Křísníci a kováři se vyznačují tím, že jejich postup ve zlepšování se v daném povolání a jejich zkušenosti nejsou ověřovány staršími z vesnice, ale bytostmi z jiných světů. Také jsou všichni blíže spojeni s Mocným Videm, patronem jejich povolání. Tímto však podobnost mezi křísníky a kováři končí.
Způsob života křísníků je rozhodně jeden z nejstarších, prý ho založilo samo Slunce, Mocný Vid. Z toho je patrné, že křísníci bojují proti zlu v různých podobách – jedná se tedy o vyháněče, bojovníky, lovce a léčitele zároveň. Nicméně se nedá říci, že by v nějaké z těchto činností vynikali. V noci v předem určený čas létají vzduchem na hřbetu bílého Vlka nebo jiného zvířecího spojence a čichají zřídlo neštěstí, které je způsobeno lidmi špatné síly, lidmi se zlými úmysly nebo přímo zlými duchy, většinou krvepijci, kteří se živí na síle lidí, zvířat a rostlin. Jakmile křísníci k tomuto zřídlu dorazí, započnou s jeho tvůrci boj a v případě vítězství tak vrátí štěstí své vesnici, plodnost polím a obnovu poničené Přírodě. Pokud řízením osudu narazí na lidi síly dobré, začnou s nimi a dobrými duchy Přírody tančit, zpívat a radovat se.
Kromě těchto nočních procházek také častěji hledají vidění na posvátných horách a následují Mocného Vida, slunečního Jelena se zlatými parohy. Prostupuje jimi léčivá síla, která odhání duchy nemocí a přináší vodu života. Křísníci se tedy osvědčí i jako léčitelé, kteří jsou často zkušení v bylinkářství a léčení pomocí medu. Jejich hlavními učiteli jsou Mocný Vid a Květinová Dívka, umí tedy využít léčivé vlastnosti mléka a medu, Vody a Ohně. To by myslím stačilo k jejich přednostem. Vesničtí léčitelé, vyháněči, bojovníci, lovci a další křísníkům vytýkají jejich zřejmou nesoustředěnost. Ve skutečném boji příliš nevynikají, akorát ostatní děsí svými kouzly. Neměli také příliš silné léčitelské volání ani se neobracejí na starší, kteří by jejich síly a duchovní postup potvrzovali. Jejich postup je řízen, ověřován a doplňován vílami, které jim ve všech možných situacích a záležitostech pomáhají. Od urážky, kterou lidé vílám před dávnými věky způsobili, se, pokud je mi známo, nestalo, aby někomu z lidí projevovaly takovou přízeň jako právě křísníkům. Dále se sami křísníci umí měnit v bílé Vlky, stejně tak jako se zlí lidé mění ve Vlky černé s nepřirozeným vzhledem. Tito zlí lidé pak přepadávají pocestné a pijí jejich krev a sílu. Křísníci jsou zde proto, aby tomu z vůle Přírody bránili.
Podstatné však je, že křísníci oživují. Umí vzkřísit neúrodnou půdu, dobré duchy k pomoci a život ve všech podobách. Za nejhorší špatnosti považují tělesný akt se zvířaty a buzení mrtvých. Také kvůli tomu posledně zmiňovanému, jelikož zlí lidé v minulosti tyto jedovaté činnosti prováděli, těla mrtvých pálíme a v pořádku posíláme na onen svět, aby je pak nikdo nemohl zneužít. Další nepřípustnou věcí, která se objevila až v dobách nových kvůli cizincům, je přijímat platidla za svou činnost, to prý dělají jen ti špatní. Oni, stejně jako praví léčitelé, jsou páni svého umění a pomohou tomu, komu chtějí pomoci, kdo je spravedlivý a pro koho to povolí jejich spojenci a Mocný Vid. Nelze je do ničeho nutit ani je nelze chamtivostí zaplatit.
Co křísník, to samostatný příběh. Velmi dbají na dodržování zákonů Přírody a úcty, avšak často se chovají jak malé děti, jako můj přítel Lado, který navíc sám pochází z národů víl – jeho duše je duše vílího chlapce. Lado se tedy chová divněji než ostatní a nechápe lidské pohnutky. Toto se myslím netýká všech křísníků, ale v zásadě jsou zvláštní sebranka.
Naprosto odlišnou sebranku tvoří kováři, jejichž záhady nás občas velmi děsí. Ve tmě v rytmu pohybu síly klepají svým kladivem na rozpálený kus železa. Všude hoří oheň a létají jiskry, mezi kterými syčí nepřirozený jed, proto také kováři pracují hlavně venku pod přístřeškem a nikoli v uzavřených místnostech. Svými kouzly pak dokáží přeměnit železo v mocnou zbraň, kterou naplní bojovnickou sílou Přírody. V tom jim pomáhají znalci kovů, kovářští trpaslíci, kteří je navádějí a ukazují jim, jak mají pracovat. Kováři se často chlubí tím, že následují cestu Pravdy Vida, který na Počátku ukul náš svět. Ovšem je důležité zmínit, že kladivo Pravdy Vida je nenapodobitelné a moc nesouvisí se zpracováním kovů. Kladivo je nicméně pro kováře posvátným nástrojem, pečlivě si ho vybírají a ověřují jeho schopnosti. Aby tak mohli činit, musí být neobyčejně silní a přesní. Taková směs vlastností je přeci jen stále vzácností, kterou však kováři musí bezpodmínečně mít.
Jak ale kováři vlastně pracují? Na začátku musí sehnat kov. Ve snech a viděních se spojí s trpaslíky, kteří je zavedou do nitra Matky Země a do jiných světů, kde se kovy nacházejí. Kováři se musí chovat neuvěřitelně posvátně a uctivě, za kovy musí nabídnout dar, jinak by je postihla kovářská nemoc způsobená draky. Nicméně i po omluvě a nabídnutí daru se drakům, kteří poklady a kovy střeží, nemusí kovářovo chování líbit. Často jsou kováři nuceni opět využít pomoci trpaslíků a jejich kouzel k očarování draků, aby se jim a jejich rodinám nemstili. Kovářské řemeslo je holt takové, temné, plné jisker a třpytu stříbrných Hvězd, vánku Větru a tmavě zeleného listí, které se v něm na vysokých stromech pohybuje.
Kovářská kouzla jsou stále velkým a skrytým tajemstvím. O jednom nejdůležitějším však vědí všichni. Aby mohla být zbraň dostatečně pevná, tvrdá a naplněná sílou, je potřeba, aby kováři nalezli Sporýš, Železnou bylinu, a během pronášení zaříkávadel kolem něj kovovým předmětem nakreslili kružnici. Tak dají řečí znamení Přírodě najevo, k čemu ho chtějí použít, protože kovářské použití je jen jedno z mnoha, ke kterému se Sporýš, bylina Pravdy, hodí. Během sběru se však kováři nesmí Sporýše železným předmětem dotknout, jinak by se síla ztratila. S kováři lehce souvisí spousta jiných řemesel, které jsou například zastoupeny tesaři, staviteli, a tak dále. Nejšikovnější bůh a vládce řemesel není nikdo jiný než švarný sluneční Mocný Vid, který řemeslníkům pomáhá především během ohnivého období.
