V tu chvíli se však lesní krajina kolem začala znovu proměňovat. Nastávalo teplé léto, Slunce se rozpálilo silným ohněm. Stromy byly plně pokryty listovím tak, že zelená lesní střecha propouštěla jen malé množství slunečních paprsků, což v tomto období působilo příjemně a chladivě. Vzduch byl těžký a předpovídal tak možnost letní bouře, která svým deštěm a blesky osvěží celou plodivou Zemi. Když jsem se nadechl, ucítil jsem z dáli ke mně přicházející vůni zrajícího obilí. Zlato se ze Slunce přeneslo do polí, kde se rozplývalo kolem bujných tmavě zelených mezí, protkáváno Chrpou, Heřmánkem, Bukvicí, Třezalkou naplněnou sluneční krví, Vlčím Mákem a dalšími bylinami. Zde uprostřed lesů pak po stromech pobíhaly Veverky, které se radovaly z všeobecného klidu. V dáli jsem na statném Buku uslyšel klepání Strakapouda. Mezi kořeny pobíhalo tolik nejrůznějšího hmyzu, že ho ani všechen nedokážu popsat. To, co je skryté, bývá zpravidla velmi důležité. Krajina kolem se stále proměňovala a zrála. Na Lísce u studánky se začaly objevovat malé oříšky, na Bezu po mé levé straně se pomalu černaly dosud drobné bezinky, které jsou naplněny zdravím. Ani jsem si nevšiml, že se přímo přede mnou u studánky někdo objevil. Byly to dvě vodní víly v průsvitných bílých šatech, mezi nimiž stála na první pohled starší paní. Měla vlídné oči, dlouhé černohnědé vlasy protkané šedinami a dlouhou sukni kapičkami rosy na Slunci vybělenou. U Bezu se mezitím zjevilo několik skřítků, pravděpodobně ochranných domovníčků, či snad to byli duchové předků, kdo mě touto podobou šálili? Snad obojí. Ona vlídná žena v ruce držela lněnou přízi spolu s natrhaným Pelyňkem, Řebříčkem, Kopřivami, Lnicí, Řepíkem a několika druhy obilí. Léčivé rostliny jsou v tomto období plné olejů, které znásobují jejich uzdravující moc. Uklonil jsem se. Věděl jsem, že ta žena byla sama Matka Země, která se mi v této podobě ukázala. Studánka začala tryskat silněji a silněji, až málem přehlušila praskavé zvuky lesa. „Bylinami a zaříkáními,“ promluvila Matka Země laskavým hlasem, „starostí o zvířata a semínka, která ke mně v zimě chodí spát, ochranou manželů a výchovou dětí, tak pomáhám udržovat řád. Sama jsem zdrojem pramenů a všeho, co je duch i tělo schopno na tomto světě vnímat.“ Usmívala se. „Očišťuji duše,“ pokračovala, „než odejdou ke svým předkům. V Ohni a Vodě jim pomáhám se vyrovnat se sebou samými. Vše špatné odesílám skrze bezové kořeny, abych se očistila, abych se zbavila přítěže a těch, kdo chtějí Přírodu a její přirozenou podstatu narušit.“ Na rozdíl od její dcery Květinové Dívky vypadala Matka Země vážněji. Často Květinové Dívce radí, co má dělat, a různé bytosti včetně víl a těhotných žen k ní chodí pro radu. „Jak,“ zeptal jsem se s pokorou, „nebo čím vám mohu udělat radost?“ Matka Země okamžitě odpověděla: „Tím, že na mě budeš myslet. Tím, že mi obětuješ část úrody, aby z té části znovu v novém koloběhu mohla vyrůst v hojnosti. Neboť jedině ze semínek a z mé plodnosti vzejde blahobyt. Spotřebuješ-li všechno, nic pak nezbude, ráz krajiny se naprosto změní, a to se mi líbit nebude. Pokud se ke mně naopak budeš chovat s úctou, ráda ti pomohu, zaříkáváními a vodou z pramenů zesílím moc bylin, zahojím rány a utěším tvou rozbitou mysl. Neboť obřady pomáhají udržovat řád, rovnováhu, nejen v Přírodě, ale i v tvém myšlení. Přechodové obřady z jednoho životního příběhu do druhého, z narození do dětství, z dětství do dospělosti, z dospělosti ke stáří a pak ke smrti, přechodové obřady mezi ročními obdobími, ty všechny jsou zvlášť důležité. Pomáhají tvé mysli vyrovnat se s božskými proměnami. Uděláš mi radost tím, když budeš ctít mou krajinu a své předky, kteří ke mně stále hledají cestu. Buď dobrým mužem, buď dobrým otcem.“ Zamyslel jsem se. Cítil jsem vděčnost za dobrou radu. „A je pravda,“ nepřestával jsem se ptát, „že znáte náš úděl na tomto světě? Že umíte čarovat pomocí nití a předení?“ Matka Země se jen usmívala stejně jako obě vedle ní stojící víly. Na mezi rostoucí modrá Čekanka otáčela svá kvítka směrem ke Slunci. Její modrá očka ho stále vyhlížela. „Umím spoustu věcí,“ odvětila Matka Země tajemně, zatímco se v jejích hnědých očích objevila záře, „takové, které jsou nad tvé chápání. Avšak když budeš sám uprostřed lesa, u čisté studánky, když v ní spatříš lískové oříšky, možná pak pocítíš skutečnou moudrost. Neboť ty jsi součást Přírody, bez ní nemůžeš žít, bez ní nemůžeš nic poznat. Nadpřirozené je svázáno s přirozeným.“ Jablíčka s medem pro děti, Lípa pro vypocení, Jmelí pro plodnost. Pelyněk s Jalovcem pro očistu a ochranu, pro vykuřování a pomoc, pro spojení s Měsícem a Zemí. „Děkuji,“ odvětil jsem s úklonou, „a doufám, že vás budu ctít, že vám nebudu ubližovat, že neporuším tabu a neuvalím tak na sebe váš hněv ani hněv nikoho z kmene bohů.“ Obě víly se sladce zasmály. Matka Země dodala: „My jsme vašimi nejdávnějšími předky. Pamatuj si to, slíbíš mi to?“ Slíbil jsem to. Svět je plný nebezpečí a klamu, ale i radosti a krás. A mnohdy ani nevíme, že ta nejkrásnější místa plná vysokých stromů, horských bystřin a dalekých výhledů se nachází nedaleko našich domovů. Studánka zahučela. Matka Země s vílami byly pryč, ale jejich přítomnost jsem cítil v každém stéblu trávy, na každém zeleném listu, v každé kapičce vody z této kouzelné studánky.
