Niklot (1 090 n. l. – 1 160 n. l.) byl knížetem Obodritů, jednoho ze svazů Polabských Slovanů, který se rozkládal na území dnešního Meklenburska. Jelikož němečtí velmožové toužili po nových územích a hospodářských ziscích, které nabízely, povedlo se jim proti Polabským Slovanům prosadit Venedskou křížovou výpravu (Wendenkreuzzug). Využili skutečnosti, že se většina Polabských Slovanů ještě dlouho do středověku odmítala vzdát původního pohanského náboženství, které Slované nejspíše vnímali jako součást své národní totožnosti v protikladu k „německému“ křesťanství. Podpořeni papežem, zfanatizovanými vojáky, ale i prostými osadníky vytáhli proti slovanským kmenům. Avšak dosáhli jen rozporuplných úspěchů. Helmold z Bosau ve své kronice zachytil jednu zajímavou událost:

„Niklot pozoroval, že odchod výpravy, který stvrdila přísaha, je neodvolatelný. Proto tajně připravil námořní vojsko, překročil [lübeckou] úžinu a přistál s loďstvem u ústí řeky Trave, aby zaútočil na celou provincii Vágrů dříve, než se saské vojsko rozlije po jeho území. … Rovněž okrsek zvaný dargunský a všechno, co na této straně řeky Trave vybudovali Vestfálci, Holanďané a ostatní příchozí z ciziny, strávil lačný plamen. Povraždili statečné muže, kteří se snad ve zbrani pokusili postavit na odpor, a jejich ženy a děti odvedli do zajetí. Ušetřili však holsatské muže, kteří žijí na druhé straně Trave, v oblasti na západ od Segebergu, zastavili se na polích osady Kucalina a dále již netáhli. Slované nevyplenili ani vesnice, které leží na rovině [zvané] Schwentinfelde a sahají od říčky Schwale až po potok u Grimmelsbergu a Plöner See, a nevztáhli ruku na statky lidí, kteří tu žijí. Tehdy se šířily řeči, přetřásané všemi, že tento krutý zmatek rozdmýchali někteří Holsatové ze záští k příchozím, jež hrabě povolal zdaleka k osídlení země. Proto také byli jediní Holsatové ušetřeni, jak vidno, obecné pohromy.“ – Kronika Slovanů, Helmold z Bosau, 12. století

Na obrázku je znázorněna Niklotova smrt. Autor obrázku: Theodor Schoepke