Příběhy o krajině a předcích
„Poblíž chrámu byla slabě osvětlená prohlubeň, podobná jeskyni, zastřešená přírodním pemzovým kamenem, posvátná starému náboženství, kde kněží nahromadili dřevěné postavy pradávných bohů. Oni dva tedy vstoupili dovnitř, načež svatyni znesvětili zakázanou souloží. Posvátné podoby odvrátily své pohledy a Velká Matka s věžovitou korunou zaváhala, jestli má vrhnout ten proviněný pár do vod Styx: ale takový trest […]
Přízračný jed srdce světa zaplavil, po Červené tepně pak k moři dorazil. Na nejsevernější výspě dálného ostrova, obklíčil poslední paprsky slunečního světla. V té zlaté záři stál Sluneční Hrdina, v rukou roh s medovinou, meč ze železa. S medovými vlasy na Nebi ve dne bdí, v noci pak na Koni lesem se prohání. Kdysi chránil celé srdce světa, ale […]
Njerozumitaj sej – z Lužice (ze sbírky Serbski směch, sesbíral Pawoł Nedo) Holanski wowčer ćěrješe wowcy na pastwu. Přińdźe wjelk a wza jemu wowcu. Jako wowčer pozdźišo swojemu němskemu knježkej wo swojim njezbožu powědaše, nasta tute serbsko-němske rozrěčowanje: Wowčer: Knježe! Wjelk je mi wowcu wzał! Knježk: Wos! Wowčer: Pos nic ale wjelk! Knježk: Willst du […]
Proč se lidé zajímají jen o války a o „významné“ události, když nejdůležitější je to, jak žijeme? Malý Lado se prudce vytrhl ze snu. Jemné světlo prostupující skrze otvory pod střechou prozrazovalo, že Slunce ze svého lesního domečku již začíná stoupat do jasně modré nebeské říše. Lado se dětsky pousmál a v jeho tmavě zelených očích […]
Autor obrázku: Adolf Kašpar „Na jednom místě, je to srázná výše, stojí osamělý Smrk, je to starý strom, ratolesti jeho se z jedné strany chýlí nad hlubokou propastí, v jejíchž rozpuklinách sem a tam kapradí aneb kříček Jalovce roste, a v dole žene se potok přes skaliska a tvoří samé vodopády. Nevím sám, jak se […]
Lidé často přebírají způsoby toho, proti komu bojují. Obrázek: Johann Wilhelm Cordes Zdálky vypadala dřevěná pevnost, stojící uprostřed jezera, jako klidné místo, které se moc nelišilo od jiných ostrůvků pokrytých Rákosím. Všude kolem tohoto velkého jezera byly hluboké lesy, které však tichým šuměním varovaly před nadcházejícím nebezpečím. Nebezpečím, na které nebyl nikdo z místních navyklý – […]
Je úžasné mít přátele, se kterými si rádi povídáte. Nejen to – se kterými si navíc máte co zajímavého říct a které znáte dlouho na to, abyste se mohli úplně svěřit. Myslel jsem na to před několika dny, když jsem skrze les vyprovázel kamarády do vedlejší vesnice. Mezi sochou Panny Marie u polní cesty, která […]
Následující písnička je přepisem svatebního popěvku, který ještě do novověku zpívali Polabští Slované, konkrétně Drevané. Jedná se o součást zvyku označovaného jako Ptačí svatba. Kåty mes ninka bejt? Česky / Czech: Kdo má nevěstou být/bejt? Polski / Polish: Kto ma panną młodą być? English / Anglicky: Who shall the bride be? Kåty mes ninka bejt? […]
Bída – z Polska (ze sbírky Slovanské pohádky od K. J. Erbena) Vsuvka: V lidových tradicích se často vyskytuje pověšení, zaseknutí nebo zařezání ducha nemoci nebo neštěstí do stromu, dřívka či špalku, a to nejčastěji pomocí doprovodného zaříkání. Kdo pak škodlivého ducha omylem vysvobodí, přenese jeho vliv na sebe. Zchudlý hospodář měl hezkou dcerušku, kterou sobě […]
„Nemáme s vámi nic společného. Otcovských zákonů se nevzdáme, jsme spokojeni se svým náboženstvím. U křesťanů jsou zloději, jsou lotři, kteří lámou nohy a oslepují. Křesťan vůči křesťanu se dopouští všech druhů zločinů i msty. Pryč s takovým náboženstvím!“ – obyvatelé Štětína, životopis Oty Bamberského podle Herborda, 12. století Stara liška – z Lužice (ze […]
Duch pohřbeného – z Polska (ze sbírky Slovanské pohádky od K. J. Erbena) Šel jeden chudý mládenec do města silnicí, a nalezl u brány pode zdí mrtvolu lidskou nepochovanou; kdo tudy šel, plivnul po ní. Mladík neměl mnoho v kapse, ale co měl, rád dal na pohřeb, by na mrtvého neplili a neházeli po něm kyji. […]
„To je jara šwarna wěcka!“ neskrýval jsem své nadšení, když jsem se koncem července rozhodl vydat na výlet po Lužici, kde stále navzdory všem příkořím žijí původní obyvatelé Lužičtí Srbové, a to jako národnostní menšina po boku Němců. Pocit nadšení brzy začal doprovázet i pocit tajemnosti. Uprostřed cesty do Lužice se totiž z mlhy vynořilo České […]
