O dávných, pradávných dobách dnes už nikdo nic neví. Jak bychom také mohli? Přesto však v té době žili naši dávní pradědečkové a prababičky, kteří zanechali stopy v krajině i stopy v nás samotných, v naší krvi a v našich zvycích. Dá se říci, že pradávné doby utvářely určitým způsobem to, kým jsme dnes. Chtěl bych vám nyní ve stručnosti představit některé z těchto stop, a to právě stopy v krajině (archeologie) a v krvi (přírodovědné metody), abychom měli ucelenější představu a možná i inspiraci pro to si uvědomit, kdo vlastně jsme (i když se v následujícím článku budeme celou dobu pohybovat na tenkém ledě). Nebudu zabíhat do podrobností, jistě si sami dovedete tyto věci dále najít a hlouběji prozkoumat, budete-li mít zájem. Předem bych chtěl říci, že toto zjišťování je velmi závislé na vaší vlastní interpretaci, proto mohou vznikat někdy i zcestné teorie. Samozřejmě jim není možné zabránit, což je na jednu stranu dobře, na stranu druhou o některých chybách již víme, a proto vám některé z nich mohu pomoci odhalit hned na začátku.

Obrázky následující v tomto článku jsou v podstatě mapy vyznačující dvě rozdílné věci, a sice:

  • Archeologické kultury. Ty vůbec nesouvisí s tím, „kdo“ za lidi vlastně dané území obýval, za co se považovali a jakým mluvili jazykem. Tyto archeologické „kultury“ vyznačují pouze souhrn předmětů (nádob, hrobů apod.) s typickými znaky pro daný čas a dané území, což ještě není pevně ohraničeno. Uznávám, že pojmenování „kultura“ je v tomto případě naprosto nevhodné, ale je to tak zavedené.
  • Přírodovědné odkazy na výskyt „mutací u skupin haplotypů“ Y chromosomu u mužů (ten mají pouze muži), které byly zjištěny například z kosterních pozůstatků spolu se srovnáním se skutečností dnes. Prvním problémem je samotný Y chromosom, který se vyskytuje pouze u můžu a daná mutace je zděděna od pra-pra-pra…dědečka z otcovy strany. Tedy pokud bychom ho zkoumali pouze u konkrétního jednotlivce, nemá naprosto žádnou vypovídací hodnotu a naprosto nesouvisí s dispozicemi a už vůbec ne se vzhledem daného jednotlivce. Je potřeba brát v potaz to, „jak moc“ se vyskytuje v dané oblasti u sousedících skupin – neboli „kolik vašich sousedů“ má stejnou mutaci jako vy a kolik ne. Potom už lze o nějaké vypovídací hodnotě mluvit, o dispozicích, vzhledu apod. Druhým problémem je někdy přílišné srovnání s dnešní situací, které nebere v úvahu pohyby lidí, vojsk a obchodníků a jejich genetický vklad v průběhu naší na takové věci bohaté historie. Opět je to o srovnání, procentech a výpočtech. Pokud toto neuděláte, můžete se dobrat k nesmyslům (i mnoho vědců na počátku tak dopadlo). Odborníci mi zjednodušení prosím odpustí.

Tyto dvě věci plus jazyk a kulturu v pravém slova smyslu nelze přímo spojovat dohromady. Jedná se o rozdílné věci, které se mohou na mapách vzájemně překrývat a nemusí vůbec brát ohled na své domnělé hranice. To je asi nejdůležitější poznatek. Proto mějte toto nyní živě na paměti a nedělejte předčasné závěry. Následující obrázky vznikly z práce odborníků i nadšenců, kteří se tímto tématem dlouhodobě zabývají a jsou (většinou) otevření ke změnám. Nic nemusí být takové, jak to nyní vypadá.

Následující první mapa z projektu Eupedia zobrazuje situaci z hlediska archeologie a genetiky v Evropě mezi léty 2 800 – 2 500 před naším letopočtem (mladší doba kamenná a doba měděná). Všimněte si rovněž „mutací u skupin haplotypů“, které se našly na pozůstatcích některých archeologických „kultur“. Dále pak je na mapce rovněž znázorněná možná souvislost mezi částmi těchto archeologických „kultur“ a předchůdců pozdějších historicky známých etnik či kulturních nebo jazykových skupin. Znovu upozorňuji, že se jedná o interpretaci a pouhou možnost.

Zde nejpatrněji vystupuje a na naše území zasahuje kultura se šňůrovou keramikou (Corded Ware) s na obrázku vyznačenou možností, jaká „mutace u dané skupiny haplotypu“ se mohla s její pomocí rozšířit. Nálezy dokládají zemědělský (obilí obtisknuté v keramice) a pastevecký ráz. Tato příchozí „kultura“ se kryje s původní (vyspělou) megalitickou kulturou, která je pravděpodobně zodpovědná i za profláknutý Stone Henge v tehdy hlubokých britských lesích. Mapka rozhodně stojí za důkladné prozkoumání.


Zdroj: Eupedia

Podívejme se na to, jak čas plynul. Z kultury se šňůrovou keramikou se později vyvinuly jiné kultury. Například na severu kultura trzciniecká. Následující obrázek dává do souvislosti i pozdější hydronymy, což je ale ve většině případů slepá ulička, podobně jako jiné „jazykové“ rozbory.


Autor: Hxseek
O zajímavé bitvě a zjištěních (které tomuto obrázku odporují) si můžete přečíst zde.

Teď přicházíme k tomu nejzajímavějšímu, což je situace kolem únětické kultury. Na tu měly vliv snad původní megalitická kultura, pozdější „kultury“ vycházející z kultury se šňůrovou keramikou (od severu) a předchůdci mohylové kultury (od jihu) (Tumulus). Kdo četl příběhy Eduarda Štorcha z doby bronzové, jistě si vzpomene na jím vzpomínaný „trojí národ“. Tady se dle mého názoru vskutku stalo něco neobyčejného a tajemného. Protože později například na jihu vznikla knovízská kultura (předchůdkyně kultury štítarské a později halštatské) a na severu lužická kultura (předchůdkyně pomořanské a později przeworské kultury).


Zdroj: Eupedia

Návaznost mezi únětickou a lužickou kulturou byla totiž mým pouhým neodborným názorem, dokud archeologové neučinili objev na podzim roku 2016 v Hvozdnici u Hradce Králové tyto „kultury“ spojující. Zde si všimněte jedné věci, a sice, že se (mimo archeologii) především přírodovědné objevy výrazně měnily teprve v posledních letech. Ale vraťme se zpět. Na území původní únětické kultury máme kulturu knovízskou (modrofialovou) a lužickou (růžová). Pro zajímavost, genetické pozůstatky z lužické kultury obsahující předchůdkyni mutace R1a-M458 se našly v německém Eulau v hrobu mužů, u nichž se geneticky zjistilo, že to byli bratři. Opět se zde nezabývám podrobnostmi.


Autor neznámý

Doba bronzová nám vrcholí. Na severu stále máme lužickou kulturu, na jihu místo knovízské později štítarskou a později halštatskou kulturu, která se ve své většině často spojuje s pozdějšími historickými „Kelty“. Je potřeba mít opět na paměti, že se všechny „kultury“ v okolí vzájemně ovlivňovaly. Následující obrázek opět ukazuje další interpretaci.


Zdroj: Eupedia

V době železné se postupně z kultury halštatské stává laténská (5. století před naším letopočtem až do přelomu letopočtu) a z kultury lužické kultura pomořanská (7. až 3. století před naším letopočtem) a později przeworská (3. století před naším letopočtem až 5. století našeho letopočtu).


Autor: Dbachmann (halštatská a laténská)


Zdroj: Wikipedia Commons, ossipro (pomořanská)

Kultura przeworská čelila značným vlivům příchozích kultur ze severu od moře, tradičně spojovanými s „východními Germány“. Následující obrázek ukazuje další možnou interpretaci z této doby.


Autor: Hxseek (przeworská)

Na následujícím obrázku je kultura przeworská vyznačena žlutě.


Expanze „germánských“ kmenů na přelomu letopočtu. „Pochod“ přes oksywskou kulturu (červeně), kde zapříčinily její materiální asimilaci, a přes velice významnou przeworskou kulturu (žlutě), kterou ze stran obklopily a částečně se s ní materiálně promíchaly. Autor: Ulamm

Doba stěhování národů pak tvoří jinou kapitolu se všemi jejími úskalími, které popisoval například Florin Curta nebo Paul Barford. I zde je více neznámých než známých, a znovu zde vystupuje další zajímavý nádech tajemna, rozpad stávajících „civilizací“ a postupný vznik nových. Tady radši nechám mluvit skutečné odborníky (i ve vztahu ke kultuře s keramikou pražského typu), jelikož zde známe i historické záznamy. Viz odkaz: Pojednání o původu „Slovanů“.

„Slované, jejichž rozsáhlou expanzi na počátku druhé poloviny 1. tisíciletí zachycujeme archeologicky i historicky, byli národem nespočetným. Jejich kolonizace nespočívala ve vylidnění původní pravlasti (jako tomu bylo u Germánů). Bylo jich tolik, že se doma neuživili, a dokázali zaplnit a ovládnout velikou část Evropy. Přesto je dobře známe teprve z doby jejich stěhování a zabírání nových sídel. V 5.-6. století se nám Slované vynořují takřka pohádkově, jakoby nově zrození, bez předchůdců, bez vysvětlení. Archeologie už odedávna pátrá, odkud se vzali, kde byla jejich pravlast, ale výsledky bádání jsou rozporné a většinou se neshodují. Někteří archeologové, zmateni touto skutečností, dospěli k názoru, že Slované do té doby neexistovali, že se zrodili z různých navzájem smíšených etnických skupin. I jednotný slovanský jazyk je proti ostatním indoevropským jazykům poměrně pozdní. Kdyby šlo o menší oblast se sevřenějším územím, kdyby šlo o oblast, kde budoucí Slované převrstvili stálé obyvatelstvo a tam pak řadu desetiletí i staletí zůstali, bylo by to asi možné, ale Slované se stěhovali do různých míst, stýkali se a sžívali vždy s jinými etnickými skupinami, rozložili se na obrovské prostoře bez vzájemných pravidelných styků a bez reálné možnosti takových styků. A přitom již nejstarší zprávy mluví o jednotném jazyku a společném původu. Chyba bude asi na straně archeologie, ve stavu poznání a zkoumání, v obtížích, které archeologům vznikají, když chtějí určit a etnicky vymezit tu či onu kulturní skupinu. Archeologická kultura se totiž mění a vyvíjí v čase a prostoru a pojem kultura a etnikum znamenají někdy téměř totéž, jindy jsou naprosto rozdílné. Sledování určitých rysů do minulosti se daří jen málo, protože se vždycky najde nějaký skutečně závažný důvod, jak argumentaci oslabit nebo zpochybnit, anebo najít nějaké jiné vysvětlení. Zkoušejí se různé cesty a postupy, ale zatím bez obecně přijímaných výsledků. Nebývalý rozsah kolonizace, změna dlouholetých zvyků a sídel, jistý důraz na rozchod starých společenstev a na pohyblivý způsob života u některých z nich, války a loupeže, to vše se patrně odrazilo v hmotné kultuře Slovanů a staré výrobní tradice, zvyky a kulturní svéráz se dočasně rozplývaly nebo upadaly v zapomenutí. V době stěhování se udržely pouze výrobní postupy a rituály nezávislé na konkrétním prostředí. Jednoduchý pohřební ritus – spalování mrtvých bez bohatých milodarů – rovněž neumožňuje stanovit jakékoli zobecňující znaky pro jednotlivé kultury či skupiny. Také mnozí Germáni v době stěhování národů vyráběli místo krásných nádob předchozího období hrubě lepené hrnce, ale u nich jme ve výhodě: historických zpráv je více a v jejich původní pravlasti mohl žít sotva kdo jiný než oni. Zato Slované ve východní a střední Evropě měli kolébku na křižovatce různých útoků a přesunů, etnika se střídala a vzájemně převrstvovala. Historické zprávy mluví o Skytech, Sarmatech, Germánech a jiných, na severu žili Baltové, v mnohém se Slovanům podobající, vedle nich a za nimi Ugrofinové, ve střední Evropě mohly být zbytky Ilyrů a Keltů. Jestliže víme, že na určitém velkém území jedné archeologické kultury žilo více etnik, že se všichni vnějškem přizpůsobovali a že po určitý čas žili téměř stejně, používali stejné výrobky a stejné ozdoby, jak najít tu pravou slovanskou složku? Řešení se jisté najde, ale bude zapotřebí ještě hodně práce, kritičnosti a vědecké odvahy.“ – Problematika etnogeneze, Slované, Magdalena Beranová

Zakončím tuto dobu interpretací jednoho známého nadšence na projektu Eupedia. Znovu se zde objevuje různé překrývání historických etnik, archeologických „kultur“ a „mutací u skupin haplotypů“.


Situace před „etnogenezí“ „Slovanů“ (především z M458, Z280 a I2a). Autor: Tomenable

A nyní se možná ptáte: A tito všichni jsou naši předkové? A na to vám odpovím: Svým způsobem ano. Po krajině i po krvi. Po jazyku nebo určitých přejatých slovech možná také. Není hezké takhle svou minulost vidět? Není hezké zároveň vědět, že i většina těchto „mutací u skupin haplotypů“ se u nás vyskytuje dodnes? Většina obyvatel Čech patří, podobně jako ostatní Slované, do skupiny R1a (i když ne tolik jako třeba v Polsku). Oproti Polsku je ale většina (80 procent) v R1a-M458. Lze z toho něco vyvodit? Nic a všechno. O něco se pokusil polský profesor Tomasz Grzybowski, ale nejspíše byl částečně na slepé cestě. Každý nový rok v těchto metodách znamená možnost velkého objevu či zjištění a vyvrácení starých vzorců, přičteme-li k tomu například práci antropologů. Každopádně budu sledovat nadšence z Eupedie a dám vám vědět.


Zdroj: Badatelská skupina o R1a-M458

Stopy v naší krajině jsou pestré a památky po nich stejně důležité jako třeba z období středověku. Jsou možná pod Zemí nebo v podobě zalesněných valů, ale o to jsou kouzelnější a tajemnější. Važme si těchto míst, vždyť je obývali naši pradědečkové a prababičky.

Pro pokračování si můžete přečíst: Stopy Keltů u našich předků.
Dále viz například Ozvěny minulosti na hradišti Stará Kouřim, Závist a Zastavený příval.