„Konkrétně u Jelenů může přikrmování vést dokonce nepřímo k vyhladovění. To se událo v zimě na přelomu let 2012 a 2013, kdy napadlo hodně sněhu. V mém rodném okrese Ahrweiler vzrostly jednotlivé populace tak, že zvířata po sobě málem šlapala. Hladová zvěř se objevovala zemědělcům ve stájích a ujídala krmení Kravám. Jeden kolega mi dokonce poslal obrázek Laně, která si zaskočila pro občerstvení ke krmítku. Je jasné, že myslivci hlasitě volali po povolení ke krmení; dokonce navštěvovali školy, aby probouzeli soucit se zvířaty a vyvíjeli tlak na politiky. Bylo nalezeno několik mrtvých Jelenů, což podnítilo žhavou debatu: skutečně bychom měli nechat tuto vzácnou zvěř hynout hlady? Veterinární vyšetření však přišlo se zcela odlišným nálezem: oběti měli zcela plné žaludky, čímž bylo vyloučeno vyhladovění jako příčina úmrtí. Ne, šlo o střevní a žaludeční parazity, kterými se to tu jen hemžilo – to oni zpečetili osud napadených hostitelů.* Vzhledem k vysokým stavům zvěře docházelo stále častěji ke vzájemným kontaktům a rovněž ke kontaktům s infikovaným trusem, což vytvořilo nadmíru příznivé podmínky pro šíření červů – nepřímý důsledek přikrmování. Výsledky tohoto vyšetření přesto nepřivedly myslivce k rozumu. Pro ně je pořád lákavější, pokud přežije co nejvíce velkých býložravců, pak totiž žádný večer na posedu nevyjde naprázdno. Nicméně nadměrná populace vytváří rovněž stres spjatý s bojem o teritorium a ten se u divoké zvěře projevuje taktéž menší tělesnou vahou a konkrétně u Srnců menším parožím. To je nežádoucí vedlejší účinek, neboť myslivci usilují o jiný cíl: velké množství zvěře s co největšími trofejemi. Nedoceňují skutečné příčiny a nadále se snaží vykrmovat slabé jedince, což zmiňovaný efekt ještě zesiluje. A výkrm také něco stojí. Časopis Ökojagd kdysi jako příklad uvedl přepočtené údaje o krmení od nájemců honebních pozemků. Došli přitom ke dvanácti a půl kilogramu Kukuřice na kilogram zvěřiny** – to je mnohonásobek toho, co spotřebuje masný průmysl ve svých velkochovech. A jak to už v Přírodě chodí, dostupnost potravy se okamžitě projeví v reprodukci, tudíž dochází k mohutné populační explozi. Důsledkem toho jsou divoká Prasata na vinicích, zahradách nebo i na berlínském Alexandrově náměstí, jelikož les začíná být těmto zvířecím hordám pomalu těsný. A vlivem těchto zásahů do jemné přírodní rovnováhy se na straně poražených ocitá ještě někdo: stromy. Ty si totiž v průběhu milionů let vytvořily dokonalou strategii, jak si udržet velké býložravce od těla, strategii, která však v důsledku přikrmování přestala fungovat. Oba naše hlavní přirozeně se vyskytující druhy stromů, Buk a Dub, plodí opravdu velká semena. Taková bukvice váží sice jen půl gramu, už to je ale na lesní strom pozoruhodné. Semena Smrků, jež jsou důležitým zdrojem potravy Veverek, Myší a mnoha druhů ptáků, váží pouhé dvě setiny gramu, tedy pětadvacetinu jejich váhy. Přesto jsou pro zvířata velmi zajímavá. Ovšem bukvice můžeme označit jako skutečné kalorické bomby, a to jednak vzhledem k jejich velikosti, jednak k obsahu tuku, který dosahuje téměř padesáti procent. Předstihnou je již jen žaludy vážící v průměru čtyři gramy. Obsahují sice jen tři procenta tuku, zato ale padesát procent škrobu, takže v podzimní potravní loterii představují hlavní výhru.*** Tato loterie se koná vždy jen po třech až pěti letech a mezitím bývá na denním pořádku zvěře hlad. To je přesně důvodem, proč Buky a Duby neplodí každý podzim: brání tak tomu, aby se na ně zaměřovali Srnci, Jeleni, ptáci i zástupy hladového hmyzu.“ – Tajná síť přírody, Peter Wohlleben
Autor obrázku: Ivan Shishkin
*https://www.blick-aktuell.de/Bad-Neuenahr/Hohe-Rotwilddichte-imKesselinger-Tal-wird-zu-Problem-27341.html
**DOHLE, U. Besser. Wie mästet Deutschland? Ökojagd, únor 2009, s. 14-15
***https://www.uni-goettingen.de/de/bl%C3%BCten%2C+samen+und+fr%C3%BCchte/16692.html
