Češi, Srbové a Charváti

Jak daleko do minulosti musí člověk jít, aby poznal sám sebe? A jak moc musí být ta minulost přesná, nestačí pouze bájné příběhy a představy, které spojují minulost s přítomností? Tak jako tak je přinejmenším zajímavé zjišťovat, jak naši předkové možná žili. Nedávno učinili u Hradce objev, který přinesl další vodítko do časů doby bronzové, a sice jistou návaznost významné středoevropské lužické kultury popelnicových polí na únětickou kulturu. Je zajímavé, že se tento objev učinil právě tam, neboť jde o mně známé místo s vlastním kouzlem. Vyrazil jsem tedy do Podkrkonoší za svými tamními příbuznými a během jednoho dne jsem spolu s nimi navštívil různá hradiště v okolí. Vyrazil jsem hluboko do země Charvátů.

Říkáte si, proč Charvátů? Inu, tak se jmenoval dávný slovanský kmen, který na oněch místech pobýval, neboť původní český kmen svou rozlohou sahal víceméně pouze do oblasti západních a severních středních Čech. Naopak v Lužici od pradávna dleli Srbové, kteří tam dlí dodnes. Češi, Srbové, Charváti … slova možná znamenající „našinci, sousedé, bratři“. Máme-li navíc věřit spisu „De administrando imperio“ z 10. století, pak se jižní Srbové a Chorvati, za nimiž Češi rádi jezdí na dovolenou, jmenují podle našich Srbů a Charvátů. Jelikož jsem o Češích v západních středních Čechách a o Srbech v Lužici již psal, myslím, že i tento příspěvek krásně doplní celou skládačku.

Velmi tajemným místem s krásným lesíkem je jedinečné hradiště u Češova (nedaleko Kopidlna) s neuvěřitelně vysokými valy. Pravděpodobně bylo využíváno starými Slovany, laténskými Kelty a možná i právě v době bronzové. Naprosté ticho prozrazuje přítomnost duchů, kteří naslouchají a dívají se. Nedaleko valů se nachází pár velikých slovanských mohyl v kouzelném směru Východ-Západ, který prozrazuje rytmus proudění síly a otáčení Země. Dokonce se předpokládá, že hradiště možná slovanským Charvátům sloužilo jako obrana proti sousednímu kmenu Zličanů.

S laténskými Kelty souvisí pravděpodobně posvátné či shromažďovací místo na návrší u Hřmenína u Markvartic (nedaleko Jičína). Posvátné místo to možná bylo hlavně proto, že nad vrchem Veliš je prý možné pozorovat východ Slunce při jarní a podzimní rovnodennosti, ale existuje i spousta dalších vysvětlení. Místo je to pěkné, tajemné a dokonalé pro slavení různých svátků souvisejících především se Sluncem kvůli své lehce vyvýšené poloze. I na moji babičku působilo velice příjemně.

Nicméně o tajemnosti, kterou vám duchové až motají hlavou, je potřeba mluvit na hradišti Poráň u Střehoma (u Sobotky u Jičína). Nebo možná přesněji kolem hradiště, neboť na Severu sousedí s Českým rájem a ráz krajiny tomu odpovídá i zde. Hradiště se nachází uprostřed kouzelných lužních lesů a je obklopeno ohromnými pískovcovými skálami, což vám doslova zastaví dech. Hradiště bylo pravděpodobně využíváno lužickou kulturou, halštatskými a časně laténskými Kelty a Slovany v době hradištní. Snažil jsem se na něj vyšplhat z různých míst pod skalami, ale jelikož nedisponuji schopnostmi Kamzíka nebo divokých Koz, raději jsem pak trpělivost bohů dále nepokoušel.

Hradiště slovanských Charvátů se nachází i u Ostroměře nedaleko Hořic, kde mí tamní příbuzní hlavně bydlí. Ono hradiště kdysi obsahovalo zahloubené domy a bylo využíváno dále do středověku. Našly se v něm prý i předměty z doby bronzové. Na druhé straně Hořic se pak nachází obec Jeřice s bývalým ohromným mohylovým pohřebištěm kultury lužické. Bohužel ale bylo pohřebiště rolnickou činností zničeno a v nedalekém lesíku se nachází pouze pár zbývajících mohyl, ve kterých se především našly urny s popelem a části keramiky.

No a nyní se dostávám k mému nejoblíbenějšímu hradišti, které naleznete v kouzelném Kalském údolí. Nachází se nedaleko Pecky přímo mezi Novou Pakou a Miletínem, městem Karla Jaromíra Erbena. Hradiště Kal/Vala je opravdu neuvěřitelně rozhlehlé a jedná se o skutečný unikát se spoustou krásných Buků na jeho samém vrcholu, což příjemně kontrastuje s okolními lesy. Bylo využíváno především právě v době lužické kultury a také Slovany v době hradištní. Byly zjištěný i keltské nálezy z halštatského a laténského období, takže to tu máme všechno pěkně pohromadě. Vždy mě překvapovalo, jak staří Slované, či podle Fredegara Vinidové, dokázali najít a usadit se na bývalých významných a tajemných místech, jako kdyby je tam kromě výhodné obranné pozice přivolávali duchové krajiny. Nedaleko hradiště se podle informační cedule pravděpodobně těžila měď, zlato a stříbro. Jednalo se a jedná se tedy o úžasné místo ve všech ohledech. Když jsme tam s bratrancem přišli, okamžitě jsme si samovolně začali představovat, jaké budovy se tam asi nacházely, kde se prodávalo zboží, kde se popravovalo a že v lesíku na okraji hlavní vyvýšeniny bylo pohřebiště, kde jsem mimochodem našel podezřelé díry v Zemi ve směru Východ-Západ. Avšak opravdu mě na tom „pohřebišti“ vždy zaujmou především ty vysoké rozvětvené Buky.

Jako třešničku na dortu jsem v noci navštívil Hvozdnici u Hradce Králové, kde k onomu archeologickému objevu, spojujícímu únětickou a lužickou kulturu, došlo. Osobně totiž po vykopávkách jezdím zásadně v noci, protože jsem svým založením spíše plachý. 😀 Místo vykopávek se nachází na pozemku, kde si někdo původně asi chtěl postavit dům. Zkrátka, vyplatí se znát různé oblasti a mít v nich příbuzné. Tak se málokdy ztratíte a mnoho-kdy něco zajímavého objevíte.