Příběhy o krajině a předcích
Původ názvu může souviset s italickým a keltským slovem „bílý“ (windos), praindoevropským „usilovat“ (wen-, tj. možná „bojovníci“) nebo „toužit“ (wenh-, tj. možná „rodina“). Podobná označení lze nalézt u různých kmenů dávné Evropy a pravděpodobně souvisí s velkým množstvím podobně znějících slov v původním praindoevropském jazyce (v ostrovním keltském a germánském zápise se často objevuje „i“, tj. vinidi, v latinském […]
„I zželelo se matce milých dítek; duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla. Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly; a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, mateřídouškou nazvaly.“ Tak praví Karel Jaromír Erben v úvodu své sbírky Kytice. V příbězích snad všech národů se objevuje přímé spojení […]
Naše lesy byly kdysi tvořeny převážně biotopy, které se dnes označují jako hercynské dubohabřiny, květnaté bučiny, vápnomilné bučiny, údolní jasanovo-olšové luhy apod., tedy převážně hluboké listnaté hvozdy. Dnes z nich zbyl jen nepatrný zlomek, proto je důležité, abychom je pomáhali zachovat, rozšiřovat a poskytovat jim volný prostor k tomu, aby znovu zaujaly co nejvíce ze […]
Čím se hlouběji noříte do minulosti nebo do budoucnosti, tím více je vše nejisté, rozmazané a snové. Vzpomínky na věci, které se odehrály před několika lety, jsou neucelené a hodně ovlivněné tím, jaký pocit jsme tehdy cítili. To samé se netýká jen vzpomínání, nýbrž také předvídání. Naše omezené vědomosti a především naše touhy (pocity) vytváří […]
Buky byly součástí původních lesů, které kdysi pokrývaly celou střední Evropu, kam jen oko dohlédlo. A byly to pestré lesy plné Dubů, Habrů, Bříz, Vlků, Zubrů, Medvědů, Lososů. Rozlehlé bučiny s ohromnými vysokými stromy a šumícími jemnými listy navíc vytvářely pocit posvátného klidu, což možná bylo inspirací pro středověké katedrály. V průběhu času a postupu křesťanské civilizace […]
