Rubrika: Vážné příběhy

V jedné známe vindské říkance se praví: „Kde bychom byli bez lovců a pastýřů? V domečku bez pilířů.“ Tato poučka velmi přesně vystihuje roli, kterou lovci a pastýři hrají. Podobnost v jejich přístupu je však velmi malá, dokonce by se dalo říci, že ve společnosti stojí proti sobě. Ovšem obě skupiny považují za svého ochránce Lovce, Hlavy Vida. […]

Křísníci a kováři se vyznačují tím, že jejich postup ve zlepšování se v daném povolání a jejich zkušenosti nejsou ověřovány staršími z vesnice, ale bytostmi z jiných světů. Také jsou všichni blíže spojeni s Mocným Videm, patronem jejich povolání. Tímto však podobnost mezi křísníky a kováři končí. Způsob života křísníků je rozhodně jeden z nejstarších, prý ho založilo samo Slunce, […]

Léčitelé patří k nejváženějším lidem síly, protože dokáží uzdravovat a přinášet štěstí. Jejich práce je velice náročná a vyžaduje veliké sebeobětování, půst a schopnost odpírat si požitky, které nejsou v souladu s léčitelskými obřady. Proto se lidé ve vesnici ujišťují, že léčitelům nic nechybí, mají plno dobytka, jídla, nejlepších nádobek a dům, jehož velikost i umístění je v souladu […]

Už od počátků Příroda, její bohové, stromy, zvířátka a ostatní rádi předávali svoji sílu člověku, pokud pro něj byla v daném životě potřebná. Člověk pak mohl sílu získat skrze návštěvu posvátného místa, obřad dospělosti, sen, vidění, zkrátka cokoli, co mu umožnilo být s Přírodou ve spojení. Jsou zde síly slabší a síly silnější, některé dokonce získáváme jen […]

V dobách, kdy lidé poprvé vylezli ze stromů, s nimi víly začaly žít bok po boku. Učily je, jak mají léčit, lovit, bojovat a pěstovat plodiny. Vysvětlily jim, jak mají stavět přístřešky a jaký je jejich význam. Kromě toho je učily, jak mají žít s Přírodou, jak se mají očišťovat, a dokonce je i naučily stavět podzemní […]

„Když bylo obilí sklizeno a vegetační období se chýlilo ke konci, dostál Kohout své povinnosti. Ukrýval se pod posledním snopem, kde sbíral sílu pro nové žně. Tento snop byl ženci ozdoben kvítím a stuhami. Přitom pokřikovali: ‚Dnes máme Kohouta!‘ Muži si připínali kytice z klasů, děvčata vila žňové věnce a korunu. Potom se vydatně slavilo.“ – […]

Jak již víme, zákony Přírody jsou vepsány ve Hvězdách. Je tam mimo jiné napsáno, jak se mají střídat roční období a vlády bohů, jaké rostliny mají v určitý čas růst a jak se mají bytosti včetně lidí chovat. Ke čtení Hvězd musí být mysl otevřená, zkoumající a přirozená. Když se tyto zákony porušují, koloběh se […]

Ve světě Vindů nejsou věci zdaleka tak jednoznačné, jak bychom si je přáli mít. Příkladem jsou bytosti z mezisvěta, které žijí mezi Matkou Zemí a Otcem Nebem. Pohybují se vzduchem s prazvláštním šumem a ladností. Jmelí je jednou takovou bytostí, která v sobě drží velmi mocnou dobrou sílu Přírody. Roste na vysokých stromech, Dubech a Lískách. Vždycky jsou […]

Na samém Počátku začal pokřivený Křivdy pán, vládce špatných sil ze zlého světa, napodobovat svým zčernalým kladivem práci Dědečka Přírody, Pravdy Vida. Jeho práce však byla nepřirozená, a tak vytvářela jen špínu a netvory. Porušení zákonů Přírody stvořilo věci, které jen ničily a požíraly vše živé včetně člověka. Tak například vznikl i špinavý, černý a […]

Časem začali do nově stvořených světů Přírody přicházet vetřelci z neznáma, kteří byli závistiví a pro ducha jedovatí. Začalo být tedy potřeba před nimi nově vzniklé a v kruhu se otáčející Stvoření ochraňovat. Nejzapálenější ze všech strážců byl Lovec, Hlavy Vid, který měl hlídat hranice světů, poklady Země v podobě draka a především nitky času. Je pravda, že […]

Když už svět oplýval životem, řeky se jen blyštěly čistou vodou a ptáčkové zpívali své svatební písně, rozhodli se do Přírody vstoupit poslední z duší, které měly za úkol ochraňovat Matku Zemi a učit se moudrosti, kterou naneštěstí neoplývaly tolik jako zvířata, rostliny, keře, stromy a kameny. Pravdy Vid se domluvil se stromy, které souhlasily, že […]

Někteří duchové, mezi nimi i Liška a Vlk, se toužili stát více pohyblivými, rozproudit pohyb síly v nově vznikající Přírodě. Tak se zásahem Pravdy Vida, Nebe a Země začaly některé moudré rostlinky pohybovat. Kořínky a větvičky se začaly měnit v ruce a nohy, celá bytost se rozpohybovala a začala získávat odlišný tvar. V tu chvíli počali duchové zvířátek […]

Říká se, že ti nejmoudřejší prvotní duchové nad námi dlí každý den. Ze začátku se ale prý jen pohybovali vzduchem Přírody a pomáhali Pravdy Vidovi v jeho práci. Někteří z nich však chtěli být přímou součástí všeho živého. „Chceme získat tvar, aby nás ostatní viděli a věděli tak, že jsme to my, kdo pomáhá Přírodu udržovat,“ pravil […]

„Ať to byl kdokoli z bohů, jenž utřídil směsici hmoty: rozťav ji tak a rozťatou spořádav do článků světa, jal se pak nejprve sbalovat Zem v tvar veliké koule, aby tak ze všech stran se jevila docela stejnou.“ – Proměny (I. kniha), Publius Ovidius Naso Celá Příroda je jedna velká pavučina protkaná různými světy. Tato pavučina je […]

Jaký by to byl ale život, kdyby se v něm dva lidé nedrželi za ruce? To by Pravdy Vid, který vlastní kladivo Přirozenosti a Rovnováhy, nikdy nedovolil. Vždyť ihned, co Matka Země a Otec Nebe, Bouřný Vid, poznali jeden druhého, milostně se se slzami v očích objali. Stejně tak Mocný Vid ani jeho bratři nezůstali sami. Květinky […]

Ještě před tím, než počal na Zemi vznikat život, přemýšlel Pravdy Vid jak učinit Zemi více plodnou. Najednou ho napadlo, že je potřeba do vod Země přimíchat více nebeského světla, ale ne ledajakého, takového, které bude čisté a silné a které by odráželo jeho vlastní záměry, jeho vlastní povahu, která, jak víme, byla velmi laskavá. […]

Když Dědeček Příroda, Pravdy Vid, začal spolu s Nebem a Zemí vytvářet na světě život a prostupovat každý nový lísteček svým dechem, přemýšlel, komu předat své hlavní síly, aby on sám nemusel všechnu prvotní práci oddřít. Pomáhaly mu duše, tak jim předal svého ducha a s ním i sílu, čímž mohly různé bytosti konat tvořivou i ničivou […]

„Tři životy člověka, jeden život Jelena. Tři životy Jelena, jeden život Dubu.“ – prastaré přísloví Na počátku byla celá Země zalita vodou. Všude, kam se jeden podíval, našel jen modré vlny. Ty vlny skákaly sem a tam a snažily se bezvýsledně najít břeh. Vody byly plné chtíče, plné možností. Když už bylo jejich hledání bezvýsledné, […]

„Kdysi dávno,“ řekl dědeček, načež ukázal na krajinu kolem sebe, „tady všude byly jen Oheň a Voda, mezi nimi pak chtíč a tma.“ Dědeček přivřel oči. „Jistě si dovedeš představit,“ pokračoval, „jak to všude muselo vřít a bouřit. Oheň a Voda se chtěly dotknout, ale nemohly. Ve tmě a chtíči byly jen možnosti, které vytvářely všelijaké […]