„S radostí často slýchám, kolik lidí poznalo léčivé účinky Kopřivy na vlastním těle. Nedávno mi tak jedna paní napsala, že celé měsíce pila denně kopřivový čaj. Nejenže navzdory každodenní těžké práci pozbyla jakoukoli vyčerpanost a únavu, zmizelo i hnisající kuří oko, které jí způsobovalo bolesti vystřelující až do stehna, k jehož léčbě se však kvůli pracovnímu vytížení nedostala. Stejně tak zmizela nehtová plíseň, k jejímuž operativnímu odstranění v nemocnici se nemohla odhodlat.“ – Maria Treben
Už v dávných dobách lidé poznali, že zima a chlad umožňuje jistým špatným duchům vstup do jejich těla. Z tohoto důvodu se lidé rozhodli, že se každé jaro budou očišťovat a těchto duchů zbavovat. Pomocí březových košťat vyháněli ven vše špatné a nečisté. Vrbové proutky pak používali na vytváření dřevěných blesků, kterými práskali všude kolem, zbavovali celé vesnice duchovních nečistot a přinášeli plodnost. Během této doby k nim promluvila Kopřiva: „Já jsem bojovnice mezi rostlinami, a pokud ke mně budete mít úctu, budu vám pomáhat.“ Díky tomu pak Kopřiva, přesněji její mladé listy, začala hrát důležitou roli při jarním očišťování a dalších očistách během roku nebo při nemocech. Její duch je silný bojovník a vyhání vše špatné pryč. Lidé začali být zdravější než kdy před tím. Dokonce i semínka Kopřivy, která jsou koncem léta vytvořena ohnivou silou Mocného Vida, pomáhají při zimních studených nemocech a křešou milostnou vášeň v lidských srdcích – a i jiných částech těla.
V jedné daleké vesnici však léčivou sílu Kopřivy neznali. Jarní očišťování neprobíhalo důkladně a špatní duchové často přinášeli podivné nemoci. Avšak díky tomu, že lidé znali jiné léčivé rostliny, mnoho z nich bylo zdravých a šťastných. Jednoho dne však přišlo mnohem více nemocí a lidé mívali divné sny o zlém čaroději, který je proklínal svými odpornými zaříkávadly. Nikdo nevěděl co dělat, a tak jeden po druhém pomalu umírali, až nakonec zbylo jen pár rodin. Čaroděj se nevzdával a stále pokračoval ve svých zlých kouzlech. Dokonce zašel tak daleko, že povolal a zneužil duchy mrtvých a nařídil jim, aby vesničany mučili ve dne a v noci. Ty rodiny, které přežily, byly čisté a nikdo si nepamatoval, že by porušil přírodní zákony. To pro ně bylo znamením, že je skutečně proti nim uvaleno silné prokletí. Z tohoto důvodu začali volat o pomoc a prosili Přírodu, aby je prokletí a duchů zbavila. Tu noc se odehrálo něco neobvyklého. Kolem jejich vesnice začaly pomalu vyrůstat mladé Kopřivy. Východ, Jih, Západ a Sever jimi začaly být pokryty a nakonec kolem celé vesnice vznikl z Kopřiv neproniknutelný kruh. Nejen to, ale dokonce i kolem jednotlivých domů vyrostlo mnoho mladých Kopřiv plných ohromné síly. Další noc měl místní léčitel sen o tom, jak se k jeho vesnici blíží duchové v podobě chodících mrtvých. Už byli poblíž, když v tom je něco zastavilo. Najednou nemohli jít dál, protože Kopřivy vytvořily kolem celé vesnice neproniknutelnou hradbu, a to nejen tělesnou, ale také duchovní. Tento plot byl zároveň ve všech úrovních světa. Duchové se snažili projít dál, ale nemohli. Po chvíli neúspěšného snažení se před nimi zničehonic objevili duchové Kopřiv s ohnivými meči, které tak silně zářily, až se zmatení duchové rozutekli zpět do svých světů nebo byli pohlceni Přírodou. Kopřivy je pronásledovaly až za hranice Stvoření. Při návratu zpět se tito mocní bojovníci zastavili u zlého čaroděje, který druhý den zemřel strašlivou smrtí, když zdánlivou náhodou spadl na svůj kotel a shořel v ohni. Během té doby přinesli vesničané Kopřivám dárky a poděkovali jim za pomoc. „Od této doby,“ prohlásil náčelník, „se náš nejuznávanější rod bude jmenovat Kopřivový a z něho budou pocházet nejlepší bojovníci, jaké svět kdy viděl.“ Od toho dne pak byli všichni spokojení a zdraví, protože poznali léčivou sílu Kopřiv a používali ji pro očišťování, ochranu a léčbu nemocí.
