Odkazy

V každé zahradě by měl vyrůst Bez a v každé vesnici košatá Lípa. To je to nejsilnější spojení se Zemí, jaké můžete mít. Poblíž každé vesnice by měl být chráněný dubový háj (od slova hájit), rostliny by se měly ponechat, kde rostou, neboť jsou těmi nejlepšími spojenci, ochránci a zároveň znameními, co se děje v dané oblasti i co se děje pod povrchem. Staré stromy by se neměly kácet, neboť jsou lepší než tisíc a jedno krmítko – poskytují úkryt ptactvu všeho druhu. Na každém políčku by měla být mez tvořená šípkovými, hlohovými, trnkovými a ostatními keři, Jeřáby, Lískami, Jabloněmi a ovocnými stromy. V obilí by měla růst Chrpa, Čekanka, Vojtěška, Řebříček, Třezalka, Lnice, Řepík, Vlčí Mák, Heřmánek, Pelyněk, Bukvice, Černohlávek, Kopřiva a další léčivé rostliny. To je to nejsilnější spojení s Přírodou, jaké můžete mít.

mucha28
Obrázek: Alfons Mucha

Aplikace Vindové pro Android je ke stažení na Google Play.

„Přísahejte na Slunce, že dodržíte slovo … A vy přísahejte při Odinovi, že se nikdy nevrátíte.“ – Stara baśń, kiedy Słońce było bogiem

Pokud rádi čtete, můžete si projít seznam doporučených knih.

Naše tradice je nádherný pořad, který názorně ukazuje české a moravské zvyky, které se ještě udržely na vesnicích. Každý díl se zaměřuje na jeden zvyk, který má často silné předkřesťanské kořeny, a slavnosti s ním spojené v průběhu koloběhu roku. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400016-kralovnicky-a-otvirani-studanek/

Společnost přátel Lužice je českou společností, která hájí zájmy a především kulturu Lužických Srbů (Českou republikou formálně uznaných za krajany se všemi právy), kteří neustále čelí asimilaci ze strany Německa, především v důsledku hnědouhelné těžby, během které již padlo přes 130 lužickosrbských vesnic a usedlostí, což má za důsledek výraznou postupnou ztrátu lužickosrbské identity a ničení krásné lužické krajiny. Společnost vydala moc pěknou knížku s názvem Lidové pohádky Lužických Srbů, kterou mohu vřele doporučit. http://www.luzice.cz/

„Swoju zańdźenosć njemóže nichtó wotpołožić, žadyn čłowjek, žadyn lud. Wšo dźensa korjeni we wčera. (Svoji minulost nemůže nikdo zahodit, žádný člověk, žádný národ. Vše dnešní má kořeny ve včerejšku.)“ – Jurij Brězan

Bogowie Polscy a Weneda.net je zajímavý umělecký projekt, jehož cílem je pomocí obrazů a textů zachovat povědomí o polských mytologických bytostech, které mají předkřesťanské kořeny. http://www.bogowiepolscy.net/

weneda1 weneda2 weneda3
Zdroj ilustrací: http://www.weneda.net/

Domowina je zastřešující organizací pro mnohé Lužické Srby, která pořádá zajímavé akce na podporu lužickosrbské kultury a zvyků. http://www.domowina.de/cs/start

„Wuraz hódnoty je přeco někajka pjenježna wulkosć, w markach a fenkach. Za wšě knježerstwa. Přeco a wšudźe. Ale kelko płaći kwadratny meter domizny? (Výrazem hodnoty je vždy nějaká peněžní míra, v markách a fenkách. Za každé vlády. Vždy a všude. Ale kolik stojí metr čtvereční domoviny?)“ – Jurij Koch

Lužickým Srbům byl věnován i jeden díl pořadu Historie.cs a jeden díl pořadu Folklorika.
Historie.cs: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/215452801400034/
Folklorika: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102732990-folklorika/217562260800009-luzicti-srbove/

Ilustrátor Ján Vrabec vytváří velmi krásné obrázky týkající se slovanských lidových představ. Celkový pocit z jeho obrázků dokonale splývá s pocitem a jedinečností naší kultury a našeho společného dědictví. S laskavým souhlasem pana Vrabce jsou jeho ilustrace uveřejňovány i na těchto stránkách. http://www.piktus.sk/

Percival je polská slovansko-pohanská hudební skupina, která hraje vlastní i různé slovanské lidové písně s využitím prastarých nástrojů, čímž vytváří velmi zajímavý a místy dech beroucí zvuk. Tato atmosféra je dobře slyšitelná v písničkách jako Dziewczyna Swarożyca, Oj Dido (která je zároveň pěkná i textově, kde zdrobnělé/tabuové jméno Dido pravděpodobně odkazuje na Bouřného Otce a jméno Lado na Slunečního Hrdinu podobně jako ve starých popěvcích), Saga nebo Eiforr. Z lidových písniček je jedna z nejzpěvnějších srbská (z Jihu) Šta to radiš spolu s bulharskou písní Lazare. Zajímavé je také jedno z prvních alb, které nese název Słowiański Mit o Stworzeniu Świata a které je sestaveno z různých většinou už pokřesťanštěných podání příběhů o stvoření světa, které se předávaly z generace na generaci, a jmen bohů ze známých kronik. http://www.percival.pl/

„Šla dívka v oděvu hrubém, potkal ji Svarožic mocný.“ Dziewczyna Swarożyca, Percival


Stawizny Serbow:
Słowjanske ludy mjez Wódru a Łobjom

lužickosrbský film od počátků
slovanského osídlení až po současnost

Jar je polská slovansko-pohanská skupina, která se však zaměřuje na středověké hudební nástroje a středověký zvuk. Velmi pěkné jsou skladby Domowik, Leszy, Jarowoj, Do Tatarskiej Ziemi, Kruszwica, Zasiałam ja ruty, Pieśń wojów Bolesława a Tam za grodem. http://www.jar.org.pl/

I když existuje mnoho středoevropských hudebních skupin, které hrají lidové písně s využitím moderních nástrojů, polská Rokiczanka přeci jen vyniká svým zaměřením na skutečně autentický zvuk (a rytmus) písní, díky čemuž se těší značné popularitě. Nejpěknější je asi písnička Lipka, kterou známe i v češtině. http://rokiczanka.pl/cz/

Spolu s horalskou skupinou Siklawa navíc názorně ukazují, jak je možné zároveň zachovat a pěstovat tradici (její atmosféru, jedinečnost) a zároveň její sílu užít i v dnešní době. http://www.siklawa-art.pl/

„Dále jsem si myslil, jak jsem ležel: já mám příbuzné v Zubernici v Chołmu, Srbové z Horní a Dolní Lužice jsou vojáci, Poláci také, a jsou v obou vojskách, a proti těmto slovanským bratrům teď musím bojovat a musíme zabíjet jeden druhého kvůli německým záležitostem.“
– Lužický Srb Jan Mikanja v bitvě u Hradce Králové (prusko-rakouská válka), Wojerski list, 1866

35tolerance


„Němci si od nás žádají, abychom byli tolerantní. Oni vědí, že umíme dvě řeči, a tak si žádají, abychom s nimi mluvili německy. Oni by ale na oplátku mohli být tolerantní k nám … my se příliš často ‚krčíme‘.“ – Z budyšínského Lužickosrbského muzea

„Avšak saská zemská vláda o právech Lužických Srbů jednat nechtěla, proto se delegace Lužickosrbského národního výboru dvakrát vydala do Paříže, aby přednesla své požadavky na mírové konferenci s cílem prosadit buď vyhlášení autonomie Lužice, nebo její připojení k Československu. V únoru 1919 ministr zahraničí Edvard Beneš na jednání pařížské mírové konference skutečně předložil návrh na připojení Lužice k ČSR, z čehož vyplývalo, že Lužice po připojení k československému státu má hrát roli jakéhosi nárazníkového vojenského pásma mezi ČSR a Německem. Tento návrh však nebyl vítěznými velmocemi – především britskou a americkou delegací – podpořen, a proto Edvard Beneš již nadále neviděl smysl se v otázce připojení Lužice či vzniku lužickosrbského státu více exponovat. Po skončení mírové konference v Paříži se neúspěšní členové lužickosrbské delegace v čele s Arnoštem Bartem vrátili do Německa, kde byli postaveni před říšský soud v Lipsku a souzeni pro vlastizradu. Předseda Lužickosrbského národního výboru Arnošt Bart byl tehdy odsouzen k dvouletému trestu ztráty svobody, avšak díky protestu T. G. Masaryka byl propuštěn již po čtyřech měsících.“ – Česko – lužickosrbské vztahy a osobnost Josefa Páty, Zdeněk Víšek

Lidové představy mýtického národa.

Translate »