Čtyřlístek kouzelných léčivek: Jmelí, Sporýš, Plavuň, Rozrazil.

Nejzáhadnější tajemství jsou ta, která k nám přichází nečekaně, jako jedna rostlinka, která má ráda teplo, ale její moc vyniká v noci. Kdysi dávno šel totiž jeden mladík na procházku do lesů, a tam u jedné louky uviděl tuto rostlinku, které dnes říkáme Sporýš. Mladík pocházel z pradávného léčitelského rodu a uměl s rostlinkami mluvit. „Kdopak jsi a z jaké Hvězdy?“ zeptal se mladík, zatímco se zaposlouchal do jejího hlasu. „Jsem z rodu Sporýšů,“ promluvila rostlinka, „z Hvězd božských Poutníků, z Pravdy Přírody jsem kladivem ukován, z nejjemnějších nitek Květinové Dívky utkán, nejbojovnějšími vlastnostmi Mocného Vida požehnán.“ Když to mladík uslyšel, ohromně se zaradoval. Pro Vindy jsou totiž Pravdy Vid, Květinová Dívka a Mocný Vid ti nejoblíbenější bohové a mladík neznal žádnou jinou rostlinu, do které by všichni tři takto důkladně pronikli, i když jen určitými vlastnostmi. „Z Hvězd božských Poutníků,“ pomyslel si, „to znamená Ranní Hvězda a její válečný milenec. Je to skoro jako hádanka.“ Mladík ale dlouho nepřemýšlel, nabídl rostlince obětinu a s úctou ji utrhl. Když se pak vracel domů s rostlinkou v ruce, zdálo se mu, jako by ho její duch uklidňoval. Cítil čistou Pravdu, jak jako tekoucí duch proudí rostlinkou.

Doma se pak všichni rostlince podivovali. „Zajímavé,“ řekl hlavní vesnický léčitel, „ta rostlinka má opravdu moc Pravdy, protože se v ní vyrovnává to nejjemnější s tím nejbojovnějším.“ Ten den se konal sněm rady svobodných u vesnického Dubu. Všichni byli pozváni, dokonce i mladík, který pochopitelně nezapomněl vzít rostlinku s sebou. Když si muži předávali lískovou hůlku, s pomocí níž se ten, kdo právě mluvil, spojoval s bohy, všichni cítili zvláštní klid. Ti, co přišli na sněm naštvaní a myšlenkami nečistí, i když se to zpravidla nesmělo, se najednou zklidnili, jako by se Oheň a Voda v jejich srdcích vyrovnaly. Všichni z toho byli tak překvapení, že započali hledat zdroj jejich klidu a čistého uvažování. V tu chvíli padl jejich zrak na Sporýš. „Ta rostlinka má moc Pravdy Vida,“ prohlásil náčelník překvapeně, „od teď nikdy nesmí na našich sněmech spolu s dubovým listím a lískovou hůlkou chybět. Co víc, protože má schopnost čistit a zahánět vše nečisté, budeme ji používat na čištění posvátných míst a oltářů.“ Lidem se ten nápad velice líbil a všichni do jednoho se rostlince poklonili.

Jak všestranná je Sporýš rostlinka, to lidé brzy poznali. Bojovníci hnaní silou Mocného Vida ulevili Sporýšem nejen své prudkosti, ale i křečím a dalším přepjatým záležitostem. Naopak krásné lady, požehnané Květinovou Dívkou, používaly Sporýš s úspěchem na ty nejcitlivější a nejosobnější záležitosti, především ty tělesné, protože malé narůžovělé kvítky Sporýše prozrazovaly to nejjemnější působení Života Lady. Naopak kováři si řekli: „Když je tato rostlinka zasvěcená Pravdy Vidovi, kterýžto je vlastně nejmocnějším kovářem, a navíc jí požehnal i Mocný Vid, bojovník, potom je nad míru jasné, že nám pomůže v našem řemesle a výrobě zbraní.“ A měli pochopitelně pravdu, protože Sporýš se nejčastěji používá k tomu, aby utvrdil zbraně pevností Pravdy, pevností svých tvrdých stonků. Ne nadarmo se Sporýši mezi kováři říká Železná bylina. Takováto použití jsou však jen zlomkem toho, co Sporýš nabízí. Hlavně nám pomáhá zůstat ve spojení s Přírodou, Pravdy Videm, protože odhání mlhu, která se drží na našem vnitřním zraku. Mezi dětmi se říká: „Sporýš urovnává spory a tiší sny.“ Žádná rostlinka si u Vindů nedrží taková posvátná tajemství jako právě Sporýš. Často se o takových vzácných tajemstvích Sporýše mezi lidmi ani nemluví.

Zpět na obsah