Příběhy o krajině a předcích
Obrázek: Igor Ozhiganov Skrytý popis mého putování. V této chvíli, kdy se vše mění, spolu jsme připili na naše přání. Jak dující Vítr přichází, s osudem si pohrává, životem mě provází skrytá vůle tvá. Už od samých začátků, kdy jsi mi ukázal spojení krajiny a předků, sílu svou dokázal. Pamatuji si cestu po poli, za zvony, […]
„V textu se v podstatě líčí zvláštní názorová výměna na téma, jak je uspořádán náš svět. Mongán [syn boha Manannána mac Lira; pravděpodobně převtělen Fionn mac Cumhaill] vykládá, jak poznal svět a jeho rozlohy on, když byl vychováván v božském světě, a nahlíží i do svých dřívějších zrození, na nichž dokumentuje obrovské proměny krajiny během staletí, a svatý Kolumba […]
Uprostřed Křivoklátských hvozdů nastalo svítání, Slunce nad korunami vysokých Dubů, Habrů a Buků osvětlovalo širé okolí. Hle, tu s šátečkem v ruce královský lovčí roklinou jde – v hlavě si přehrává radu od mudrce. Toho, jenž se v léčivých bylinách vyzná, který žije v osamělé chaloupce a téměř s nikým se nevídá. Tomu se svěřil ohledně svého snu. Miluje vroucně dceru […]
Jakákoli podobnost s historickými či současnými postavami, událostmi a oblastmi je čistě náhodná. 😛 Pod vysokým Dubem, na vrcholu kopce, velmoži u ohně volí své zástupce: pro doby stálého míru Stojmíra vladyku, pro čas prudkých vojů Bořivoje vojvodu. Pak se však české řeky rozvodní, v zemi té Svatopluk již běsní, porazí schopného Bořivoje, v řetězech ho […]
Žil byl malý hoch, zvídavě na svět hleděl, milý byl, trošku zvláštní, co bych vám o něm pověděl? Poslušný – avšak nespoután, upřímností, odvahou nadán! Když se však rozhodli ho vedle dalších postavit, nutili ho dělat věci, srovnávat se, body nashromáždit: „Musíš splnit to a to, býti tím a tím, co to mluvíš, nebreč, co […]
Básnička vznikla na motivy lidových zvyků sesbíraných Karlem Jaromírem Erbenem. O půlnoci chodí panny k třpytící se studánce. Sbírají tam mnoho bylin, které mluví o lásce. Oj, ho, ho – které mluví o lásce! O půlnoci chodí panny prosit Měsíc z vrchů skal, aby jim dal půvab, sílu, zaplašil tak všechen žal. Oj, ho, ho – […]
Básnička založená na lužickosrbské pověsti Bože sedleško (Horní Lužice) a Bóža łosć (Dolní Lužice).
Přízračný jed srdce světa zaplavil, po Červené tepně pak k moři dorazil. Na nejsevernější výspě dálného ostrova, obklíčil poslední paprsky slunečního světla. V té zlaté záři stál Sluneční Hrdina, v rukou roh s medovinou, meč ze železa. S medovými vlasy na Nebi ve dne bdí, v noci pak na Koni lesem se prohání. Kdysi chránil celé srdce světa, ale […]
Stromy, háje vypálili, místa síly zastavěli, s křížem přišli, s jedem v mysli: věřit v předky, bohy, potomky jsou prý předsudky. Čas běží dále, skrz oheň a meče, místo vody života vládla špína převelká: mýt si ruce jsou prý nevědecké předsudky. Nové světy objevili, zlí běsové se porvali, kázali brát rtuť, kovy na nemoci, hněvy Venušiny: bylinky […]
Následující písničku složil Margewid v dávných časech a světech. V rozlehlém háji, kde skály do výšin trčí, potkal jsem Vinda, jak do puklin oběť vnáší. My máme mince, oni mají hrušky, my vlastníme zlato, oni žito, oves, švestky. Z boje jsem se vrátil, hlavy nepřátel stromům zavěsil, však tento prostor chráněný, týden cesty veliký, navždy bude nedotčený. My […]
„A tak, milé děti, můžete Pravdy Vida spatřit jako Dědečka s dubovým věnečkem na hlavě, bílými zářivými vlasy jako nebeské denní světlo, s velikou dřevěnou holí nebo lískovým proutkem. Na rozdíl od Bouřného a Mocného si nepamatuji, že bych ho kdy viděl se zbraní.“ – Lado Stoupání po lesnatém kopci, zpěv Drozda na velikém Smrku, neukryje domeček […]
Vraždu všech vražd spáchali, nejen jedni – ale mnozí, stromy staré posekali, Duby, Habry, Buky, Břízy. „Krajinu v jednu louku změňte, zničte Vlky, Zubry, Medvědy, jen jeden druh stromu saďte, jeden prsten vládne všemi.“ Zabili mě, rozervali, dech můj potlačili, věčné stromy už nezachrání moře, útesy, teplo ani chlady. Musel jsem zmizet v světech jiných, avšak naději […]
„Zabíjejí Vlky, ničí lesy, říše je přelidněná, staví domy z kamene a nekonečné cesty. Místo naší lesnaté a živoucí krajiny zalité slunečním a měsíčním světlem chtějí mít poušť – a v té pouští město, kde budou žít různé národy pospolu v blahobytu, město, kde divná světla budou zářit celou noc, město, které pokryje celý širý […]
Leši, pán lesů, stád a lovu, lidé nechtějí mi tak říkat znovu. Zelený Pastýř, Leši Lovec, všem těmto slovům již nastal konec. Místo lovce stal jsem se myslivcem, v pohádkách čertem s planoucím zrakem, abych lidem jejich vlastní špínu ukázal a navždy lesy po svém ochraňoval.
Žito, rež, darem jest nejvyšším, když naši předkové neměli co jíst, když unavení vyšli z velikého proudu, když se po kolenou plazili v hladomoru. Tehdy Mocný Vid změnil trávy v obilí, které vydrží vedra i ty nejhorší chlady, napřed jsme děkovali s vlhkým zrakem, na Červený ostrov Žito dodali s dobrým záměrem. Žito, rež, darem jest nejvyšším, i cizinci ho […]
Neznámý autor (asi pan Knovid z Knovíze od Kolovoze) Samole Kroke – Prudký Rozrazile! Kolik smutku bylo rozneseno, kolik krve bylo prolito? Při pohledu na větve stromů, ptám se, kdy se můj rod vrátí domů? Toraní Gru Wid – Hromový Bouřný Vid! Copak se jen přihodilo? Služebník boží má na svědomí muže jménem Lado (Lado). […]
V zelené podzemní říši jest jezírko čisté, u tohoto jezírka rostou Lísky zelené, u kořenů těchto Lísek žije bílý had, který však nezná teplo ani chlad. Každé ráno vyleze a oříšek jeden sní, každý tento oříšek o moudrosti veliké ví, z jedné Lísky pak padají oříšky Vindů, které ukrývají příběhy dávných časů. Za jednoho večera ke […]
„Pangermánský plán centrální Evropy a panství nad Evropou a světem je modernizováním středověkého císařství německo-římského: říše Karla Velikého na počátku 9. stol. je prvým pokusem organizace Evropy; na Asii a Afriku se tentokráte jasně nepamatovalo, ale hranice říše na Východ byly posunuty až k Byzanci. Karel pokračoval v idejích římského světového impéria, sloučiv římský imperialismus, podstatně militaristický, […]
Byl jsem Vrabcem v mohutném Větru, který vlál v mlhavém šeru, byl jsem Dubem uprostřed lesa, jenž nepoznal čas ani města, byl jsem vánkem na moři, který rozpoutal mohutnou bouři, byl jsem Pstruhem v čisté bystřině, plaval jsem jak dítě v peřině. Držel jsem se krku Jelena zlatého, když mě odnášel lesem polámaného. Pocítil jsem […]
Čtyřlístek každého muže: statečnost, věrnost, upřímnost, zodpovědnost. Mocný Vide, moc tě prosím, slyš můj hlas, na ohromných křídlech jsem uviděl černou strast, v jejích žhnoucích očích jsem spatřil špínu lidí, avšak tento trest se mi nezdá spravedlivý. Jiné světy, jiný mrav, jed a špína jsou i v nás, avšak skutečně se má tento trest týkat […]
Tři velcí hrdinové: Přemysl, Rozrazil, Neklid.
Krátká básnička věnovaná Polabským Slovanům, kteří byli postupně asimilováni německou kulturou: Uprostřed středověku vrcholného, starý děd hledí na vnuka svého, jeho mysl svírá žalu pěst, vnuk už mluví jen jak Němec. Na stole leží ostrá dýka, děd se jinam už nedívá. Celý svůj život bojoval, aby kulturu svou zachoval, v bílém chodil oblékán, každý Němec […]
