Pravěká a středověká hradiště jsou často velmi hodnotnými místy nejen z kulturního, ale i z přírodního hlediska. Proč tomu tak je? Kromě toho, že pro hradiště jsou ze strategického hlediska výhodná členitá (geodiverzita), a tedy druhově pestřejší (biodiverzita) místa, byli to právě naši předkové a jejich z dnešního hlediska citlivé stavební úpravy, kteří spontánně provedli jeden z nejvýznamnějších ekologických pokusů v dějinách. Všimněte si například konstrukce hradeb: V případě keltské i přemyslovské roštové konstrukce s čelní kamennou zdí se využívá živin z postupně tlejícího dřeva, které zároveň půdu provzdušňuje, zadržuje vodu a vytváří tak příznivé prostředí pro půdní organismy, které zvyšují úrodu a zdraví rostlin. Dále pak kameny zvyšují členitost prostředí, vytváří různorodá mikroklimata (kameny se přes den zahřejí a v noci vydávají teplo apod.) a díky přirozené mykorhize a při stavbě často využité maltě obohacují okolí živinami, například vápníkem, který zvyšuje zásaditost půdy. Po přirozeném rozkladu hradeb na valy se tak na velmi malém prostoru zvyšuje původní členitost, a tedy i přírodní bohatství spolu s odolností vůči vnějším negativním vlivům.


Obrázek pochází z publikace Akropole na hradišti Závist v 6.–4. stol. př. Kr. od Petra Drdy a Aleny Rybové.

Tento krátký příspěvek slouží jako pocta vynikajícímu přírodovědci s neuvěřitelným rozhledem Vojenovi Ložkovi, který 15. 8. 2020 zemřel ve věku 95 let.

„Ovšem nejvýznamnější památkou jsou opevněné objekty na návrších – hradiště, jejichž budování je spjato s terénními úpravami, které jsou patrné dodnes a mnohde prezentují pozoruhodné druhotné biotopy. Zbytky valů totiž představují buď druhotné sutě v oblastech budovaných skalními horninami (Hradiště u Březiny, Šance na Závisti, Hradišťany ve Středohoří atd.), nebo náspy tvořené čerstvým materiálem vápnitého substrátu (Češovské valy). Čerstvý horninový materiál vystupuje i na dně okrajových příkopů. Díky občerstvené půdě se tyto prostory obvykle vyznačují bohatou podrostní květenou i drobnou faunou, které se v řadě případů v okolní pozměněné krajině již nezachovaly. Podstatným znakem hradištních prostorů je i celkové obohacení půdy z pravěkých odpadků, které je dodnes patrné ve složení flóry i drobné fauny (zvl. plžů) zejména v krajinách budovaných kyselými, živinami chudými horninami, jako jsou kvádrové pískovce (Mužský, Hradisko u Kaniny) nebo chudé proterozoické a zvláště ordovické pískovce a břidlice (Humenská, Kazín, příkopy na severní straně hradiště Závist v poloze nad Břežanským dolem). Hradiště navíc bývala budována na víceméně extrémních lokalitách a v průběhu času nezřídka prodělala složitý vývoj včetně svého nejbližšího okolí, jak dokládá nedávný podrobný výzkum na hoře Vladař u Žlutic (Sádlo et al. 2005). Hradiště a výšinná sídliště sehrála významnou roli ve vývoji přírody některých oblastí, kde byla soustředěna ve větším množství a kde rozptýlené nálezy příslušných kultur, zejména v jeskyních a převisech, dokládají přítomnost a činnost pravěkých lidí na velkých plochách, které dnes namnoze mají statut národních přírodních rezervací.“ – Po stopách pravěkých dějů: O silách, které vytvářely naši krajinu, Vojen Ložek