„Středověcí rytíři odvrhli odkaz starověkého Říma a budovali si vlastní svět křesťanských válečníků. Důvod katastrofálních hygienických poměrů tkvěl ovšem nejen v celkovém kulturním a hospodářském úpadku společnosti, ale byl v podstatné míře také důsledkem zcestné ideologie hlásané církví. Pouze ten, kdo byl chudý, hladový a špinavý, byl považován za pokorného, jehož spasí bůh. Bohatství, rozmařilost (a tedy i čistota) byly podle křesťanských myslitelů hříchem a vedly k věčnému zatracení. Hříchem bylo ve středověku téměř vše, co souviselo s péčí o tělo a vzhledem. Za rozmařilost se považovalo i časté koupání. Benediktinský řád původně povoloval mnichům jednu, nejvýše dvě koupele ročně. Žebravé řády dominikánů a františkánů proklamovaly špínu jako projev pravé zbožnosti. Ženy si měly tváře cudně zakrývat, a ne je krášlit … Po dvaceti stoletích dosáhla evropská společnost hygienické úrovně lidí ve starověku. Pokrok moderní doby tkvěl vlastně jen v návratu k tomu, na co lidstvo zapomnělo.“ – Hygiena a mytí, Intimní historie od antiky po baroko, Vlastimil Vondruška

Každá minulá událost nám může sloužit jako poučení pro dnešek, neboť mnohé společenské vzorce se neustále opakují. Pokud se však místo zkoumání, otevřené mysli a neustálého přehodnocování toho, co je v dnešní době na tomto místě vhodné a co nikoli, rozhodneme zvolit „neotřesitelná“ a nesmyslná pravidla, je více než pravděpodobné, že se to ošklivé z minulosti bude opakovat.

„Kupec se záludně usmál. Jeho skrytý záměr mu vyšel. ‚Za to mohou běsové,‘ pokračoval vážným hlasem, ‚kteří přebývají ve vašich lidových příbězích a představách. Přijměte raději pravou víru, přijměte mocného boha spolu s jeho náboženstvím, které vás ochrání před veškerým zlem a nemocemi. Žádné byliny, zkušenosti, pocity ani rozum. Pouze víra.‘ Kupec posunky pokynul oné staré paní, aby přišla blíže.“ – úryvek z připravované tištěné knihy Zlaté srdce: http://www.vindove.cz/zlate-srdce/


Fotografie zachycuje akvadukt v Segovii.