Někdy mně přichází na mysl otázka, jestli jsem si vybral správné bájesloví toho správného národa/etnika, skrze které hledám vnuknutí, na které se snažím napojit a kde tvořím vlastní příběhy. Na světě je totiž mnoho různých bájesloví a pohledů, se kterými je možné cítit spojení skrze krajinu, předky a představy. Ostatně mnoho lidí se cítí být spíše spojeno s představami a vlastnostmi okolních národů (Germáni, Řekové, Římani) spíše než s těmi vlastními (Slované, západní Slované, Čechové). Nějak se podvědomě cítí být příslušníkem jejich představ.
Abych tuto otázku jednou provždy vyřešil, musel jsem si určit, co je vlastně pro mě nejdůležitější. Zeptal jsem se tedy sám sebe: Co v rámci „lidového fantasy“ očekávám po smrti? Odpověď byla: Spojení se s předky v krásné krajině. Z tohoto důvodu by pro mě měli tedy být nejdůležitější předkové, neboli přímo můj rod a má rodina. A tento rod čerpá svou sílu z jakého národa? Řekl bych, že to nebude z těch okolních, ale přímo z toho národa, ze kterého můj rod pochází … ale dobře, nemá cenu dělat ukvapené závěry, byť se nám zdají být jasné. Rozhodl jsem se tedy pomocí jednoduchého dotazníku přímo na otázku příslušnosti získat odpovědi od členů svého rodu, takže si vlastně „odhlasujeme“, kde má náš rod jako celek kořeny (i když samozřejmě vlivy různých dob, míst a jiných národů tam být mohou – ale ty nejsou jádrem). Další věcí je, že všichni mí zatím hledaní a dohledaní předkové byli pouze ze střední Evropy, od vysoce postavených pánů až po loupeživé rytíře, z toho naprostá většina z území dnešní České republiky, nejvíc lidí mně podobných nacházím ve středu Čech, na střední Moravě a táhne se to do středo-jihu Polska do povodí Visly, kde jsem mimochodem našel spoustu jedinců s mým nosem. 😀
Pokud si sami nejste jistí svou příslušností a bájeslovím a zároveň je pro vás rod jeden z nejdůležitějších pojmů, můžete také následující (pro mě samozřejmé, ale dobře, musí to být odhlasováno) otázky rozeslat po rodině a zjistit, kam vlastně patříte. Odpovědi některých členů mého rodu pro zajímavost níže zveřejňuji. Celý tento článek berte prosím s nadhledem, ostatně to tak brali i odpovídající. 🙂
Jakého národa a etnika se cítíte být součástí (např. Švéd a Germán/Seveřan)? Proč? (můj dědeček byl ze Stockholmu)
Táta: Čech.
Máma: Čech / nevím, co mám dát za lomítko, o tom jsem nepřemýšlela … Proč? Prostě jsem se tady narodila a přijala tuto kulturu.
Jedna babička: Čech, Slovan. To je samozřejmé.
Druhá babička: Jsem Češka a Slovanka.
Mladší brácha: Za Čecha.
Nejmladší brácha: Čech.
Děda: Mnoha etniky podle původu předků (dědečků a babiček a rodičů): Čech, Valach, Maďar …
Dědova rodinná přítelkyně: Jsem Slovankou – Češkou a tak se i cítím a hlásím se k tomu.
Považujete se za Čecha? Proč?
Táta: Ano. Moji rodiče i prarodiče jsou Češi. 🙂
Máma: Ano, žiju tady.
Jedna babička: Ano, protože jsem se v Čechách narodila.
Druhá babička: Ano. V Čechách jsem se narodila, čeština je můj rodný a navíc krásný jazyk, který ovládám, mám zde příbuzné i známé, Čechy jsou krásné a jé je miluju, zvláště pak Prahu jako moje rodné město.
Mladší brácha: Ano, tož su tuda narozené.
Nejmladší brácha: Ano, protože zde žiju a byl jsem zde narozen.
Děda: Protože mluvím česky, jinak za Slovana.
Dědova rodinná přítelkyně: Ano. Protože jsem se narodila a žiji ve Středočeském kraji.
Považujete se za Moravana? Proč?
Táta: Absolutně NE
Máma: Tak trochu, asi z 1/3 kvůli genům.
Jedna babička: Ne, protože jsem se narodila v Čechách.
Druhá babička: Ne. Moravu téměř neznám, nevím o žádných přímých příbuzných, kdo by z Moravy pocházeli. Podobně tam nemám téměř žádné známé. Líbí se mi některé moravské oblasti spíše z národopisného hlediska. Na Moravě bych žít nechtěla.
Mladší brácha: Ne, přeci nejsem nějakej Moravák, vole hele.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Za Slovana
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Jsem z Čech.
Považujete se za Slezana? Proč?
Táta: To už vůbec NE
Máma: Ne, nevím proč ne.
Jedna babička: Ne, stejné zdůvodnění jako předtím.
Druhá babička: Ne. Důvody jsou stejné jako u Moravy.
Mladší brácha: Šmankote, to snad ne.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Za Slovana
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Jsem z Čech.
Považujete se za západního Slovana? Proč?
Táta: Ano. Je mi bližší mentalita např. obyvatel Bavorska než např. Poláků.
Máma: Ne, nevím proč ne.
Jedna babička: Ano, protože žiju v Čechách a jsem tu na to zvyklá, je to tu moje.
Druhá babička: Ne. Cítím se být Slovanem obecně, nemám ráda dělení na západní, východní atd.
Mladší brácha: Tak to teda taky nevím.
Nejmladší brácha: Ani nevím, co to je, ale asi to jsem, protože ČR je víc západně.
Děda: Za Slovana
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Považuji se za Slovanku. Nerozlišuji západní, východní a jižní Slovany.
Považujete se za Slovana? Proč?
Táta: Ano. Češi patří mezi slovanské kmeny.
Máma: Ne, nevím proč ne.
Jedna babička: Ano, to je všechno stejná odpověď.
Druhá babička: Ano. Český národ je součástí Slovanstva, slovanské jazyky jsou příbuzné, se Slovany se snáze domluvíme, máme i mnoho společného v historii národa.
Mladší brácha: Hele, ptáš se na to podruhý a já zas nevím.
Nejmladší brácha: Protože mluvím česky.
Děda: Za Slovana, protože mám srdeční vztah ke stromům, k půdě, k bytelnému a svobodnému nespoutanému životu se snahou trošku porušovat pravidla, ale v jejich rámci.
Dědova rodinná přítelkyně: Ano. Protože jsem Slovanka.
Považujete se za Němce? Proč?
Táta: Ne
Máma: Ne, ježiš co to je, přece nejsem Němec.
Jedna babička: Ne, proč bych se měla cítit jako Němec?
Druhá babička: Ne. Nemám jediný důvod, proč bych se měla považovat za Němce. V Německu se necítím příliš dobře, i když se domluvím. Mnohem lépe je mi při návštěvě Rakouska.
Mladší brácha: Ja, selbsverstandlich to teda nepovažuju, i když třeba kořeny budou.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Ne. Jsem družný, přátelský, rovnocenný, hrdý člověk.
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Protože jsem Slovanka, Češka, nemůžu být Němka. Moje mateřština je čeština, západoslovanský jazyk.
Považujete se za Germána? Proč?
Táta: Ne
Máma: Taky ne
Jedna babička: Ne, protože jsem Slovan.
Druhá babička: Ne. To už vůbec ne. Jinak stejné důvody jako vůči Němcům.
Mladší brácha: Tak jsem viking, že. Ale já nejsem úplně germánský viking.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Ne, viz výše.
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Jsem Slovanka.
Považujete se za Kelta? Proč?
Táta: Ne
Máma: Taky ne
Jedna babička: Ne, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.
Druhá babička: Ne. Příliš vzdálená historie, necítím žádné vazby.
Mladší brácha: Meh, na to byly nějak ty prsty u nohou, ne? Jakože jak dlouhý, tak to jsi. Ale nevím, nevím.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Keltové asi nevynikali bojovností, drilem, milovali krásu, přírodu, lásku, přátelství, nikoliv jenom efektivnost a produktivitu.
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Protože jsem Češka.
Považujete se za Římana? Proč?
Táta: Ne
Máma: To se mi líbí, ale ne.
Jedna babička: Ne, nepovažuji. Ale nejsou mi nesympatičtí.
Druhá babička: Ne. Důvod stejný jako u Keltů.
Mladší brácha: Tak su z Moravy, tam měl být druhý Řím, asi se to tady prášilo o sto šest.
Nejmladší brácha: Ne
Děda: Tak trochu, uznávám římské právo.
Dědova rodinná přítelkyně: Ne. Protože jsem Češka.
Považujete se za Evropana? Proč?
Táta: Ano. Jsem obyvatel Evropy s dlouhou rodinnou historií.
Máma: Ano, Čechy jsou v Evropě.
Jedna babička: Ano, protože se Česko nachází v Evropě.
Druhá babička: Ano. Už proto, že Česká republika leží ve středu Evropy, je obklopena evropskými přátelskými státy a měla by budovat společnou Evropu, ve které by každému občanu bylo dobře.
Mladší brácha: Yeah, abych ti za ty otázky neupravil tvoji maštal!
Nejmladší brácha: Ano, protože zde žiji, narodil jsem se zde, mluvím evropskou řečí.
Děda: To mne neidentifikuje, nic mi to neříká.
Dědova rodinná přítelkyně: Ano. Narodila jsem se a žiji v ČR, která je součástí střední Evropy.
Považujete se za obyvatele tohoto světa/planety? Proč?
Táta: Ano. Narodil jsem se jako člověk a obývám Zemi.
Máma: Ano, myslím, že nejsem ufon, ale nevím to jistě, Bůh ví.
Jedna babička: Ano, protože nejsem mimozemšťan.
Druhá babička: Ano. Ale jen proto, že zde na světě žiju. Život na jiné planetě si nedovedu představit.
Mladší brácha: To jo, protože ve Spore bylo, že každá příšerka má svojí planetu, a kde vůbec ta hra je? Docela bych si zahrál.
Nejmladší brácha: … Považuji, ačkoliv jsem z planety Omicron Persei 8.
Děda: Viz dále
Dědova rodinná přítelkyně: Ano. Protože žiji na planetě Země.
Zkuste prosím tedy jednou větou shrnout, za koho se považujete (napište cokoli):
Táta: Považuji se za člověka, Evropana, Čecha a Pražáka. 🙂
Máma: Považuju se hlavně za Češku.
Jedna babička: Považuji se za Čecha a Čechem zůstanu.
Druhá babička: Jsem Češka, občanka České republiky, Slovanka i Evropanka.
Mladší brácha: Za mě.
Nejmladší brácha: Za Čecha? Jo a taky za obyvatele Země.
Děda: Spíš se považuji za tvora vesmíru, protože věřím vesmíru.
Dědova rodinná přítelkyně: Slovanka, Češka, Evropanka, obyvatelka naší planety.
Myslím, že je jasné, kde se můj rod nachází. Myslím, že až na drobné detaily to všichni vidí dost jasně a podobně. Otázka příslušnosti je tedy odhlasována a bájesloví vyřešena.
A já? Já už mám vodítka, kde v jiných světech hledat předky a hrdiny mého rodu. Mám takový dojem, že v Ódinových síních to asi nebude. 😉
Lúa
Udělejte si také poznámky
ke svému vlastnímu rodu. 😉
