„Lidé na dřevěných miskách a v hliněných nádobách nosili k mohylám část jídel a nápojů z hostiny jako obětinu pro své předky. Doufali, že si je tak nakloní a oni jim pak v jejich životě požehnají větším štěstím, bohatstvím a radostí. Prova, Liboslava a mnoho dalších včetně vladyky Ratmíra obřadně nasadili dřevěné škrabošky na obličej, načež začali duchy předků vyvolávat se žádostí o pomoc. Zároveň jim vzdávali úctu a děkovali za to, že se o ně či o jejich rodiče byli v dětství starali a poskytovali jim dostatek jídla, lásky a výchovy k tomu, aby tu mohli dnes být. Pomyslný kruh života se uzavřel. Když pak zábava přešla ve hraní her, zápasy, závody v běhu na krátkou i dlouhou vzdálenost a sousedské povídání, Radoslava se rozhodla, že spolu s ostatními zájemci vyrazí do lesa k pramenu potoka, kde vzdá úctu vodním vílám, Zemi a lesním duchům. Procházela skrze ostružiní, zatímco si dávala pozor, aby ji jeho houževnaté šlahouny nezachytily. Nejvelkolepěji působili stromoví velikáni, mezi nimiž rostly na okraji lesa břízy a jeřáby, dále pak duby, habry a na svazích buky s jedlemi.“ – Ve víru jarních oslav, Zlaté srdce, Přemysl Lúa Černý

Podpořte prosím svým zájmem vydání knihy o krajině a předcích. Zájem můžete odeslat pomocí tohoto odkazu: http://www.vindove.cz/zlate-srdce/

Autor obrázku: Peder Mørk Mønsted