Rubrika: Kmen bohů

„Často jsme si mezi stády hověli ve stínu stromů, spadlé listí a tráva lehátkem bývaly nám. Často jsme na seně též a na slámě leželi spolu, před šedou jinovatkou chatrč nás chránila jen. Kdopak ti ukázal háje, jež pro lov výhodné byly, jeskyně, ve kterých šelmy skrývaly mláďata svá? … Osud můj zpečetěn tehdy a […]

„Vrchy však vytvořila Příroda pro své cíle, na vyztužení mezer uvnitř Země, na zadržení náporu řek a jako hráz příboji, konečně chce nejméně klidné části zkrotit svou nejtvrdší hmotou. A my je řežeme a rozvážíme z pouhé touhy po přepychu, ač bychom se podivili, kdyby samy měnily místo. Mnozí považovali skoro za zázrak, že Hannibal […]

„[Břetislav II.] dal rovněž pokácet a spálit i háje nebo stromy, které na mnohých místech prostý lid ctil. Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary, u studánek zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali, dále pohřby, jež se děly v lesích a na polích, […]

„Když Vinidové zaútočili vojensky proti Hunům (Avarům), kupec Sámo vytáhl s nimi ve vojsku a tam se ukázal v boji s Huny tak prospěšným, že to bylo až hodno podivu, a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito.“ – Fredegarova kronika, 7. století Jedna věc se Vindům musí nechat, a to, že umí dokonale […]

„Ačkoli byla nenávist ke křesťanům a podhoubí pověr u Ránů silnější než u jiných Slovanů, přece vynikali i mnoha přirozenými dobrými vlastnostmi. Byli totiž velmi pohostinní a rodičům prokazují povinnou úctu. Nikdy byste u nich nenašli žádného nuzáka ani žebráka. Jakmile někdo z jejich řad buď zeslábne nemocí, nebo sejde věkem, je svěřen péči dědicově, […]

Kmen bohů byl sám o sobě velice známý mezi lidmi. Dokonce jeden národ na Jihu, který si podmanil mnohé další, znal ve svých počátcích bohy přibližně tak, jak jsou zde popsáni. Nebeskozářivému říkali Saturn, Bouřnému Jupiter, Slunečnímu Hrdinovi Mars, Květinové Dívce Venuše, a tak dále (božstva se různě promíchala, některá měla více jmen z různých dob […]

„Jdeme dále a dále za rudnými žilami, a tak žijeme na vyhloubené Zemi, divíce se, že se někdy rozestoupí nebo zachvívá, což věru je projevem nevole mocné rodičky. Jdeme do hlubin a v předpokládaném posmrtném sídle duší hledáme bohatství, jako by nestačilo, že po ní, dobrodějce a dárkyni úrody, šlapeme. Nejméně při tom pátráme po […]

Na úplném počátku, když lidé poprvé u velikého jezera vyšli ze stromů, z Dubů a Líp, z Jasanů a Olší, aby poprvé pohlédli na krásný svět, někteří z nich stáli velmi blízko břehu. A protože v oné době byli lidé ještě poněkud nešikovní, mnozí do jezera spadli a začali se topit. Ze všech sil se snažili dostat na hladinu, […]

„Z takových pozorování se zrodila medicína a sama Příroda připravila pro nás léky bez výloh vlastně již v naší potravě. Leč lstivost člověka a zištné vynálezy vymyslily ty mastičkárny, kde se každému za peníze zaručuje život. V tu chvíli se vychvalují roztodivné směsi a dryjáky. Indie a Arábie se po celém světě vynášejí reklamou. Dnes […]

Avšak vztah lidí ke zvířatům a rostlinám nebylo to jediné, co se poněkud nalomilo. Už od dob, kdy lidé poprvé vyšli z nitra stromů, s nimi víly začaly žít bok po boku. Učily je, jak mají léčit, lovit, bojovat a pěstovat plodiny. Vysvětlily jim, jak mají stavět své přístřešky a jaký je jejich význam. Kromě toho je […]

Zpočátku si lidé zvířat velmi vážili. Chápali, že svou podstatou jsou zvířata mnohem moudřejší a chytřejší, než jaká se nám na první dojem mohou zdát. Často byla přímo spojená s vůlí bohů, přinášela jim zprávy a starala se o rovnováhu světa. To samozřejmě platilo i o rostlinách, ale o nich vám povím až za chvíli. Lidé […]

„Poblíž chrámu byla slabě osvětlená prohlubeň, podobná jeskyni, zastřešená přírodním pemzovým kamenem, posvátná starému náboženství, kde kněží nahromadili dřevěné postavy pradávných bohů. Oni dva tedy vstoupili dovnitř, načež svatyni znesvětili zakázanou souloží. Posvátné podoby odvrátily své pohledy a Velká Matka s věžovitou korunou zaváhala, jestli má vrhnout ten proviněný pár do vod Styx: ale takový trest […]

Lidstvu prvně nevadilo, když Bouřný Otec povolal Slunečního Hrdinu, aby lidi učil řádu a rytmu Přírody. V podobě Slunečního Kohouta je každé ráno budil a ukazoval jim, kdy je čas snažení a čas odpočinku. Ovšem jakmile začala Země zdánlivě plodit méně, začalo se jim to celé nelíbit. „Proč máme poslouchat to věčné kokrhání,“ řekl jeden z lidí, […]

„Před kým, bloude, to prcháš? I bohové bydlili v lesích, dlel tam i trójský Paris – nechť Pallas ve městech bydlí, kterým základy dala – my nade vše milujme lesy!“ – Zpěvy pastýřské, Publius Vergilius Maro Zpočátku se Nebeskozářivý rozhodl osobně dohlížet na běh světa v celé jeho šíři, za což ho lidé velmi ctili. Země […]

Jednoho dne přiběhl zářivý Jelen do nebeské říše, kde se rozkládaly ohromné sady s Jabloněmi, jež nesly zlatá jablka chutnající po medu. Všude kolem bylo ticho. Jelen na sebe vzal podobu odvážného mladého muže a zamířil si to přímo k chaloupce na okraji lesa, kde bydlel jeho strýc i dědeček v jedné osobě. Ten, který všechno započal a […]

Věnováno památce Publia Ovidia Nasa. Velmi jsme si oblíbili jedno ustálené lhaní, které zdobí skoro každý zajímavý příběh. Dovolte mi ho prosím použít i zde. Toto lhaní zní: „Jakákoli podobnost s minulými, přítomnými a budoucími postavami, skutečnými i smyšlenými, včetně všech použitých pojmů a událostí, je čistě náhodná.“ V celém dokumentu je upravený pravopis, kdy jsou […]