Kmen bohů byl sám o sobě velice známý mezi lidmi. Dokonce jeden národ na Jihu, který si podmanil mnohé další, znal ve svých počátcích bohy přibližně tak, jak jsou zde popsáni. Nebeskozářivému říkali Saturn, Bouřnému Jupiter, Slunečnímu Hrdinovi Mars, Květinové Dívce Venuše, a tak dále (božstva se různě promíchala, některá měla více jmen z různých dob a míst!). Nicméně později se tyto představy udržely snad pouze někde na venkově díky zvykům například o rovnodennostech, avšak v myšlení vladyků převládaly jiné zvláštní vlivy – Mars se začal přibližovat hloupému bohu války, navíc ztratil na významu, a Venuše nevázané bohyni lásky. Tento národ od svých předchůdců přejal mnohé – rozvod vody, honosné domy, dokonce písmo. Právo bylo na vysoké úrovni, myšlení a úvahy o světě se díky moudrým lidem rozvíjely, mír byl udržován, nicméně docházelo i k plýtvání, kořistění a vykořisťování. Ozvěna tohoto národa byla slyšet i v srdci světa, dokonce i v daleké poušti, kde probudili něco, čeho měli později mnozí z nich litovat. Co na nich bylo divné, bylo rozhodně oblečení a ty jejich sukýnky. I když se na tom různým bohům něco líbilo a něco vůbec ne, jejich záměry sahaly mnohem dále než do této jižní země. Uvědomili si, že na dalekém ostrově na severozápadě ze svých úkrytů vylezli mnozí obři a pokusili se získat vládu nad světem. To kmen bohů rozhodně nemohl dopustit.
Nebeskozářivý poručil dřevu, aby se proměnilo v loď. Bohové si vzali na pomoc některé víly, ba dokonce některé vybrané z řad lidí, především statečné bojovníky obdařené ctnostmi, aby jim v jejich záměru pomohli. Netrvalo dlouho a bohové vyrazili směrem na vzdálený ostrov. Lidé, které vzali s sebou, se mezitím usazovali po různých jiných ostrovech cestou, například vladyka Eurosswydd se usadil na největším z ostrovů, kterému tehdy ještě vládly lesy. Jiní lidé pomohli bohům v dobývání cílového ostrova: místní obyvatelé byli udiveni pohledným vzhledem lidí, a ještě více krásou bohů, kmene bohů, později nazývanému Kmen bohů Dánu neboli Dunaje. Sluneční Hrdina vytasil svůj ohnivý meč ze světelných paprsků, načež si prorazil cestu až k tomu největšímu obrovi, kterého po několika pokusech zabil. Bouřný válel hromová kola po celé této zemi, aby smetl špinavé bytosti do očistných kotlů Matky Země. Květinová Dívka po celou dobu ukazovala svou léčitelskou moc a zpívala kouzelné písně, aby krajinu uklidnila a zbavila zlých čár. Zde na tomto ostrově Sluneční Hrdina zplodil (často tak činil pouhou září paprsků do vody!) s místní lidskou ženou onoho slavného hrdinu Znalce cest, zde na tento ostrov si bohové skrze jiné světy vytvořili podzemní chodby, aby se sem mohli kdykoli dostat a případné další vetřelce odtud ihned vyhnat.
Pochopitelně toto nebyla jediná místa, kam bohové zavítali a která očistili, kde krev lidu splynula s krví krajiny, krví víl, a především krví kmene bohů – toho kmene, jenž stvořil svět, jenž zkrotil příliš divoké síly a ty, kteří by chtěli Přírodu, řád Přirozenosti, jejich krev a kmen, napadnout. Stejně tak si vladykové a vojvodové museli hledět blaha svého lidu a úrody, jinak by je bohové zajisté potrestali. Lidé pod velikým Dubem společně rokovali, sporýšovým a mateřídouškovým kouřem se očišťovali, na lesních místech síly hledali vnuknutí. Taková byla doba železa.
