„Úměrně tomu, jak rostlo mé pojednání, rostl i obdiv pro starou dobu, a čím větší množství rostlin mi ještě zbývá, tím vhodnější mi připadá vzdát hold péči dávných lidí ve vyhledávání bylin i jejich laskavosti, s jakou nám vědomosti o nich odkázali. Snad by se mohla zdát překonána štědrost samé Přírody, kdyby ty objevy byly toliko lidským dílem. Nicméně je jasné, že tato věc byla prací bohů, neb alespoň jejich vnuknutím, i když to byl vlastně člověk, kdo objevoval, a že ona, Matka všech tvorů, tyto léčivé rostliny nejen zrodila, ale dala nám i poznat.“ – Naturalis Historia (XXVII. kniha), Plinius starší


cesko ukus polska luzica

Kontaktní e-mail: info@vindove.cz


2 týdny

Vindové

Lidé se odjakživa pozastavovali nad nezávislostí a nočními toulkami jejich kočičích souputníků. To platilo zvláštně v minulosti, kdy byla krajina řidčeji osídlená a dostat se z místa na místo trvalo mnohem déle než dnes. Není divu, že se různě v Čechách vyprávělo o nočních kočičích setkáních na vzdálených místech, kde přes den klidní a zádumčiví miláčci pomlouvali své lidské pány (či spíše sluhy), načež se pouštěli do divokých tanců. Stejně jako při setkáních s jinými napůl bájnými bytostmi i kočky věděly, když je někdy zpoza křoví nenápadně sledoval náhodný lidský kolemjdoucí. Na rozdíl od mnohem nebezpečnějších čertů, větrných duchů či jihoslovanského Vlčího pastýře však kočky člověka nepotrestaly, nýbrž ho využily, aby předal vzkaz jiným kočkám, které se z nějakého důvodu nedostavily na sněm. A jak takový kočičí sněm vypadal? O tom vypráví část jednoho příběhu z okolí Třeboně:

K takovému sněmu nahodil se jednou hajný a nemálo se podivil, když spatřil, any kočky po stromech sedíce na rozličné nástroje hrají a jiné dole houfně podle hudby křepčí. Také zpívaly před muzikanty následující píseň: „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít. S česnekem, cibulí, ať nás hlava nebolí.“ Při posledních dvou verších, které se několikráte opakovaly, spustila hudba ten nejrychlejší kvapík a kočky se daly do nejprudšího rejdění, byly pak tancem tak rozpálené, že jim oči jenjen jiskřily. (z knihy Pohádky a pověsti našeho lidu, texty uspořádal Karel Dvořák)
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

2 měsíci

Vindové

„Obřadní přípitek nevěstě, pronášený při námluvách, symbolizoval její souhlas a ve starších dobách byl zřejmě součástí obyčejových právních zvyklostí. Spojení rukou (na Slovensku tzv. zaručiny, u jiných Slovanů rukoviny), rovněž naznačující oddávací akt, se někdy konalo až před odchodem snoubenců do kostela. Pozůstatkem staršího rituálu, propojujícího tento právní úkon s magickým významem, bylo otáčení ženicha a nevěsty kolem společné osy, často zleva doprava ve směru Slunce, konané v různých fázích svatebního obřadu …“ – Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře, Alexandra Navrátilová

Autorem obrazu je Charles Daniel Ward. Obraz vyjadřuje nový život, který přichází s jarem a jehož součástí jsou i námluvy. Vypadá to, jako by záměrem autora bylo znázornit Vergiliovy verše o jaru ze Zpěvů rolnických.
... Zobraz víceZobraz méně

Zobrazit na Facebooku

Přemysl „Lúán Rélta“ Černý

„Kroky zastav, cizinče, a raději přemýšlej.
Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla,
kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“ *

Zobrazit profil

„K práci ho [Ovidia] nevedla zbožnost, neměl ani vřelejší náboženský nebo morální vztah k své látce. Lákaly ho především vnější formy, ruch a pestrost slavností, jež mohl popisovat, a obsah bájí, jež mohl vyprávět.“ – předmluva, Ferdinand Stiebitz, O lásce a milování, Publius Ovidius Naso

Odkazy: Vindové (Facebook) – Vindové (YouTube) – Vindové (aplikace)


* Kroky zastav, cizinče/teutone, a raději přemýšlej. Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla. Kříži my se neklaníme, hosty vítáme.
Krokь kazi, teud’á, lubo přemyšlь. Nezamyšlǫ na ta vojьn vni zla. Křьžь my sę neklan(amy), gost’ь vit(amy).
Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl. Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav. Křesomysl, Neklan, Hostivít.