Obchod a pokrok zdaleka není jen o uspokojování potřeb, ale bohužel především o vytváření nových tužeb.
Našemu životu si dovolují říkat klamy a pohanské pověry, ale copak neznají Calhounův experiment? Copak nevědí, co se stalo na Velikonočním ostrově? Příznaky jsou dnes úplně stejné jako u „myšího ráje“: nadbytek jídla a zdrojů, shlukování se v malých oblastech, namáhavý boj o společenské postavení, zastavení velkého populačního růstu, stírání jakýchkoli rozdílů mezi pohlavími, poruchy společenského chování, potlačování mateřských instinktů – poslední, kteří zůstanou, budou ti „dokonalí a hezcí“, kteří se budou starat jen sami o sebe a o své potřeby. Nakonec také všichni zhynou, jako poslední myší jedinec, který zemřel zhruba 600 dní po začátku pokusu. Z veliké populace nezůstalo zhola nic … Tomu já říkám ten největší klam ze všech, ne našemu kulturnímu dědictví, které se naopak snaží tomuto klamu vyhnout. Ale jak by ho mohli vidět oni sami? Jak by mohli zaznamenat kouzlo, kterého jsou součástí?
