu, milé děti, poznávejte ji, objevujte; chovejte k ní úctu a ona vám vyjeví svá tajemství. Podobně jako ludkové, kteří se utekli schovat do chlumů, ani vy nemusíte poslouchat hluk zvonů. Nepalte lesy, nemučte zvířata v jejich jménu. Vždyť víte, že obilnému pánu se musíte napřed poklonit, obětinu vzdát, a teprve pak ho můžete v podobě pražených zrníček spořádat. Buďte odvážné a přijměte odpovědnost. Nebuďte chladné k silám okolo vás, jsou našimi přáteli i nepřáteli, nejsou však žádnými neživými tvory.“ – Lado v pozdním věku