Cítím, tedy jsem

Dne 11. června 1827 byla katolickou církví na index zakázaných knih
zařazena „Kritika čistého rozumu“ od Immanuela Kanta.

Jdeme spolu na louku k voňavému lesu plném Květeny a mladých stromků,
lehneme si k Lískám a splynem v jednoho v tanci deště.

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.

Jeden Francouz nepoznal spojení dvou těl, dotek Větru, šum lístečků,
mezi Lískami nebyl v objetí milostném.

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.

Jeden Francouz prohlásil, že jen mozku část spojuje s duší, dokonalou,
avšak kapky deště stále zdobí mou tvář, duchaplnou!

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.

My oba teď cítíme, že Příroda je živá, stromy k nám mluví, řeky šeptají,
ptáčci písně pějí, vzduch deštěm voní jak život sám.

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.

Kdybych byl v kůži Francouze, asi bych také plácal blbosti, ničil Evropu,
avšak já nejsem on, jsem zde s tebou, mé rty na tvých.

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.

Cítím tě, ty zas mě, hladím tě, laskáš mě,
nemyslím, a přesto vím, že jsem.
Nemyslím, a přesto vím, že jsem.

I feel, therefore I am

We are walking together to the meadow next to a sweet-scented forest full of Flora and young trees,
we are going to lie down near the Hazel trees and merge into one person in a rain dance.