Následující den jsme mašírovali po vsích až k městečku Mělníku, kde jsem dostal kvartýr u jednoho statkáře a vinaře. Dokázal jsem se s ním a s jeho lidmi pomocí srbské řeči tuze dobře smluvit; naše milá hospodyně byla tak hodná, že když jsme začali prát chlebníky, poslala k té práci svou 18letou dceru, a dokonce nám vyprala punčochy. Také jsme poprvé dostali českou kávu, která chutná jako čokoláda, protože je hustá a tuze sladká, připravená s cukrem a smetanou …

A protože jsem byl mezi mými 16 kamarády sám jediný Srb, musil jsem jim přes tu srbskou řeč sloužit za tlumočníka (překladatele); protože kdo umí srbsky, dovede se domluvit i s Čechy. A když si někdy náš pan hejtman nebo písař batalionu nevěděli rady, protože tam nikdo nerozuměl německy, poslali pro mne nebo pro mého milého srbského kamaráda Manju. Všem Němcům, důstojníkům i vojákům, se to zdálo divné; protože všechny nápisy nad krámy a obchody byly v české řeči, a čím více měst jsme prošli, tím se Němcům vedlo hůře. A když chtěli něco jíst nebo pít, nezbylo jim nic jiného, než se naučit trochu česky …

Někdy, když mluvili a povídali hodně dlouho a Češi jim přece nerozuměli, říkali nakonec: „Das ist ein dummes Volk (to je hloupý národ)“. Ale to jsem vystoupil a povídám našim Němcům: „Jak můžete od Čechů chtít, aby uměli vaši řeč a rozuměli jí, však oni do německé země nepřitáhli, ale my do české. Když teď chcete být v jejich zemi, musíte se pěkně naučit něco z jejich řeči, však já se s nimi také umím domluvit.“ A oni říkali: „No jo, když ty jsi Srb!“ Já jsem jim na to povídal: „Však jsem se jako Srb také naučil navíc německy; kdo se nechce nic učit, ten zůstane trouba. A to vám povídám, našich důstojníků je hodně, kteří se naučili francouzsky a anglicky, a přitom se tam jak živi nedostanou, ale sousední českou řeč, kterou se mluví v Čechách, na Moravě a také v Uhrách, neumí žádný skoro ani trochu.“

– Jan Mikanja z Budyšína, „voják královského saského 15. pěšího pluku, 4. kompanie“, dopis z roku 1866; z Lužičtí Srbové v prusko-rakouské válce 1866, Zuzana Bláhová-Sklenářová