„Říká se, že pokrok zahání temnotu. Ale vždycky budou stíny. A vždycky se bude ve stínech skrývat zlo, vždycky v nich budou zuby a drápy, vražda a krev. Vždycky budou tvorové tlukoucí po nocích. A my zaklínači jsme tady proto, abychom je ztloukli.“ – Vesemir z Kaer Morhen, Bouřková sezóna, Andrzej Sapkowski
„Nilfgaarďané jsou pokroková společnost. Nikdo už tam na upíry nevěří. Už jen díky tomu by se mohl zalíbit někomu, kdo by si přál zůstat v utajení.“ – upír Regis, Zaklínač 3: O víně a krvi, na motivy knih od Andrzeje Sapkowského
„Pro roztříštěnost polí bylo velké množství polních cest, které byly v kopcovitém terénu po obou stranách zarostlé trávou nebo mohutnými keři, planuškami, šípky a podobně. Tyto křoviny poskytovaly dostatečnou ochranu drobné zvěři, Koroptvím, Bažantům nebo Zajícům. Také na naší zahradě byly dva šípkové keře, ve kterých si každým rokem udělali hnízda pro mláďata Skřivani, Brhlíci a jiní drobní ptáčci. Pro husté a ostré ostny se je tam neodvážil napadnout ani statný Kocour. Tyto meze byly ozdobou Přírody, hned z jara na nich rozkvétaly žluté květy Podbělu, Jiskérky, Fialky a jiné polní květiny. Když jsem se po cestě zatavil, osvěžila mne vůně Mateřídoušky a cvrčení Cvrčků, kteří ohlašovali život ve svém teritoriu. Urostlou trávu na mezích darovali větší zemědělci slabším rodinám jako výpomoc … Tyto meze a cesty byly zlikvidovány na počátku padesátých let, kdy začala socializace vesnice. Zmizela drobná políčka, která se ztratila ve velkých lánech, zmizely polní cesty, které by se teď daly spočítat na prstech jedné ruky. Také potok, který svou klikatou cestou zdržoval dostatek vláhy, na březích v kořenech starých Vrb dostatek ryb i raků, je dnes proměněn v rovné koryto bez života. V poměrně krátké době začíná být vzácný Zajíc, Bažanti i Koroptve, ubývá vysoké zvěře i zpěvného ptactva. Nedokážu si představit, jak bude naše Příroda vypadat za tisíc let, zda se tu najde nějaký živočich.“ – Vyprávění pana Jindřicha Pavelky z Prusinovic, Podhostýnské vzpomínání
