V jedné známe vindské říkance se praví: „Kde bychom byli bez lovců a pastýřů? V domečku bez pilířů.“ Tato poučka velmi přesně vystihuje roli, kterou lovci a pastýři hrají. Podobnost v jejich přístupu je však velmi malá, dokonce by se dalo říci, že ve společnosti stojí proti sobě. Ovšem obě skupiny považují za svého ochránce Lovce, Hlavy Vida.
Prostředím lovců je převážně hluboký les, který má svá neměnná pravidla. Protože se jedná o prapůvodní činnost na prapůvodních místech, musí lovci přesně vědět, jak mají dané zvíře ulovit, jakou zbraň mají použít, jakou oběť mají vykonat, které části zvířete mohou použít, popřípadě která část může být zpracována nebo pozřena pouze určitou skupinou lidí. Už od počátku se učí přírodním zákonům a očistě, která většinou probíhá u posvátného ohně, někdy dokonce v podzemních saunách. Lovci na očištění používají především jalovcové dřevo, které hodí do ohně a kterým se posléze potřou, aby se jednak očistili, ale hlavně také zamaskovali lidský pach, který obyvatelé Přírody jinak okamžitě rozpoznají. Vykuřují se i Pelyňkem a dalšími posvátnými rostlinami. Některá zvířata, jako například Jeleni, mají velmi přísná pravidla. Mohou se lovit většinou pouze vystřeleným šípem s předchozí omluvou duchovi zvířete. Jejich krev se pak musí nechat na místě, aby se dostala zpět k Matce Zemi. Lovci vědí, že je duch zastřelené zvěřiny sleduje domů, aby se přesvědčil, jak bude s jeho tělem zacházeno. Maso musí být připraveno pouze čistým člověkem, srdce pak mohou jíst jedině muži, jinak často dochází k trestu. Jeden léčitel dokonce říkal, že jednou léčil nemocnou ženu, která onemocněla proto, že ji trestal duch Jelena. Když se pak Jelena zeptal, proč tak činí, Jelen odpověděl, že se žena, zatímco měla měsíčky, dotkla zbraně svého muže, kterou byl Jelen zastřelen, a že je to pro něj porušení přírodních zákonů. Myslím, že na tomto je krásně vidět, jak je lovecké povolání záludné – i lovci sami jsou často jako Lovec, Hlavy Vid, záludní. Musí se nenápadně připlížit ke kořisti, využít pomoci zvířecích spojenců, například Straky, aby se jim vůbec podařilo zvěřinu vystopovat.
I například Zajíci mají velmi přísná pravidla pro lov, protože jsou posvátní. Když se se zvířaty nezachází s úctou, nejen, že vám nepředají svou sílu zároveň se svým masem, ale může dojít i k trestu, dříve nebo později, jelikož se koloběh otáčí a obřady musí být přesné, protože tvoří řád, jehož narušení způsobí nerovnováhu v Přírodě. Velmi zvláštním a úctyhodným případem lovců jsou rybáři, kteří spřádají sítě a vytahují ryby z nitra řek Matky Země a Květinové Dívky. Rybáři dlí na kraji světů, u řek, jezer a potoků. Často jsou to oni, kdo jako první uvidí přicházet bytosti nebo zprávy z jiných světů. Žijí na jejich pomezí.
Pastýři upřednostňují pastviny a zvíře, které je pro lovce nepostradatelným přítelem, je pro pastýře noční můrou. Není to pochopitelně nikdo jiný než Vlk, s jehož sílou si pastýři musí rozumět a s nímž musí často jednat a činit dohody, kdy Vlkovi nabízí dary, aby místo pojídání jejich Ovcí je ochraňoval. S tím souvisí i pracovitý Pes, který je pastýři neocenitelným pomocníkem. Avšak kromě ochrany a starání se o Ovce je pastýř mocným kouzelníkem. Podobně jako rybáři i on žije na pomezí světů, mezi lesem a pastvinou, a svou pastýřskou hůl používá podobně jako lískový proutek. Mraky jsou pro něj Ovce a pomocí hole je dokáže rozehnat, aby udržel příjemné počasí. Někteří z pastýřů se dokáží změnit ve Vlka, naučit se v lese nové schopnosti a vrátit se zpět na pastvinu jako člověk. Proto jsou také úzce spjatí s léčiteli a lidé z vesnice je často žádají o pomoc, především když se někdo poblázní nebo chytí nějakou neobvyklou nemoc z jiných světů. Pastýři znají sílu rostlin a umí ji používat, často také mluví s vílami. Jejich důležitost je proto pro lidi veliká.
