Z dob dávno minulých, kdy se našim předkům říkalo Čechové, Zličané, Charváti a Milčané, či ještě dříve Slované, či ještě mnohem dříve Vinidové, Vindové a Venedi, pochází moudrost spjatá s koloběhem Přírody, jejíž stopy je možné spatřit ve velikonočním sběru jarních bylin, čištění studánek v období letnic, hledání zlatého květu kapradí o svatojánské noci a v dalších zvycích, rčeních a písních. Krajina ukrývá otisky života našich předků v podobě valů dávných hradišť, skalních pevností a tajemných mohyl. Ukazuje nám, jak naši předkové hospodařili a co se od nich můžeme dnes naučit. Díky poznání minulosti a neustále stoupajícímu poznání Přírody, stromů, rostlin, zvířat a hub, získáme nejen povědomí o naší vlastní totožnosti a o tom, odkud pocházíme, ale spolu s ním i poučení pro dnešní dobu, abychom lépe poznali svět, tvořili pěkné příběhy, podporovali zdravé lesy a pestrou krajinu, byli sami k sobě upřímní a vážili si života kolem nás.


„… a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito.“ – o Sámovi, Fredegarova kronika, 7. století

Přemysl – vladyka dávných dob Předkové po krajině, krvi a zvycích Ladovid z Hor Příběhy Vindů Promluvy s bohy Příhody lidí z Beovinidis Kmen bohů Pocta bylinám

Kniha o krajině a předcích

Mám zájem!

Před tisícem let naší krajině vládly hluboké listnaté hvozdy, v nichž lidé u večerních ohňů uctívali dávné bohy. Při jedné z jarních oslav zasáhnou mladou Radoslavu tajemné sny, které ji přenesou do hluboké minulosti, kdy její předkové vařili bylinná piva, bojovali proti nepřátelům, na dnech studánek nacházeli zlaté mince z dob Keltů a budovali svá obydlí na valech jejich dávno zaniklých měst. Radoslava se rozhodne vypravit k Vlčí hoře za svým moudrým bratrancem Ladem, aby jí pomohl odhalit význam jejích vidění, ve kterých k ní za bílého dne promlouvají postavy z příběhů předávaných již po celé generace … Zobrazit více o knize Zlaté srdce


„Zavedla též celou pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům. A tak mnozí vesničané jsou dosud jako pohané: jeden ctí prameny aneb ohně, jiný se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný vzdává oběti vrchům nebo pahorkům, jiný se modlí k hluchým a němým bůžkům, jež si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho dům i jeho samého.“ – Kosmova kronika česká, 12. století

Přemysl – vladyka dávných dob (náhled do pohanských představ a zvyků našich pradědečků a prababiček)

Povídka o vladykovi Přemyslovi ukazuje, jak různorodá může být lidová tradice. Obsahuje náhled do představ a zvyků, které panovaly v pohanských časech. Jedná se o hrdinný příběh, jenž je doprovázen starostí o blízké a o krajinu kolem. Tato krátká kniha je pro čtečku a v PDF dostupná zde.

Předkové po krajině, krvi a zvycích

Předkové po krajině, krvi a zvycích je souhrn příběhů, zamyšlení a popisů zajímavých míst, které mají spojitost s našimi pradědečky a prababičkami již od nejstarších dob. Tento souhrn popisuje stopy ukryté v krajině (archeologické „kultury“), naší krvi a bájeslovných představách s odkazy a poučeními pro dnešní dobu. Tato kniha je v PDF dostupná zde.

Ladovid z Hor Ladovid z Hor

Povídka o Ladovi z Hor a jeho dobrodružstvích, bitvách i milování, které působením bohů zažívá uprostřed lesnaté krajiny dávných časů. Kniha je pro čtečku a v PDF dostupná zde.

Příběhy Vindů Příběhy Vindů

Sbírka příběhů a pohádek Vindů, které vám budou připadat známé. Jsou rozděleny na naučné (včetně bajek a pouček), poznávací (pro život) a vážné (o původu bytí) příběhy. Kniha je pro čtečku, v PDF a k okamžitému čtení dostupná zde.

Příhody lidí z Beovinidis

Příhody lidí z Beovinidis je sbírka krátkých příběhů, ve kterých se prolíná minulost s přítomností. Všechny příhody si mezi sebou u studánky vypráví Lado z Hor a duch Margewid. S každou další příhodou a básní je patrné, že se týkají nás samotných, naší krajiny a přímo naší vlastní totožnosti, ve které se schovává tajemné volání po svobodě. Tato krátká kniha je pro čtečku a v PDF dostupná zde.

Promluvy s bohy Promluvy s bohy (krátký příběh o zvycích a krajině)

Promluvy s bohy je krátký příběh, ve kterém se představí pohled na svět založený na lidových zvycích a příbězích, vztahu ke krajině a úctě k předkům, a to společně se zamyšleními a barvitými popisy Přírody v průběhu roku. Příběh je volně inspirován básnickou skladbou Fasti/Kalendář od Publia Ovidia Nasa. Tato krátká kniha je pro čtečku, v PDF a k okamžitému čtení dostupná zde.

Kmen bohů (od počátků do současnosti)

Kmen bohů je krátká kronika, kde se od počátků až po současnost prolíná popis událostí s příběhy o bájných bozích, jejich projevech v Přírodě a vzájemném vlivu na lidi, víly, zvířata a rostliny. Tato krátká kniha je pro čtečku, v PDF a k okamžitému čtení dostupná zde.

Pocta bylinám Pocta bylinám (připravujeme)

Ve sbírce „Pocta bylinám“, kterou připravujeme, najdete krátké promluvy k jednotlivým léčivým rostlinám spolu s obrázky k vyvolání představy silné a živé bytosti, kterou každá rostlina podle našich předků a předků mnoha jiných národů je. Samotné promluvy vypadají podobně jako lidová zaříkávání a obsahují i stručné ujasnění toho, k čemu je možné danou bylinku použít. U každé rostliny je kromě českého názvu uveden i název lužickosrbský, latinský a některé české lidové názvy. Další informace zde.

„Ačkoli byla nenávist ke křesťanům a podhoubí pověr u Ránů silnější než u jiných Slovanů, přece vynikali i mnoha přirozenými dobrými vlastnostmi. Byli totiž velmi pohostinní a rodičům prokazují povinnou úctu. Nikdy byste u nich nenašli žádného nuzáka ani žebráka. Jakmile někdo z jejich řad buď zeslábne nemocí, nebo sejde věkem, je svěřen péči dědicově, u něhož má být opatrován se vší laskavostí. Pohostinství a péče o rodiče jsou u Slovanů první ze ctností.“ – Kronika Slovanů, Helmold z Bosau, 12. století


„Běž!“ zaduněl hlas černovlasého muže, který se hnal po mládencově boku. Byla tma. Blesky šlehaly nad jezerem v údolí. Mladík se hnal do kopce podněcován nebezpečnou touhou po bohatství a po pomstě. „Všeho se ti dostane,“ pravil tajemný muž v zelené košili, „zlata, stříbra, drahého kamení, bohatství nebeské říše. Ale pověz: Je to opravdu to, co chceš?“ Usmíval se od ucha k uchu. Mladík přeskočil kámen. Spolu s neznámým mužem běžel za zlatorohým Jelenem, který zraněn utíkal po úbočí tříhlavé hory. Bude se za ním hnát i král Karel, aby odhalil krajinu, jejíž horké prameny vyléčí nejednu chorobu. Jelení skok a sluneční záře! Mladík potřásl hlavou. Teprve teď si všiml, že z Jelenovy krve vyrůstají rostliny – Třezalky, Řepíky, Mateřídoušky – „Můj milý synu,“ zaslechl v hlavě matčin hlas, „kam se ženeš, víš to? Jedna rostlina ti přinese více radosti než všechno slibované bohatství. Jen si vzpomeň na své dětství, na vůni Mateřídoušky v plátěném polštáři, na šípkové květy za domem.“ Mladík však nechtěl poslouchat hlasy předků, nechtěl vnímat své pocity, a už vůbec nechtěl přemýšlet. V hlavě bují neřízená touha, chce mít jmění teď a hned, aby mohl získat srdce své milé zpět, aby se mohl mstít a nad všemi zvítězit. Jen on sám. „Chceš se vrátit, člověče?“ zeptal se lstivě muž. „Ne, Zelený lovče, však ho máme už!“ Pravil bezmyšlenkovitě. Lovec se hlasitě zasmál, stiskl pěst a překážka z kamení se rozletěla na kusy. Však bude ve hvozdech křivoklátských stavět most, síly musel míti dost. Zdálo se, jako by srůstal s hlubokými lesy okolo, jako by chtěl sprovodit ze světa ty, co by jim chtěli ublížit. Kus cesty odtud, na východní straně, dá rozum vzniknout počinu Pro Silva, pro les. Šípy svištěly, Jelen ladně uskakoval. Z jeho krve rostly šípkové keře, Růže, modrooký Len, Dobrá mysl. „Chyť Jelena dříve,“ zaduněl lovec, „než sní bylinu Dobré mysli. To by se pak uzdravil a s honem by byl konec. Poklad bys už nikdy nenašel.“ I když se však mládenec s vypětím sil snažil, Jelenovi nestačil. Ten měl dostatek času, aby pomocí kouzelných bylin zahojil své rány. Postavil se na samý vrchol hory a počkal, až ho mládenec dohoní. Když se tak nakonec stalo, bouře utichla, déšť se rozplynul a Jelenovy parohy zazářily oslňujícím zlatým světlem. „Blázne,“ zaduněl medový hlas, až se hora naklonila, „můžeš ničit a tvář světa nadobro změnit, ale snahy tvé tě doženou. Jsi závislý na životě kolem, vyvedeš-li ho z rovnováhy, zničíš jedině sám sebe. Jak se pak opovažuješ ublížit i mně? Copak můžeš zranit Slunce?“ Než se mladík stačil vzpamatovat, zakopl a spadl z vrcholu hory. Nad sebou viděl dva muže – jednoho zlatovlasého v bílých šatech, druhý byl záludný lovec, který ho doprovázel na jeho cestě. „Uvidíme se,“ uslyšel lovcův smích, „v zelené podzemní říši.“ Mládenec zavřel oči. Byla zima. Druhý den ho lidé z vesnice marně hledali, teprve až nastalo jaro, řeka vyplavila jeho mrtvé tělo – na prsou svíral rozkvetlou šípkovou Růži. Jaro mělo přinést nový život, ale krajina vyschla a už více nerodila. Stromové i vodní víly opustily svět, kde si lidé zaslepení pomíjivými vidinami bohatství nevážili jejich dobroty. Tři vrcholky vzdálené hory připomínaly tři varování, kterých si mladík nevšiml.


A kdo to vlastně byli naše dávné prababičky a naši pradědečkové?

Úvod (začátek) →