Následující slova neobvyklým způsobem popisují některé z důvodů, které mě nakonec dovedly k napsání knihy Zlaté srdce a které se týkají především krajiny a Přírody (dalším důvodem byly například příhody a osudy našich dávných předků). Jasněji a odborněji jsou vysvětleny v doslovu ke knize, nyní bych vás rád uvedl do svých osobních pocitů a zmatených myšlenek, které se s nimi pojí. Doufám, že se vám tento kratičký výlet bude líbit.

Byliny mě provází celý život,
s babičkou jsem sbíral luční kvítí,
Třezalku, Řebříček a Kopřivy,
nacházel lesní plody,
Sléz, Bez i Kostivaly,
v dřevěné chatě pak sušil je,
jednu vedle druhé,
i letos v létě jsem vyrazil k „polím“,
na Kostival,
však bylo to v době žní,
kdy se „pole“ otravují,
herbicidy,
aby doschlo obilí,
však daleko, do půdy i vody se jedy dostaly,
listy Kostivalu popálily – ucukl jsem, utekl.

Platón mluvil o temné jeskyni,
Epikúros však žil v nitru zahrady,
Přírodu zkoumal, atomy popisoval,
uznávaný Cicero se sekl,
když se ohradil proti výchylce atomů,
která tvoří svobodnou vůli,
dnes víme, je to popis nervové soustavy.

Teď to byl snad první rok,
kdy jsem nasbíral jen pár květů,
nevěděl jsem proč,
ztratil jsem chuť pouštět se do nálevů,
jen čaje zdravé výživy,
pil jsem, odmítal jiné,
na mysl mi přišly listy Kostivalu,
snil jsem o vlastní zahradě.

Moudrý Lúkianos brzy poznal,
že nesmysly a náboženství,
Epikúra nenávidí,
Alexandr neboli Lžiprorok,
křesťanství i novoplatonismus,
zkáza všeho vědění,
krom Lucretia, obdivovatele Epikúra,
on zachoval výchylku atomů,
a volný pád – Galileo znal,
o sílu mezi atomy se Newton zajímal,
Einstein důvod Brownova pohybu poznal,
snad našel u Lucretia vnuknutí,
že čas, jak ho známe, není?

Dva tisíce let staré poznání,
není náhoda,
ale otevřenost upřímné mysli,
které krajina lhostejná není,
pročpak se „pole“ tráví,
„lesy“ usychají,
Kostivaly trpí,
zvířata tuny plodin jedí,
mnoho jedu tak v sobě mají,
lidé je ve velkém požírají,
uměle je přemnožují,
krajinu tak vydrancují,
vládne tu pouštní pěstování,
jako dnes v zemi původu křesťanství,
kde se jedy nešetří,
proč hroby zarůstají,
kameny se rozváží (už Plinius to znal),
Epikúros uvnitř spí,
krajina se v poušť mění,
dávno nejsou stromy původní,
půda, vody, život mizí,
hmyz se ztrácí,
ptáci odlétají,
o zlaté srdce se lidé nestarají,
sami sebe vůbec neznají …