„Pangermánský plán centrální Evropy a panství nad Evropou a světem je modernizováním středověkého císařství německo-římského: říše Karla Velikého na počátku 9. stol. je prvým pokusem organizace Evropy; na Asii a Afriku se tentokráte jasně nepamatovalo, ale hranice říše na Východ byly posunuty až k Byzanci. Karel pokračoval v idejích římského světového impéria, sloučiv římský imperialismus, podstatně militaristický, s ideou imperialismu duchovního, vypracovaného papežstvím a církví.“ – Československý deník, Tomáš Garrigue Masaryk, 1918
„‚Připíjím na zdar našeho válečného tažení proti slovanským pohanům. Ve jménu páně pro čest a slávu naší říše a svaté církve!‘ Hosté, kteří povstali současně s císařem, pozvedli své číše a nadšeně provolali císaři slávu. Hudebníci spustili znova hlučnou fanfáru. Hráli tak dlouho, dokud císař zas nepostavil pohár na stůl. Jako naráz postavili své poháry i ostatní hosté. Císař usedl do svého křesla a k přípitku povstal mohučský arcibiskup: ‚Slyšeli jsme potěšující zprávy z válečného pole. Milostí boží byl poražen Semil a naše vítězná vojska stojí v zemi slovanské a ničí ji. Bůh vede tvého syna, ó vznešený císaři, k veliké slávě, neboť vydává v jeho ruce tuto prokletou pohanskou zemi. Nechť jen nyní tvůj statečný syn, zahrnutý milostí boží, dokoná pevnou rukou a neúprosným mečem své velké poslání, aby byla zničena slovanská síla na Labi. Tvůj syn, nejmocnější césare imperátore, nesmí podlehnout slabosti a nesmí se spokojit jen podrobením slovanských zemí. Tvrdě musí splnit svůj úkol, jakož psáno jest, že mluvil Hospodin k Mojžíšovi řka: ‚Nepřátelsky zacházejte s těmi Mediánskými a zabijte je!‘ Buď pamětliv – ó císaři římský! – co učinil národ vyvolený, když mu vydal bůh město Jericho v zemi zaslíbené. Slyš, co v Knize Jozue o tom psáno: ‚A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, co bylo v městě, od muže až do starce, a až do Vola, dobytčete i Osla …‘ Válka je tvrdá, ale bůh naši tvrdost schvaluje. Neboť pravil Hospodin zástupů vůdcům lidu izraelského: ‚Zničte a zahlaďte všecko a neslitovávejtež se nad nikým!‘ Tys, vznešený imperátore, vyvolený boží a na tobě jest naplniti slova Písma, aby jeden bůh a jedna říše byla na povrchu Země. Církev svatá ti bude žehnati, tobě, svému nejpřednějšímu i nejmocnějšímu synu. Vivat Carolus, serenissimus Augustus, Imperator Rex! (Ať žije Karel, nejjasnější Augustus, císař a král!) Sláva jemu i jeho vítěznému synu!‘ A opět všichni připíjeli a dlouho volali slávu z hlaholu hudců. Císař stiskl arcibiskupovi se zbožným povzdechem ruku: ‚Doufám v pomoc boží!‘ Tišeji pak ještě dodal: ‚Zítra, arcibiskupská Milosti, dám po mši svaté připsat nové tři statky v Durynsku tvé kapitule – a nezapomenu ani, až se syn šťastně vrátí.‘“ – Zastavený příval, Eduard Štorch
Ilustrace: Friedrich Kaulbach
