„Úměrně tomu, jak rostlo mé pojednání, rostl i obdiv pro starou dobu, a čím větší množství rostlin mi ještě zbývá, tím vhodnější mi připadá vzdát hold péči dávných lidí ve vyhledávání bylin i jejich laskavosti, s jakou nám vědomosti o nich odkázali. Snad by se mohla zdát překonána štědrost samé Přírody, kdyby ty objevy byly toliko lidským dílem. Nicméně je jasné, že tato věc byla prací bohů, neb alespoň jejich vnuknutím, i když to byl vlastně člověk, kdo objevoval, a že ona, Matka všech tvorů, tyto léčivé rostliny nejen zrodila, ale dala nám i poznat.“ – Naturalis Historia (XXVII. kniha), Plinius starší


cesko ukus polska luzica

Kontaktní e-mail: info@vindove.cz


2 týdny

Vindové

Staří Slované pevně věřili , že v tůních, bažinách a slepých ramenech řek mohou číhat zlé bytosti, které nejsou tad docela z našeho světa. Mohly na sebe však brát lidskou podobu a tak vylákat osamělé poutníky po setmění do svých doupat. Nejen české pohádky – pozůstatky dávné slovanské mytologie – o tom vypráví. Zlá moc těchto bytost někdy sílila a slábla s měsíčním cyklem.

Ilustrace: Jacek Ogonowski.
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

4 týdny

Vindové

Víte, kde mají Vánoce svůj původ? 😉

„Počátek a konec ročního cyklu byl umísťován do různých časových období. Pro dávné zemědělce a pastevce severního podnebného pásma byl vždy nejdůležitějším dnem v roce den zimního slunovratu (kolem 21. prosince), příslib nového života. V antickém Římě provázely zimní slunovrat několikadenní bujné saturnálie, jejichž součástí bylo i obdarovávání blízkých osob. Jim předcházely rolnické slavnosti opálie a následovaly lednové kalendy, spojené s počátkem nového kalendářního roku (1. leden v juliánském kalendáři). Od konce 3. století navíc obyvatelé římské říše 25. prosince vzdávali poctu božstvu Vítězného Slunce. Na tomto státním svátku se podíleli také ranní křesťané, dokud jejich biskupové neoznačili tento den dnem narození Krista, "Slunce spravedlnosti". Proměnu podstaty svátku vysvětlil sv. Augustin: křesťané neslaví narození Slunce, ale toho, kdo je stvořil. Nejstarší zmínka o oslavě 25. prosince jako dne narození Krista v Betlémě je zaznamenána roku 336 ve Filokalově římském kalendáři. Výpočty církevních autorit zároveň obsadily i další významné astronomické mezníky. Narodil-li se Kristus ve dnech zimního slunovratu, musel být počat o jarní rovnodennosti (okolo 21. 3., svátek Zvěstování Panny Marie 25. 3.) a jeho o šest měsíců starší bratranec Jak Křtitel, narozený o letním slunovratu (okolo 21. 6., svátek 24. 6.), byl tudíž počat o podzimní rovnodennosti (kolem 23. 9., svátek Početí sv. Jana 24. 9.). Veškeré tyto výpočty byly samozřejmě provedeny uměle, protože Bible o datu Kristova narození nepraví zhola nic. Z evangelijního hlediska jsou nejdůležitějším svátkem křesťanů Velikonoce, dny Kristova utrpení a slavného zmrtvýchvstání, ale jejich datum přirozeně vyplývalo ze samotného Kristova příběhu a souviselo s termínem dávného židovského svátku Pesach. Lidovému vnímání byl odpradávna daleko bližší lidský příběh matky a novorozeného dítěte než těžko pochopitelný příběh ukřižovaného a zmrtvýchvstalého boha.“ – Cyklus výročních svátků a obyčejů, Velké dějiny zemí Koruny české – Lidová kultura, ed. Lubomír Tyllner, kolektiv autorů

Autor obrázku: Giovanni Battista Tiepolo
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

Přemysl „Lúán Rélta“ Černý

„Kroky zastav, cizinče, a raději přemýšlej.
Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla,
kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“ *

Zobrazit profil

„K práci ho [Ovidia] nevedla zbožnost, neměl ani vřelejší náboženský nebo morální vztah k své látce. Lákaly ho především vnější formy, ruch a pestrost slavností, jež mohl popisovat, a obsah bájí, jež mohl vyprávět.“ – předmluva, Ferdinand Stiebitz, O lásce a milování, Publius Ovidius Naso

Odkazy: Vindové (Facebook) – Vindové (YouTube) – Vindové (aplikace)


* Kroky zastav, cizinče/teutone, a raději přemýšlej. Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla. Kříži my se neklaníme, hosty vítáme.
Krokь kazi, teud’á, lubo přemyšlь. Nezamyšlǫ na ta vojьn vni zla. Křьžь my sę neklan(amy), gost’ь vit(amy).
Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl. Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav. Křesomysl, Neklan, Hostivít.