Světlo paprsků stromům sílu dodává,
když malý chlapec okolní krajinu poznává.
Pohádky měl v oblibě, Přírodu pozoroval,
neboť žár ve svém nitru uhasit nedokázal.
Rodiče mu chemickou stavebnici s láskou dali,
dávné příběhy mu na žádost předčítali.
Když vyrostl, přišel k hlohovému keři,
poznal, že nálev spánek přináší a srdce klidní,
kamarádi říkali, že na moc keře nevěří,
pouze na třísloviny, flavonoidy a vitamíny.
Jednoho dne šel mladík lesem hlubokým,
na mýtinu obklopenou keřem hlohovým.
Bílý květ voněl jak lůno zdravé princezny,
která svou mocí zavřela mladíkovi oči.
Brzy nastala noc, zvířata všude běhala,
avšak skrze trnité keře se dostat nemohla.
Mladík na paloučku mohl bezpečně spát,
mezi keře mohl ulehnout se sny sladkými,
nyní věděl, že ho trny začaly ochraňovat,
a žádné třísloviny, flavonoidy a vitamíny.
Bílé květy, červené bobulky, trny samé,
to vše mělo sílu chránit a uspávat sladce.
Když mladík poznal léčivou sílu Hlohu,
okamžitě se vzepjal a zavrhl moderní vědu.
Chtěl mít čisté vidění, ke keři pak přišel,
jaké bylo překvapení, když vílu tam uviděl.
Duch Hlohu k němu zavítal, jen ho hladí mile,
mám moc uspávat, chránit krev, sílu životní,
načerpej ji, poznáš, že je v ní mnohem více,
a nejen třísloviny, flavonoidy a vitamíny.
