setanta
Obrázek: J. C. Leyendecker

Sétanta neboli „Znalec cest“ byl irský hrdina, známější pod svým zaslouženým jménem Cú Chulaind, ačkoli sám podle příběhů upřednostňoval své původní jméno. Už jeho narození bylo opředeno kouzly, znameními a narozením Hříbat, neboť jeho otcem byl sám zářivý bůh Lugh. Navzdory tomu však byl Sétanta ne zrovna vysokého růstu, měl tmavě černé vlasy a moc se bohům a pověstné kráse „lidí bohyně Dánu/Dunaje“ nepodobal. Avšak přeci jen po irské verzi Slunečního Hrdiny něco zdědil, a to jeho nebeský oheň. Jakmile totiž Sétanta propadl bojové euforii, protáhl se, obličej se mu zakřivil, získal nadpřirozené schopnosti a nikdo ho nedokázal v boji zastavit. Když se jednou ve svých sedmi letech vrátil na svém voze na královský dvůr, sice s sebou přinesl zbroj a hlavy obávaných nepřátel, nicméně dále zoufale toužil po boji, klidně i se svými spojenci. Králova žena Mugain však věděla, jak Sétantu zneškodnit, neboť znala jeho slabinu, kterou projevoval pak po celý svůj život. Poručila ženám, aby se svlékly do půl těla. V tu chvíli si Sétanta studem zakryl oči a nebyl schopen dalšího boje. Bojovníci ho mezitím popadli a hodili do vany se studenou vodou, která se okamžitě roztříštila na malé kousíčky. Ihned poté malého Sétantu dali do druhé vany, v níž se voda pouze počala vařit, načež ho přenesli do třetí vany s vodou, kterou zbývající oheň jen ohřál na příjemnou teplotu. To Sétantu uklidnilo a byl opět schopen rozumně uvažovat. Další příběhy pak byly o jeho hrdinských činech, upírané lásce, ale také o milém zesměšňování jeho vlastní osoby, například když on, „znalec cest/cesty“, zabloudil i s králem a celým dvorem. Jak už to u podobných hrdinských příběhů bývá, zemřel mlád a v boji. Jeho nadpřirozená ochrana zmizela, když porušil své osobní tabu nejíst psí maso, navíc se jeho nepřátelé proti němu spikli. Mezi spiklenci byli i potomci lidí, které Sétanta předtím zabil, například bojovník s překvapivým jménem Lugaid, který nakonec svým kouzelným oštěpem zasadil Sétantovi smrtící ránu.