„[Břetislav II.] dal rovněž pokácet a spálit i háje nebo stromy, které na mnohých místech prostý lid ctil. Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary, u studánek zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali, dále pohřby, jež se děly v lesích a na polích, a hry, jež podle pohanského obřadu konali na rozcestích a křižovatkách jako pro odpočinutí duší, a konečně i bezbožné kratochvíle, jež rozpustile provozovali nad svými mrtvými, volajíce prázdné stíny a majíce škrabošky na tvářích.“ – Kosmova kronika česká, 12. století
Na počátku vlády kříže naší oblasti stále vládly nekonečné lesy. Na jejím konci pak už z lesů téměř nic nezbylo, a pokud přeci jen ano, pak to byly povětšinou hospodářské lesíky druhově namíchané tak, aby byly pro člověka co možná nejvýnosnější. Vlci, Lososi, divocí Koně, Medvědi, Pratuři, Losi a mnozí další byli lidmi v naší oblasti dočista vybiti. Žádná jiná doba nezanechala na naší krajině tak výrazné a ničivé stopy. Ale proč tomu tak bylo? Odpověď se nabízí sama: Když váš pohled na svět pochází nikoli z rozlehlých a živých hvozdů, ale z poloprázdné pouště, kde stromy skoro vůbec nerostou, kde jeden z těch mála, co navíc nosí ovoce poznání, je prý zlý, druhý byl utrápen a vyrván, protože nenesl plody. Když se vám zvířata snáší z Nebes jako jídlo na prostěradle, prý jako bytosti bez duše, které můžeme pojídat dle libosti. Když oddělíte nadpřirozeno od přirozených věcí, ducha/mysl a hmotu od sebe a nenecháváte je spolu. Kde vládne jen jeden, jeden, který všem káže, který nás do temnoty přivede a sváže. Ten jeden, který poručil si podrobit nebo vyvraždit každý „pronárod“. Sám svým věrným přeci přikázal: „Úplně zničíte všechna místa, kde pronárody, jež si podrobíte, sloužily svým bohům na vysokých horách i na pahorcích a pod každým zeleným stromem.“ Podrobit si nebo úplně vybít ve jménu toho jednoho, toho, jehož příkaz zní: „Kdybys uslyšel o některém svém městě, které ti dává hospodin, tvůj bůh, aby ses v něm usadil, že z tvého středu vyšli muži ničemní a svádějí obyvatele města slovy: ‚Pojďme sloužit jiným bohům,‘ které jste neznali, budeš pátrat a zkoumat a dobře se vyptávat; bude-li to jistá pravda, že se taková ohavnost ve tvém středu stala, úplně vybiješ obyvatele toho města ostřím meče, zničíš je ostřím meče jako klaté, i všechno, co je v něm, i jeho dobytek. Všechnu kořist z něho shromáždíš na jeho prostranství a město i všechnu kořist z něho spálíš jako celopal pro hospodina, svého boha.“ (5. kniha Mojžíšova, Bible)
Co se musí kříži nechat, je, že po ovládnutí a zničení všeho, co považuje za nevhodné, myslí na spravedlnost a rovnost mezi lidmi (ovšem bez původní demokracie!) – a mnozí jeho myslitelé toto později zdůrazňovali – nicméně většinou pouze na myšlenkové úrovni, těžko se něco podobného mohlo dít ve skutečnosti. Právě naopak. Vládci se chlubili tím, že mají získanou moc od boha, církev se chlubila tímtéž, a používali to k ospravedlnění svých vlastních záměrů. Co víc, pořád toužili po nějakém zlatém věku, který jim měl někdo jako lenochům poskytnout místo toho, aby se o něj snažili sami. Tento jejich druhý „zlatý věk“ měl navíc být naprosto odtržen od Přírody (všichni víme, že to nejde, protože jsme Přírody součástí!). Toužili po velikém městě s nepřirozenými světly, které mělo pokrýt celý širý svět: „To město nepotřebuje ani Slunce ani Měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva boží a jeho světlem je beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů … Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.“ (Zjevení Janovo, Bible)
Mnoho užitečných znalostí bylo označeno za pohanské a zavrženo, stejně tak různé příběhy a zvyky, které lidstvo už nikdy nebude moci získat zpět. Mnoho posvátných míst a staletých stromů bylo spáleno. Aby mohli uskutečnit vládu jednoho, vládu jedné pravdy, potřebovali lidé kříže zničit vše, co tomu odporovalo (i představy a obřady Vindů!), byť to třeba bylo mnohem starší, moudřejší a pro lidstvo a Přírodu výhodnější než jejich vlastní učení: „Před každým zákoníkem je třeba se zmínit o boží pravdě. Proto svatý Konstantin v prvním zákoně napsal a řekl toto: Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána božímu chrámu [církvi] se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni [do otroctví] s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým [křesťanům].“ (Zákon sudnyj ljudem, 9. století) Ne všechny zvyky však byly smazány, naopak platilo heslo: Zničen bude ten, kdo se nepřizpůsobí. Čili pokud na nějakých zvycích a obyčejích lidé trvali, a bylo jich mnoho, různí představitelé kříže se tyto zvyky snažili přizpůsobit, napojit nebo proměnit ve zvyky podle nauky kříže, to platí i o slunovratech a rovnodennostech. Co se týče bohů, ti byli buď prohlášeni za ďábly, bůžky a zlé duchy, nebo se představy o nich smísily s představami o svatých kříže. Nejednalo se však už o představy bohů, ale jen o obrazy různých a mnohdy stejných bohů napasovaných na skutečné postavy z minulosti, ke kterým se lidé sice modlili, ale které plně podléhaly vůli toho jednoho. Toho jednoho trojjediného.
Lidstvo se vyvíjelo, obdrželo vnuknutí i tresty (především za neúctu k bohům, duchům a posvátným místům!) jako v předchozích dobách. Díky spojení původních představ s představami kříže lidé vlastně nikdy nezapomněli ty nejdůležitější slavnosti a zvyky provádět, naopak je kmen bohů v rámci možností dokázal v některých ohledech inspirovat. Bohové byli naštvaní kvůli vykořisťování Země, bojovali s přízraky z pouště, občas různým lidem, řemeslníkům i bojovníkům pomáhali podle toho, jaké byly jejich záměry. Když doba kříže začala pomalu ustupovat, pouštní přízraky byly stále více naštvanější a nabručenější. Nakonec vstoupily do hlavy potomkům některých cizinců a jiným dalším lidem a vyvolaly dvě víceméně celosvětové války následované něčím, co kříž nesnášelo, ale vlastně bylo jen opakováním jeho myšlenek a marných snah – prý si lidé měli být rovni, myslet jen na sebe, vytěžovat krajinu, ničit meze pro lepší výnosnost a z otroků se měli stát ti nejhorší otrokáři. Myšlenky se za celý čas vlády kříže různě prolínaly, lidstvo se ze světového hlediska proměnilo k nepoznání – něco na tom se různým bohům líbilo, něco naopak vůbec ne. Možná se vám toto období zdá jako čas, kdy proběhla ta největší změna ze všech, ale ve skutečnosti to zase taková velká změna nebyla – podstata kmene bohů, a hlavně podstata lidstva zůstala stejná.
