V dávných dobách, mezi lesy,
stálo město – hle, otřesy
působí již velký voj,
zvěstující krutý boj,
Koně dupou, řinčí zbraně,
lid chystá se hned k obraně.
Toto město dřevěné,
zdá se být nedobytné,
stojí vprostřed jezera,
poutník praví: „Nádhera,
západ Slunce na vodě,
nutí mě jít po brodě.“
Do města se dostane,
avšak voj jen ustrne.
Pevnost zmizí v jiných světech,
zůstane pouze v pamětech.
Kdo jen ničí a drancuje,
nedozví se, co tajné je,
co to leží pod povrchem,
nebude nikdy mudrcem.
Mudrc stal se Ohněm, Vodou,
bojovníkem, milovníkem,
pochopil, že jemnou shodou,
může mluvit se světem!
Ilustrace slovanského jezerního hradiště: Thomas Schmidt
