„Úměrně tomu, jak rostlo mé pojednání, rostl i obdiv pro starou dobu, a čím větší množství rostlin mi ještě zbývá, tím vhodnější mi připadá vzdát hold péči dávných lidí ve vyhledávání bylin i jejich laskavosti, s jakou nám vědomosti o nich odkázali. Snad by se mohla zdát překonána štědrost samé Přírody, kdyby ty objevy byly toliko lidským dílem. Nicméně je jasné, že tato věc byla prací bohů, neb alespoň jejich vnuknutím, i když to byl vlastně člověk, kdo objevoval, a že ona, Matka všech tvorů, tyto léčivé rostliny nejen zrodila, ale dala nám i poznat.“ – Naturalis Historia (XXVII. kniha), Plinius starší


cesko ukus polska luzica

Kontaktní e-mail: info@vindove.cz


1 týdnem

Vindové

Dnes se v Budyni nad Ohří konal další ročník Keltského kruhu. Bylo to hezké. 🙂 ... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

1 týdnem

Vindové

Ve druhém století roste zájem obyvatelů římské říše o různé východní nauky, kulty, ale z dnešního pohledu i ezoterické myšlenky. Vše, co bylo cizí, tajemné, co slibovalo nesmrtelnost a věčný život, bylo také zajímavé. Toho se snažil využít šarlatán Alexandr z Abonoteichu, který po vzoru Asklépiova kultu založil vlastní věštírnu, do níž se scházely tisíce lidí – nejen kvůli samotným věštbám, ale také proto, že Alexandr dokázal umně oslovit vyznavače platonismu, a dokonce i pythagoreismu. Alexandr využíval lsti k tomu, aby zahladil jakékoli pochybnosti a otevřeně vyhlásil válku epikurejcům, které s jejich naukami o atomismu, rozumovém zkoumání a snižování utrpení nedokázal obrátit na svou stranu, ba co víc, poštval lidi proti nim a začal pálit jejich knihy. Otevřeně se proti němu postavil až řečník, spisovatel a obdivovatel epikurejské filozofie Lúkiános, který prostými logickými postupy odhalil jeho šarlatánství a přišel dokonce na to, že Alexandr později některé své minulé věštby zpětně upravoval, aby odpovídaly skutečnosti. Lúkiános Alexandra veřejně zesměšnil, za což se ho Alexandr pokusil zabít. Je pravda, že tento příběh má šťastný konec, ovšem lidé opití blahobytem stále hledali různé samozvané mistry, aby dosáhli i údajného blahobytu nadpozemského, a byli ochotni věřit naprostým nesmyslům.

„Já se otázal: ‚Domníváte se tudíž, že se takové věci dají odstranit nějakým zaříkáním nebo nějakými amulety, přičiňovanými zvenčí, když choroba vězí uvnitř těla?‘ Zasmáli se mým slovům a zřejmě odsuzovali moji velkou nerozumnost, poněvadž jsem nechápal věci tak jasné, o nichž by nikdo, kdo má zdravý rozum, nepochyboval, že tomu snad tak není. A jenom lékař Antigonos, jak se zdálo, byl potěšen mou otázkou. Už dlouho ho tuším nedbali, když chtěl Eukratovi pomoci svým lékařským uměním a doporučoval mu, aby se zdržoval vína, jedl zeleninovou stravu a vůbec nepřepínal své síly.“ – Milovník lží, Lúkiános

Pozdější vznik novoplatonismu, který spojil snad všechny populární filozofické (vyjma epikureismu) i ezoterické směry, odpovídal tomuto trendu. Úspěchu novoplatonismu využilo i křesťanství, které bylo do té doby v podstatě jen jedním z mnoha východních kultů a směrů, ke kterému se obyvatelé římské říše uchylovali. Křesťanští duchovní dokázali spojit původní židovské a křesťanské myšlenky s trendem novoplatonismu, gnosticismu a dalších směrů včetně některých domácích tradic (kult Sol Invicta, Mithry apod.), a vytvořilo tak dokonalý „mix“, který přesně odpovídal dobové poptávce. Masivní rozšíření pak bylo jen otázkou času. Když si lidé neuvědomují své kořeny a nejsou vděční za to, co mají a co pro ně jejich předkové vybojovali, naopak chtějí bezmyšlenkovitě stále víc, doslova se zblázní. A co si o všech těch myšlenkách slibujících věčný život, pravdu napsanou na svitcích knih a neochotě lidí přemýšlet myslel Lúkiános?

„Ty bereš jako hotovou věc to, co se teprve má zjistit. Vždyť ještě není dokázáno, že toto všechno je dílem božské starostlivosti. Že ony jevy jsou takové, s tím i já souhlasím, avšak z toho ještě nevyplývá přesvědčení, že se to děje působením něčí starostlivosti. Je přece možné, že se to všechno nyní děje stejně a týmž způsobem, i když to mělo jiný počátek.“ – Tragický Zeus, Lúkiános

Autor obrázku: Peter Paul Rubens
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

2 týdny

Vindové

„Někdy se stane, že děti jsou podobny dědům, ba i pradědů tvář u nich uvidíš často, protože mají v svém těle ti rodiče oba v rozličné směsici přemnoho rozličných prvků, jež patří k rodu a z otců se na otce dědí. Právě z těch jaksi losuje podoby Venus a křísí tak tváře předků, i vlasy a hlasy; ty totiž jsou a vznikají z určitých semen zrovna jak tělo a údy i podoba naše.“ – O přírodě, Titus Lucretius Carus, 1. století př. n. l. (předpověď genů)

Autorka obrázku: Julia Kostsova
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

Přemysl „Lúán Rélta“ Černý

„Kroky zastav, cizinče, a raději přemýšlej.
Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla,
kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“ *

Zobrazit profil

„K práci ho [Ovidia] nevedla zbožnost, neměl ani vřelejší náboženský nebo morální vztah k své látce. Lákaly ho především vnější formy, ruch a pestrost slavností, jež mohl popisovat, a obsah bájí, jež mohl vyprávět.“ – předmluva, Ferdinand Stiebitz, O lásce a milování, Publius Ovidius Naso

Odkazy: Vindové (Facebook) – Vindové (YouTube) – Vindové (aplikace)


* Kroky zastav, cizinče/teutone, a raději přemýšlej. Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla. Kříži my se neklaníme, hosty vítáme.
Krokь kazi, teud’á, lubo přemyšlь. Nezamyšlǫ na ta vojьn vni zla. Křьžь my sę neklan(amy), gost’ь vit(amy).
Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl. Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav. Křesomysl, Neklan, Hostivít.