Ilustrace: Jiřina Lockerová
„Asi v roce 883 byl podle odhadu historika Dušana Třeštíka tento kníže Bořivoj při pobytu na Moravě pokřtěn arcibiskupem Metodějem. Můžeme předpokládat, že tento křest byl součástí ovládnutí Čech moravským vládcem Svatoplukem. Bořivoj po návratu postavil na svém rodovém Levém Hradci první křesťanský kostel v Čechách, zasvěcený sv. Klimentu. Nové náboženství, a především podrobení země Velkomoravskou říší, vyvolalo vzpouru vedenou jistým velmožem Strojmírem. Bořivoj musel před povstalci uprchnout na Moravu. Kristiánova legenda však líčí, jak jeho příznivci kdesi na sněmovním poli, možná se nacházelo na dnešním Hradčanském náměstí, lstí vzbouřence přemohli a Bořivoj se podruhé vrátil do Čech. Po svém druhém návratu nechal na hradčanském vrchu blízko inkriminovaného sněmovního pole, údajného kultovního pahorku Žiži a kamenného knížecího stolce zbudovat kostelík Panny Marie a celý okrsek nařídil obehnat dřevěnými palisádami a příkopem. Založil tak vlastně Pražský hrad, budoucí centrum Čech, a – jak se domnívá Dušan Třeštík – zrušil dosavadní kmenovou demokracii starých Slovanů a přisvojil si postavení doposud voleného knížete pouze pro sebe a své potomky. Zemřel zhruba jako šestatřicetiletý asi v roce 889.“ – České princezny na evropských trůnech, Jan Bauer
„Moravský král přitom své mocenské ambice, jak bylo ve středověku zvykem, omlouval šířením křesťanství. Když některý vládce odmítal věřit v jednoho trojjediného boha a nechtěl se nechat dobrovolně pokřtít doma, prostě ho zajal a pokřtil násilně na Moravě. Zdá se velmi pravděpodobné, že jen co se Moravané vypořádali s Vislany, vrhli se na Čechy. Muselo to být někdy mezi roky 880 až 883, protože později už Svatopluk operoval s úctyhodným vojskem 8 tisíc jezdců a 20 až 25 tisíc pěšáků v Panonii. V Čechách patrně zajal tehdy vládnoucího Bořivoje a dal ho odvléci na Moravu, kde ho arcibiskup Metoděj pokřtil. … Ještě jedna pasáž z citovaného výňatku Kristiánovy legendy stojí za připomenutí, a sice Metodějova slova určená Bořivojovi, že ‚všichni nepřátelé tvoji budou podrobeni moci tvé a potomstvo tvé každodenně vzrůstati bude jako převeliká řeka …‘ Nepokrytě je tam samotným aktem křtu legitimizována budoucí Bořivojova uzurpace knížecího trůnu pouze pro něho a jeho potomky. Zatímco až doposud si Češi podle staroslovanského zvyku knížete volili ze svých řad, nyní dostal jeden z nich moc od boha, byl bohem vyvolen vládnout ostatním navěky a jeho potomci dědili knížecí trůn po něm. Ano, v tom spočívala největší přitažlivost křesťanství pro vládnoucí elity. Zatímco ve svých prvopočátcích v dobách svatého Pavla bylo náboženstvím uražených a ponížených, otroků a vyděděnců, od dob římského císaře Konstantina Velikého se stávalo pilířem moci. Nejinak tomu bylo i v případě Svatopluka a Bořivoje.“ – Ženy z rodu Přemyslovců, Jan Bauer
