„Za vlády Oty I. Velikého se hned po jeho nástupu na trůn stal roku 937 markrabím Srbské marky na Labi Gero (od 937-965), jenž se snažil nevybíravými prostředky pokračovat v další expanzi Říše na východ a anexi dalších slovanských území. Přitom postupoval při upevňování a rozšiřování své moci i obsazování nových teritorií velice krutě a vyvražďoval systematicky domácí vládce a předáky. Například roku 939 k sobě pozval na třicet slovanských místních knížat (principes) a při hostině je dal povraždit. To vzápětí vyvolalo na srbských teritoriích rozsáhlé povstání, v němž Slované slovy kronikáře Widukinda z Corvey hájili svobodu a dali přednost strastem války: jedni (Němci) bojovali pro válečnou slávu a rozšíření panství, druzí (Slované) měli volbu buď uhájit svobodu, nebo skončit v nejtužší porobě.“ – Stěhování národů a východ Evropy, J. Bednaříková, A. Homola a Z. Měřínský
Ženská zosobnění „Sklavínie“, „Germánie“, „Galie“, „Řím/Itálie“ z Evangeliáře Oty III. (přelom 10.–11. století).
