Víc jak před rokem jsem napsal zamyšlení nad přáteli a mocí jablek, nyní bych chtěl tuto myšlenku krátce rozšířit a poděkovat nejen za své přátele, ale především také za své předky a lidi, kteří nám pomáhají se s našimi předky spojit, doslova zapustit kořeny, abychom mohli sami tvořit budoucnost na pevných základech. Například by se mohlo zdát, že jsou lidové tradice a jejich pozůstatky stále méně naživu. Avšak to není pravda – na jedné straně se proměňují, na straně druhé přichází spousta nadšenců, kteří nás k nim opět přivádí. Nyní v době dožínek jsem měl možnost navštívit zcela nové oslavy, které se konaly v pražských Kbelích, a přinesly tak lidové tradice blíže městským lidem. Kromě názorných ukázek mlácení (cepy, mlátička), čistění (vyfukování, síta) a zpracovávání obilí (pečení placek), které si mohl každý sám vyzkoušet, bylo možné si přečíst i něco o minulosti, například o postupech zpracovávání obilí v době bronzové a železné. Děti si mohly ze slámy vytvořit různé ozdoby nebo si projít naučnou stezku o stromech. K tomu hrála cimbálová muzika, a dokonce byl uspořádán i průvod, který doplňovali pořadatelé oblečení v lidových krojích. Děkuji všem, kteří podobné události pořádají a ukazují nám tak naše kořeny.
Dožínkový věnec
