Příběhy o krajině a předcích
Báseň O přírodě (De rerum natura), kterou sepsal římský básník a filozof Titus Lucretius Carus (15. 10. 99 př. n. l. – cca 55 př. n. l.) dodnes udivuje i přední vědce na svou dobu neobyčejně rozvinutým poznáním světa, které uchovávali následovníci Démokrita a Epikúra. Bohužel s nástupem křesťanství a novoplatonismu, jež netolerovaly učení, která […]
„U [„keltských“] laténských populačních skupin z jihozápadního okraje Prahy (pohřebiště Praha-Ruzyně a Praha-Jinonice) se průměrná kazivost [zubů] pohybovala kolem 50 %. Při porovnání se současnou populací, u které zcela určitě došlo ke zlepšení ústní hygieny, je toto procento překvapivě nízké a jedno z nabízejících se vysvětlení by mohlo znamenat neznalost rafinovaného cukru, další potom vyšší […]
Naše lesy byly kdysi tvořeny převážně biotopy, které se dnes označují jako hercynské dubohabřiny, květnaté bučiny, vápnomilné bučiny, údolní jasanovo-olšové luhy apod., tedy převážně hluboké listnaté hvozdy. Dnes z nich zbyl jen nepatrný zlomek, proto je důležité, abychom je pomáhali zachovat, rozšiřovat a poskytovat jim volný prostor k tomu, aby znovu zaujaly co nejvíce ze […]
„Houbami posedlí Češi a Slováci mají jako většina Slovanů k houbám zvláště blízký vztah. Není tedy divu, že za vůbec největší evropský exemplář pýchavky byla dlouho považována ta, která byla nalezena v severních Čechách: podle autorů Svrčka a Vančury měl parádní kousek nalezený v roce 1955 obvod 212 centimetrů, vážil 20,8 kilogramu a byl 15 dní starý.“ – […]
