Liška v lidové tradici

Liška, nebo i záludný Lišák, vystupuje v nespočtu pohádek a příběhů. Lidová tradice venkova nám zachovala moc pěkný obraz chytré, důvtipné a především dětem pomáhající bytosti. Tento obraz je velmi silný například i na Sever od nás v lužickosrbských příbězích, kde je spolu s Vlkem Liška snad nejvíce zastoupeným zvířetem. Svědčí o tom i zapsaná píseň Polabských […]

Zpěv o Rozrazilovi

Nejlepší věštby dává sluneční bůh, to věděli i v Delfách. Naše nejproslulejší věštírna pak byla na Červeném ostrově. Dávná freska ze znojemské rotundy „Jednoho dne, když se dívky koupaly u ústí řeky, spatřily od planiny přijíždějícího jezdce. Jeho Kůň byl statný a hnědý, vzpínající se, s kudrnatou hřívou a ocasem. Jezdec měl na sobě zelený plášť […]

Stará hráz (balada)

U lesního jezera stojí stará hráz dřevěná, na ní leží dvě těla, která osud vzal. Šedé mraky zvěstují bouři, jež v dáli duní, mezi listy stromoví Havrani sedí. Ach, ty duše ubohé, žárem nepochované, milostnou láskou spjaté a krutě zabité. Ach, náš úkol je jasný, dát maso pryč od kostí, hleďte duše drápy vzít a k předkům […]

Zajímavosti z Evropského kongresu etnických náboženství

Dne 15. 7. 2016 jsem se zúčastnil veřejných přednášek Evropského kongresu etnických náboženství, který se konal v Praze. Ze začátku jsem si vůbec nebyl jistý, co od přednášek a následné ceremonie očekávat a jestli pro mě bude má účast přínosná, nicméně po přečtení programu a po zjištění, že se přednášek účastní zástupci z Česka, Polska, Srbska, Slovinska, […]

Čas běží dále

Stromy, háje vypálili, místa síly zastavěli, s křížem přišli, s jedem v mysli: věřit v předky, bohy, potomky jsou prý předsudky. Čas běží dále, skrz oheň a meče, místo vody života vládla špína převelká: mýt si ruce jsou prý nevědecké předsudky. Nové světy objevili, zlí běsové se porvali, kázali brát rtuť, kovy na nemoci, hněvy Venušiny: bylinky […]

Třezalkový olej

Třezalkový olej je jedna z věcí, ke které se dnes mnozí lidé opět vrací. Jedná se o velmi užitečného pomocníka především na rány, popáleniny a bolesti svalů. Poradí si i s různými vřídky a jizvami. Třezalka do sebe o letním slunovratu pojme léčivou sluneční sílu, kterou si pak udržuje po celé ohnivé léto. Prý má moc odhánět […]

Selská kněžna

Známá báseň ve středověké češtině z Kroniky tak řečeného Dalimila, počátek 14. století. Autor obrazu: František Ženíšek Kněz Ołdřich o Postołoprtiech łovieše. Sta sě, když skrzě jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše, bosa i bez rukávóv rúcho práše. A sedlka krásna velmi bieše, a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše. Počě […]

Na skále

Každý jsme jiný a s tím souvisí i docela jiné osobní zájmy. Třeba mně snad všechny sporty, vyjma mé oblíbené lukostřelby a projížďkách na Koni, přišly už od dětství naprosto nezáživné (to je ještě slabé slovo), nemluvě o míčových hrách, chození do posilovny, ba i šachách. Nicméně když mně byl v létě roku 2011 navrhnut horolezecký výlet […]

U vladyky lesů

Ještě by Paionů víc byl usmrtil Achilleus rychlý, ale ten vírnatý tok se rozhněval na něj, a přijav podobu muže, ho okřik a promluvil z vířivých hlubin: „Achille, příliš řádíš a příliš zločinů pášeš nad jiné lidi, vždyť stále tě samotní bohové chrání. Jestli ti dovolil Zeus, abys veškeré Trójany zničil, aspoň je vyžeň z mých vod […]

Bučiny

Buky byly součástí původních lesů, které kdysi pokrývaly celou střední Evropu, kam jen oko dohlédlo. A byly to pestré lesy plné Dubů, Habrů, Bříz, Vlků, Zubrů, Medvědů, Lososů. Rozlehlé bučiny s ohromnými vysokými stromy a šumícími jemnými listy navíc vytvářely pocit posvátného klidu, což možná bylo inspirací pro středověké katedrály. V průběhu času a postupu křesťanské civilizace […]

Za Květinovou Dívkou

Ochladilo se. Včerejšího dne mocný západní Vítr přinesl do naší oblasti bouři a spolu s ní už dlouho žádanou vláhu, kterou Bouřný Otec pokropil Matku Zemi a zbavil ji tak přílišného horka, které již pomalu začalo brzdit její plodnost. Bujné zelené keře se v lehké vichřici nakláněly ze strany na stranu a ochotně přijímaly životadárný déšť, neboť […]

Přemysleia

Když pak posvátné ohně v jiskrné noci zapálili, ke cti stromům a bohům písně pěli. Sluneční záře prosvítala skrze ohromné koruny Buků a přinášela teplo, jež mělo moc rozproudit krev každého, kdo se nadechl vůně tlejícího dřeva. Horský vánek utichl. Udatný rek Pravomír se postavil před přicházející družinu a takto k jejímu vůdci promluvil: „Stůj, Lesklovlasý, sic […]