Následující zajisté velmi odborný text sepsal badatel Johan o Ladovi. Na rozdíl od jiných Johanových textů, které se týkají Vindů, působí tento poměrně vlídně, a to především proto, že jsou Johan s Ladem dobrými přáteli.

Lado je předně zvláštní člověk, který se cítí být pevně spjatý se svými předky, lidovými tradicemi a přírodní krajinou. Je to polyteista, který se už od dětství setkává s různými názory a se západní cizineckou říší, jež o sobě tvrdí, že ví snad úplně vše. Z tohoto důvodu (zahlcení různými názory), a také proto, že Lado věří v nepřeberné množství bohů, je Lado takový agnostik, co neví, jestli nějaký obecný názor, obecná pravda a obecné poznání vůbec existuje. Ke každému, kdo o sobě tvrdí, že tuto obecnou pravdu nějakým způsobem poznal nebo ji zná, se Lado staví podezřívavě, což u něj vypěstovalo laskavou verzi středoevropského kritického myšlení. Nicméně se podle něj nic nemá přehánět. Lado tvrdí, že lidstvo nepotřebuje hledat žádnou spásu skrze žádné poznání, víru nebo učení, ale že se musí přirozeně naučit žít samo se sebou a se svým okolím. Rád si o spoustě věcí povídá a dovede se o nich celkem nestranně bavit, ať už jsou jakéhokoli rázu. Ostatně sám rád tvrdí: Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Moc ho nezajímá, co všechno dovedou lidé napovídat, ale spíš se snaží jít do hloubky a poznat pohnutky toho, s kým se baví. Ví, že dobří a špatní lidé jsou na všech stranách. K tomu všemu je nutno dodat, že je Lado přirozeně zvídavý a že je takový beznadějný romantik. Miluje svou přírodní krajinu, svůj rod, lidové zvyky a tradice, což všechno je ochotný bránit a moc nad tím nepřemýšlí. Také se dokáže dost silně ohradit vůči každé zájmové skupině, která by o sobě tvrdila, že s určitostí ví, co je pro folklór nejlepší, že se lidové zvyky musí „přizpůsobovat době“, nějakému světonázoru či názoru.

Lado má rád příběhy, hlavně ty lidové, stejně tak písně a bájeslovné obrazy, a je silně ovlivněn svými zážitky, sny a představami. Líbí se mu různá řemesla a o mnohých z nich si rád něco poslechne, i když k nějakému z nich třeba nemá vlohy. Tyto věci jsou pro něj prioritou a v případě potřeby by se dokázal vzdát výdobytků „civilizace“, z nichž mnohé se mu samozřejmě líbí, ale přeci jen pro něj tyto výdobytky nejsou takovou prioritou jako věci zmíněné výše.

U lidí si velmi cení upřímnosti, odvahy a dobrého srdce. Má také rád důvtip, hlavně ten na úrovni v souladu s lidovými tradicemi, a to především o jarních masopustních slavnostech. Obdivuje toho, kdo moc důvtipu důmyslně ovládá a kdo dokáže nepřekročit tenkou hranici, kdy by se upřímný důvtip změnil v prosté urážky a napadání. Obdivuje také toho, kdo mistrně ovládá jazyk a umí používat správná slova a jejich sílu. Neobyčejně si cení starších moudrých lidí, rád poslouchá příběhy a zážitky, ale zároveň je i rád vypráví, například dětem ve vesnici. Svým uvažováním a citovými prožitky dokázal nejednou zamotat lidem hlavu. Lado se zkrátka snaží žít v rovnováze a vyhledává prostý, vyrovnaný a barvitý život.