V irských pověstech (například z Lebor Gabála Érenn) se vyskytuje velmi zajímavý způsob kouzlení: corrghuineacht neboli jeřábí/volavčí zaříkání. Při něm musí člověk stát na jedné noze, mít jednu ruku za zády a zavřené jedno oko. Takhle se vlastně ocitá mezi tímto a jiným světem, ze kterého čerpá sílu. Tuto pozici zaujali například bohyně Morrígan, Badb a bůh Lugh zvaný Dlouhoruký. Ten patří k nejmocnějším postavám vůbec, zvládá boj, kouzlení, léčitelství, věštění, kovářství, tesařství, zemědělství, má neuvěřitelnou sílu, taktické dovednosti a je velmi chytrý. Určitě to muselo působit vtipně, když v boji proti Fomorům v čele vojska tento podivný (ale účinný) způsob kouzlení využil. 😀
„A tam v čele vojska byl mladý muž, velitel ostatních, záře jehož tváře se podobala zapadajícímu Slunci, takže nikdo nebyl schopen naň kvůli tomuto jasu pohlédnout. A když přišel blíže, poznali, že to byl Lugh Lamh-Fada, Dlouhoruký, který k nim dorazil.“ – Příchod Lugha, Lebor Gabála Érenn, zapsáno v 11. století
