Po všechny věky si lidé mezi sebou vyprávěli příběhy, uctívali své předky, považovali je dokonce za bohy nebo víly, chápali, že je krajina živá a že mezi zvířetem, rostlinou a člověkem není moc velký rozdíl. Vyprávěli si naučné povídky, představovali si draky a trpaslíky, zbojníky považovali za bojovníky proti útlaku a za přátele prostých lidí. Vždycky byly příběhy a představy. Některé byly i docela přemrštěné … těžko však nějaká z nich dokáže překonat dnešní dobu samozvaných „odborníků“.
Co nám umožňují lidové tradice a „lidové fantasy“ využívat z vědeckého hlediska? 😀
- léčebné divadlo
- sílu placeba, hypnózy a autohypnózy
- sílu léčivých rostlin
- sílu koupelí, zábalů, vykuřování, atd.
- sílu psychologických archetypů a ostatních divných pojmů
- lidovou satiru (viz tlampačové, kecalové a masopust)
- souznění mezi lidmi (např. společné májové tance, pálení ohňů, tancovačky, divadla)
- souznění s Přírodou (např. děkovné obřady při senoseči, mytí se v potoce a líbání Země o Velikonocích, čištění studánek, čas letnic a letního slunovratu, dary od Lišky, úcta ke stromům a rostlinám) a spojení se s krajinou
- posvátnost vlastní krajiny (příběhy o nadpřirozených bytostech u dané vesnice)
- spojení se s předky a vlastními kořeny
- tvorbu příběhů a pohádek, podpora tvořivosti
- myšlení (hádanky, veršovaná zaříkání)
- poznávání okolní Přírody, podpora vycházek a z toho vyplývající cvičení těla
- spojení se s koloběhem roku/vegetace (slavnosti, pořekadla)
- hledání smyslu života
…
