Léčitelé patří k nejváženějším lidem síly, protože dokáží uzdravovat a přinášet štěstí. Jejich práce je velice náročná a vyžaduje veliké sebeobětování, půst a schopnost odpírat si požitky, které nejsou v souladu s léčitelskými obřady. Proto se lidé ve vesnici ujišťují, že léčitelům nic nechybí, mají plno dobytka, jídla, nejlepších nádobek a dům, jehož velikost i umístění je v souladu s jejich sílou, protože někteří léčitelé mají žít ve vesnici, jiní musí bydlet blíže lesům, další poblíž vod, když například mají sílu Žáby nebo Měsíce, a tak dále. S léčitelstvím úzce souvisí pomoc zvířecích spojenců a především rostlin. Někteří léčitelé dokáží navíc nemoc z těla člověka vysát ústy nebo upadnout do omámeného stavu, kde vidí nemoci jako duchy. Navíc musí být schopni vykonat oběti za případné tresty od Přírody a koloběhu, které byly na jeho pacienta uvaleny, a omluvit se znesvěceným duchům. Znají stromy, keře a rostlinky, jejich léčebné použití, lektvary, čaje, masti, bylinné koupele, zaříkání, obřady, kouzla a mnohé další věci, které ani není možné vyjmenovat. Na tomto je opravdu dobře vidět, jak je léčitelská práce náročná a potřebná. Léčitelé často spolupracují s vyháněči a kováři.
Vyháněči jsou velmi podobní léčitelům, avšak zároveň i bojovníkům a lovcům. Musí překonat hned dvě základní úskalí, bez jejichž zvládnutí by mohli mít vážné problémy. Prvním je, že musí být schopni oddělit duši od těla, alespoň za určitých podmínek. Dalším je to, že musí být schopni přesně rozlišovat mezi dobrem a zlem podle naučných, poznávacích i vážných příběhů, což někdy představuje opravdu velmi těžký oříšek. Vyháněči musí být schopni rozpoznat vetřelce, ale i jiné škodlivé bytosti, a využít zvláštní vědomosti k tomu, aby je poslali zpět do jejich světů. Na každou bytost působí něco jiného, vše záleží na dané bytosti, její síle a prostředí, v kterém k vyhánění dochází. Vyháněči úzce pracují se zvířaty, která mají schopnost vyhánět. Takovými jsou Vrány, Vlci, Lišky, ale i ostatní zvířátka. Dále pak musí znát stromy a rostliny, z nichž pro vyhánění nejdůležitější je Pelyněk. Vyháněči zaklínají a umí zacházet se zbraněmi, nejen jako duše, ale i v těle, kdy se trénují spolu s bojovníky. Znají i vlastnosti některých kovů a kamenů.
Možná je pravda, že bojovníci mají obvykle slabší vnitřní volání od Přírody ke svému povolání než třeba léčitelé, nicméně jejich život je plný zkoušek. Nejen, že se musí naučit zacházet se zbraněmi, jakými jsou například sekera, oštěp, meč a luk, ale rovněž se musí naučit odpovědnosti za své činy. Musí také důvěřovat své síle, která je například vyzkouší na nejvyšším vrcholku skály. Běžný člověk by jistojistě spadl, ale bojovníka s danou silou z obou stran na vrcholku skály drží Vítr, většinou s pomocí Sokola, takže bojovníci nespadnou, jen musí Větru a své síle důvěřovat. Bojovníci mají svého velitele a vůdce, který musí znát jejich přednosti a slabiny, když je nezná, dojde ke zkáze. Upřímnost a vzájemné oťukávání se jsou tedy velice ceněnými vlastnostmi. Pro bojovníka je důležitá jeho vesnice, rod a rodina. Vždycky udělá vše proto, aby se ostatní ve vesnici měli lépe než on, jinak to není pravý bojovník a ochránce. Bojovníci se učí plížit lesem, stopovat zvířata i nepřítele a vyrábět nejrůznější předměty, někdy pouze vlastníma rukama, jindy s pomocí nože. Pochopitelně ne každý je dobrý stopař nebo bojovník, ale každý z nich zná zásady svého povolání. V dobách míru pracují bojovníci na poli jako každý jiný.
