Příběhy o krajině a předcích
Čtyřlístek kouzelných léčivek: Jmelí, Sporýš, Plavuň, Rozrazil. Nejzáhadnější tajemství jsou ta, která k nám přichází nečekaně, jako jedna rostlinka, která má ráda teplo, ale její moc vyniká v noci. Kdysi dávno šel totiž jeden mladík na procházku do lesů, a tam u jedné louky uviděl tuto rostlinku, které dnes říkáme Sporýš. Mladík pocházel z pradávného léčitelského rodu a […]
Byl jednou jeden Vind, který žil v malé vesničce, jež byla obklopena zalesněnými kopci. Po rodičích zdědil domeček a těšil se všeobecné úctě, protože byl opravdu skvělý košíkář a také vyrobit zdobenou hliněnou misku mu nedělalo žádný problém. Avšak v jeho domečku nebylo něco v pořádku. Skoro každý den k němu přicházely podivné sny, v nichž viděl malé a […]
„S radostí často slýchám, kolik lidí poznalo léčivé účinky Kopřivy na vlastním těle. Nedávno mi tak jedna paní napsala, že celé měsíce pila denně kopřivový čaj. Nejenže navzdory každodenní těžké práci pozbyla jakoukoli vyčerpanost a únavu, zmizelo i hnisající kuří oko, které jí způsobovalo bolesti vystřelující až do stehna, k jehož léčbě se však kvůli pracovnímu vytížení […]
Někdy na počátku byli první lidé sužováni zlými duchy a nočními můrami. Různé nemoci přišly a bez rozdílu věku braly četné oběti. Nevysvětlitelné nehody byly na denním pořádku. Lidé si zoufali a nikdo nevěděl co dělat. Proto se rozhodli svolat schůzi starších v oblasti, která byla pokrytá sopečnými horami, kde lidé často hledali sílu a […]
Jeden cizinec nám Vindům kdysi řekl: „Vy jste tak divocí, ale zároveň posedlí těmi vašimi tabu a čistotou, že se před svými hlavními modlami dokonce bojíte dýchat, abyste je neznečistili. Jiným pak dáváte přes oči a ústa zlatý šátek, aby neviděly vaše špatnosti.“ Jeho prohlášení je vskutku svérázné a ani se neobtěžoval vysvětlit, co podle […]
„Už je čas,“ oznámila stařenka, „pojď, děvenko.“ Dívka měla obavy, i když věděla, že se nemá čeho bát. To se ví, že zlomové okamžiky v našich životech nás přeci jen trochu děsí. „Ach,“ povzdychla si dívka, „už aby to bylo za mnou.“ Ohlédla se, uhladila si své bílé šaty a začala si mnout ruce, na kterých […]
Kdysi dávno, na počátku věků, žili lidé klidně a spokojeně. Pečovali o své rodiny, lovili a sbírali nejrůznější lesní plodiny. Jejich život byl plný radosti, stejně tak ovšem i starostí. Údělem žen tehdy bylo starat se o své rodiny, vychovávat děti a udržovat zdraví a štěstí ve svých vesnicích. V těchto dávných časech jim ještě Příroda […]
Jak jen veselé a smutné je být člověkem? Poslechněte si krátký příběh o tom, kolik dobrého a zlého se může stát, když neznáme sami sebe nebo svého milence. Jednoho krásného rána se mladík z vesnice procházel prosvětleným lesem, v kterém byla všude cítit vůně borového jehličí. Slunce zářilo a zlatožlutě zabarvovalo každý lesní kvítek, každý kousek stromové […]
Všude to bouřilo, Nebe se zatáhlo tak temně, že se všem zdálo, jako by nastala hluboká noc. Blesky ukazovaly svoji moc, jež se modře projevovala na nespočtech mraků. A uprostřed toho všeho, na veliké skalnaté špici mezi vysokými horami, měl svůj domov původce tohoto zmatku. I samotný jezerní drak, jehož pohled by dokázal zabít zástupy […]
Byli jednou dva bratři, kteří bydleli v jedné malé vesničce mezi čtyřmi hlubokými lesy, jež ji obklopovaly ze všech světových stran. Pouze velmi úzkou cestičkou se bylo možné dostat na jeden vysoký kopec, kde bylo dostatek potravy pro pasoucí se dobytek. Bratři spolu měli dobré vztahy, často si vypomáhali a všemožně se podporovali. Jeden z bratrů se […]
Jestli pak, milé děti, víte, proč má Zmije blesk na zádech? Kdysi dávno se totiž dostala moc vysoko na Zem a svým jedem a zradou lákala mnohé důvěřivce do pasti. To se nelíbilo Otci Nebi, Bouřnému Vidovi, který se okamžitě rozzuřil, načež bouřné mraky zahalily Oblohu široko daleko. Zmije se snažila prchnout a obratně unikala […]
Jednoho dne přišlo k chaloupce místního léčitele asi deset žen s nemocnými dětmi, které velmi ošklivě kašlaly. „Pevně doufám, že to, co se o něm tvrdí, je pravda,“ řekla jedna žena, jež držela nemocné dítě v náručí, „že dokáže vše vyléčit a bohové jsou na jeho straně.“ „Také doufám,“ řekla druhá žena, která ani nebyla ze zdejší vesnice, […]
Obrázek: Marian Kaszuba Kdysi dávno v jedné malé vesničce bydlela moc pěkná dívenka se svým tatínkem. Žili šťastně a všichni ve vesnici je měli rádi, nicméně dívence chyběla maminka, která již před dávnou dobou zemřela. Dívka si často povzdychala nad tím, že se nemá komu svěřovat a že práce v domácnosti se jí hromadí. To víte, vztah […]
Nedaleko severního jezera, kam lidé již v dávných dobách rádi zašli, aby se dostali do hlubšího spojení s Přírodou a vyvážili své pocity, bydlel samotářský had. Měl vše, co každý v životě potřebuje, a nemusel se starat o přísun potravy, protože jídla bylo dostatek. Dědeček Příroda, Pravdy Vid, byl na něj skutečně velmi hodný. V jezeře byly dva malé […]
Kdysi dávno bydleli dva starší manželé v jedné malé vesnici, kolem níž se táhla dlouhá zlatem se lesknoucí pole. Manželé byli na sebe velmi hodní, ve všem si pomáhali a lidé z vesnice k nim chovali úctu. Avšak jejich srdce tížilo to, že neměli děti. To víte, že často pomáhali vychovávat ostatní děti z vesnice a ze svých vlastních […]
Když začala zvířátka získávat barvu, Vrána chtěla být tím nejpestřejším ptáčkem ze všech. Vysnila si červená křidélka a zlatý zobák. Tehdy však každý musel projít zkouškou, aby dokázal, že si danou sílu zaslouží a umí ji správně použít. Stejně tak lidé, když chtějí být dobrými lovci, bojovníky, nebo i košíkáři, si musí úctu zasloužit. To […]
Jednou v zimě trávila Matka Země čas ve svém malém dřevěném domečku uprostřed hlubokého lesa. Ve světle ohně předla a zpívala si radostné písničky. Možná by se mohlo zdát, že měla dlouhou chvíli, ale nebylo tomu tak. V chaloupce s ní totiž byla její dcerka, Květinová Dívka, která jí ve všem pomáhala a starala se o ni. „Přilož […]
„Láska přemáhá i bohy.“ – Seneca Obloha byla dočista zahalena bílými hustými mraky. Venku foukal studený Vítr, který odhaloval obnažené stromy a zvadlé rostliny. Nikde nebyla žádná zvěř, všude jen pusto, zima a chlad. Najednou se však mraky rozhrnuly a přinesly trochu pohybu do této napůl mrtvé krajiny. Pluly dál a dál, až se mezi […]
Vindové vždy věřili v jednu velmi zajímavou věc, které říkají koloběh. Na koloběhu je prý založena celá Příroda, bez něj by život nemohl být. Můžete si ho představit jako osmiramenné kolo, které se neustále otáčí v záplavě Vody a plamenu Ohně. Koloběh pohybuje silou světa, uvádí vše do pohybu. Listí na stromech se hýbe v poryvech Větru […]
Autor obrázku: Ján Vrabec Kdysi dávno, za třemi kopci a třemi tůňkami, žili dva sousedé na samotě poblíž jedné malebné vesničky. Jejich domečky stály u lesa napůl zapuštěné v Zemi s drobnými ohradami pro dobytek kolem nich. Jeden ze sousedů byl hodný a všem kolem pomáhal. Nikdy se nezdráhal nakrmit pocestné a vždy s úctou vzhlížel k babičkám a […]
Kdysi dávno zvířátka vzhlížela k Sojce, protože si myslela, že její nebesky modrá peříčka jí dodávají mocnou a dobrou léčitelskou sílu. Tehdy si ještě nikdo moc neuvědomoval, že podoba může klamat, protože většina malých a barevných ptáčků skutečně měla zvláštní sílu, kterou dodnes používáme při léčení spolu s jejich barevnými peříčky. Avšak Sojka byla jiná, její síla […]
Jednou šla Liška lesem a hledala, co dobrého by snědla. Bylo krátce po poledni a už měla docela hlad. Vítr jemně foukal a roznesl všude po okolí vůni lesa, květů a starého dřeva. Liška došla k jedné mýtině a spatřila tam odpočívat Zajíce. „Konečně něco k jídlu,“ rozzářily se Lišce oči, „mám docela štěstí.“ Využila husté […]
Kdysi dávno všechny bytosti a věci mluvily řečí, které lidé rozuměli. Meč při boji volal: „Sek, sek!“ Slepice při zobání zrníček vykřikovala: „Co to je? Co to je?“ Na což jí Kohout odpovídal: „Pojď sem, pojď sem!“ Ani lesní zvířátka nezůstávala pozadu, a tak byl svět pestrý a plný slov. Jednoho dne pořádala lesní zvířátka […]
„Medvěd, Vlk, Divočák.“ – nejsilnější spojenci „Liška, Kočka, Pes.“ – nejpodivnější spojenci Jednou neměl nikdo co jíst. Zásoby zrní došly a lovci marně v lese hledali potravu pro své vesnice. „To je divné,“ prohlásil Rys, „ani ta nejmenší Myš není k nalezení.“ Vlk přikývl a dodal: „To snad není možné! To už se s námi Příroda nechce […]
