Tato příhoda je věnována Publiu Ovidiu Nasovi.

„Při tomto bohatství všeho, jež Země, ta nejlepší Matka, rodí, tebe snad těší jen žvýkati zuřivým chrupem žalostné kusy masa a řídit se Kyklópů mravem? Cožpak bude ti možno jen záhubou jiného tvora ukojit žaludku hlad, té neslušné, hltavé šelmy? Ale ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali zlatým, toliko stromů plody a rostlinstvem ze Země vzešlým docela šťastným se cítil a ústa si netřísnil krví. Pernatci za oněch dob si létali bezpečně vzduchem, Zajíc, prost vší bázně, se proháněl uprostřed polí, v liché důvěřivosti se nechytla na háček ryba. Bez nástrah bývalo všechno a nebylo třeba se báti podvodu, všude byl mír. Když jakýsi škodlivý rádce, nechať to kdokoli byl, se bohům jal závidět jídlo, a když masitou stravu si v hltavý žaludek spustil, zločinu otevřel cestu.“ – Pýthagorás, Proměny (XV. kniha), Publius Ovidius Naso

Sešli jste se dnes uprostřed temného lesa, kam nedolehne lidský hlas ni ptačí zpěv, abyste si vyslechli proroctví – to proroctví, které jsem získal na vrcholu hory ve stínu statného Dubu, jenž odolá všem nemocem i útrapám. Neboť vězte, že nadejde doba, kdy nás budou označovat za nevzdělané barbary žijící v temnotách, a sami se přitom budou dopouštět těch nejhorších zločinů, jaké svět dosud neviděl. Co kdybych řekl, že již nebudou vidět sílu ve zvířatech a rostlinách žijících kolem nich, jaké schopnosti a vědění mohou lidem propůjčit, v čem jim mohou a v čem nemohou jít vzorem, a místo toho, aby poznali Vydru, Datla, Zubra či Vlka, se budou jejich děti učit o nějakých vymyšlených „kouzelných“ stvořeních z popsaných plátků a hýbajících se obrazů – přišlo by vám to divné? Nebo snad strašné? To však není nic proti tomu, jakých hrůz se oni skutečně dopouští a každý z nich jakou hrůzu podporuje, jakého pokrytectví se všichni chytají. Vezmu to však popořadě a pomalu, abyste poznali to, co mně bylo z vůle bohů zjeveno. Vidíte se Krávy pást, vidíte, jak chudým lidem poskytují mléko – pravda, zabíjíme je a mnozí z nás je obětují, ale to není nic proti tomu, co jsem spatřil. Před mými zraky se objevily ohromné zděné budovy, kryté před pohledem kolemjdoucích. V nich stály Krávy namačkané vedle sebe, se zraněními, do kterých se dostávala špína smíchaná s vlastními výkaly. Člověk v divných rukavicích pak odebral Býku semeno, strčil ruku do Krávy a násilně jí tam semeno vložil, aby měla stále dostatek mléka, aby ho neubývalo, aby ji neustálý opakovaný porod nutil dávat více a více a více mléka do nespočtu pochybných pokrmů, které by naši předkové odmítli, ano, přímo za hnus považovali. A to Tele, poutáno k matce stejným poutem jako lidské dítě ke své matce, stejným projevem v krvi, je jí ihned odebráno – v případě Býčka odvezeno na vraždu, na jatka, pověšeno za nohy na jezdícím páse a podřezáno v krutých bolestech. Pokud se však jednalo o malou Kravku, tu měl čekat stejný krutý osud jako její matku, daleko od ní, zmítající se ve stejných podmínkách a prožívající stejné bolesti. A umírající předčasně brzy vyčerpáním. Víte, když se takové vyčerpané ubohé Kravce již nedostává síly na další porody a požadované množství mléka, je odvezena na jatka a zabita stejně. Nejhorší je, že to skoro každý z lidí bude podporovat, všichni, kdo mléko a výrobky z něj nakupují v budovách a požívají. A ani nevědí, že se takové věci dějí. Myslí si pod vlivem ovlivňování, že se snad Krávy pasou na loukách – však pasou se pouze ty, které jsou určené pro maso! Ty, které jsou pak také jako ty na mléko na jatkách za nohy ve vzduchu vláčeny, podřezány a nechány vykrvácet zaživa. Bude vládnout jen pokrytectví, lež a nevědomost. Lež, lež a jen lež.

Však víme, že vztah lidí se zvířaty byl podivný už od zlatého věku. Onehdy žili všichni v míru, než lidé porušili veškeré zákony úcty, za což byli potrestáni nemocemi, které se na ně přenesly ze zvířat – jako rýmy, kašle, chřipky, neštovice. Tehdy v dobách největšího soužení nabídly pomoc našim předkům rostliny. Ano, ty, které nás živí a léčí. Avšak jaké jen křivdy budou vůči nim páchány! Budou se pěstovat na širokých lánech jedna vedle druhé, stejné plemeno, stejný druh. V důsledku toho budou nemocné, postřikované všelijakými jedy. A pozřeny tím nespočtem zvířat, která se budou chovat v oněch zavřených budovách. Představte si, kdyby ta týraná zvířata nebyla, to by bylo všude rostlin a jídla pro všechny! Zlomek by stačil na nasycení lidí, menší množství půdy, vody a ovzduší (více místa pro lesy a divočinu by bylo!). Takhle ale bude docházet k plýtvání, kdy se hodnotné plodiny budou předhazovat zvířatům, aby se vykrmila, a pak krutě spořádala. Spousta rostlin se změní v pohyb a výměšky zvířat – ty výměšky, které budou putovat do řek, moří a půdy. Budou se kácet pralesy jen proto, aby se zvířata měla kde pást, kde bučet, mnohem více, než kdyby se pěstovaly jen rostliny, navíc kdyby se pěstovaly dobře a zdravě, promíchané mezi sebou a vzájemně se podporující. Výměšky mnohých zvířat, jejichž masem, mlékem a vejci se navíc bude ve velkém plýtvat, znečistí Matku Zemi. Do ovzduší budou unikat jedy a různé plyny, jejichž síla bude Zemi ohřívat. Lidé budou jezdit v zapáchajících vozech, které budou zodpovědné za 13 výparů ze sta, avšak celá živočišná výroba bude zodpovědná za 15 ze sta!

Snad bohové nedopustí, že by kdy panovalo takové pokrytectví, které jsem viděl. Představte si člověka, který svolá všechny z okolí jen kvůli tomu, že za Liškou do nory vběhl jeho Pes, kterého chce on zachránit. Přijedou lidé v divných vozech, všichni v okolí o tom vědí, všechny zajímá jen ten Pes. Ale co ubohá Liška? Co její děti? Na tu nikdo ani nepomyslí. Říkají, jak je strašné, když Liška pojídá Zajíce, nebo když někdo uhodí Psa či Kočku, a sami při této myšlence jedí maso z krutě zavražděného Vepře, kterého sami svou poptávkou zabili. Bohové vidí odpovědnost. Vidí nahuštěná Prasata vedle sebe, vidí, jak jim jejich vrazi střílí do hlavy a oni v křečích umírají. Vidí, jak se toto dostane krvelačným lidem na stůl, jejichž mravy se rovnají mravům strašlivých obrů. Pes je pro ně víc než zvíře, Prase méně než zvíře, méněcenná neživá bytost (byť chytřejší a pozná se v zrcadle!). „Jen pohlaď to Prasátko,“ řekne o jedné chvíli matka dítěti, „však pozor, ať mu neublížíš.“ V jiné chvíli však praví: „Sněz to masíčko, je to zdravé vepřové.“ Maso v největších mukách zabitého a týraného zvířete – a mnohdy i nemocného. Pokrytectví, pravím vám, nic jiného to není a nebude. Budou říkat o různých potravinách, že jsou nepříjemné životnímu prostředí, že se kvůli nim kácí lesy, však nejvíce kvůli tomu se to děje, na čem tak pokrytecky lpí.

A přitom jedí pouze jednotvárná jídla naprosto bez vnuknutí, jen s uzavřenou myslí. Nemyslí ani na jídla svých předků, jako jsou jáhly z Prosa, Pšenici jednozrnku, dvouzrnku, špaldu, mnohdy ani Oves ni Žito, Čočku či Hrách. To je už vůbec nebude zajímat. Zeleninu i ovoce, oříšky, semínka početné, různé druhy a dostatek jich, nebudou chtít. Ani plody jako ostružiny, maliny, jahody, bezinky a šípky. Líska je tu, jsou tu Jabloně, Hrušně, Višně a Slivoně, rostliny cizokrajné a mnohé další. Jako po staletí i v mém vidění budou ovládaní nevzdělaností a strachem, že jim někdo něco vezme, strachem, že by snad mohli brát ohled na prostředí a svět kolem sebe. Ano, když má člověk nedostatek, nechť jí, rybaří a loví. Však proč v blahobytu neoplatit Matce Zemi její laskavost? Pravím vám, že lidé s vlastním hospodářstvím nebo ti, kteří vhodně jedí rostlinnou stravu – poskytující podle předních učenců ve vhodném složení všechny a mnohé další živiny, které lidem s jednotvárným jídlem chybí a způsobují budoucí nepěknosti se zdravím – budou bohům dle mého vidění milejší. Však bohové už dávno nejsou v době železa, oni vidí tradici jako dar totožnosti, který se proměňuje samovolně s prostředím a dobou. Chtějí, abychom k ní přispívali, a nedívali se na ni jako na starožitnost. Máte snad pocit, že se mýlím? Nechovají se snad divoká zvířata jako Lišky pro kožešiny v malých klecích v největším strachu (vždyť jsou divoká!), v klecích, kde se mohou sotva pohybovat? Však se podívejte, co a jak moc se v minulosti jedlo, podívejte na množství, a pochopíte, že lidé z mého vidění jsou nejkrutější, pokrytečtí a libují si ve lži a nevědomosti, zkrátka žijí v temnotách předsudků – a ne my. Dbejte prosím mých rad a pamatujte na toto proroctví, které se mi s pomocí lesních duchů zjevilo.